Únor začal pro žluťásky odpočinkovou a veselou výpravou do lesa. Na naší Prefektce Ines se dalo poznat, jakým směrem se ubírají její myšlenky – stále zasněný výraz a sem tam povzdych všem napověděl, že je s námi jen na půl a v mysli má obraz svého sličného Kentaura, ale i tak hýřila veselou náladou. Po cestě se nepovalovala ani jedna ponožka, což pro mě bylo zklamáním, ale tak snad příště mi štěstí bude přát. Ovšem společnost nám dělali hlodavci, kteří se v lese opravdu přemnožili!
Po odpočinkové chůzi a trochu chaotickém letu za pomoci přenášedla se Mrzimorská skupinka ocitla přímo před velkým honosným skleníkem s mléčnými skly, který skrýval záhadu, jež jsme teprve měli rozluštit. Kim se Sylvi si všechno zvědavě prohlížely a nadšeně se hnaly do míst, kde podle všeho Mrzimorští studenti ještě nikdy nebyli! Byla to podívaná, jelikož uvnitř nás čekaly květiny s nádhernými různobarevnými a velkolepými květy, které nejenže voněly po čokoládě, ale jak jsme později zjistili, i jako čokoláda chutnaly! Pustili jsme se do nich. Andy s Ines si debužírovali na květech chutnajících po hořké čokoládě. A já trochu vyděsila Orestu, když jsem hledala příchuť oříškové čokolády. Bohužel taková květina ve skleníku ještě neroste, ale snad se jí někdy dočkáme. Slečna Jostein se pochlubila i svými čokoládovými mrkvemi, které rostly v druhé části skleníku. S dovolením jsme si každý vytrhli slaďoučkou mkvičku. Andy s Ines dokonce i dvě. Ale zatímco Ines měla jednu na jídlo a druhou na hraní, Andy jako Primus se postaral o to, aby přinesl mrkev našemu panu kolejnímu.
Zbytek naší výpravy se odehrával v poklidu. Seděli jsme na dece, žužlali a okousávali mrkve. A popíjeli máslový ležák, který slečna průvodkyně vzala sebou. Bylo to opravdu velice příjemné posezení uprostřed lesa. Všude to žilo. Slyšeli jsme tolik zvířat a sem tam viděli zajíčka či myšku. Andy si špital něco s Orestou. Netuším co, ale oba se smáli a sem tam dokonce i červenali!
Nešlo sice o akční výpravu, ale myslím, že nám bodla. My všichni nabíráme síly do nového školního roku a slečna Jos nám připravila ohromný čokoládový zážitek na utužení nervů, za což jí převelice děkuji. Jelikož čokoládové květiny a mrkve jsou naprostým unikátem, jak v mudlovském, tak i kouzelnickém světě, rozhodla jsem se, že slečnu Jostein vyzpovídám.
Rosmerta u Tří košťat má od dob lososího přílivu doslova narváno, vzala mě slečna Jos do lesa, kde teprve byla pro rozhovor ta správná atmosféra. Byly jsme jen na začátku. Já pozorovala spící hlavy a vychutnávala si vůni lesa a slečna Jostein s úsměvem odpovídala na mé dotazy.
Sl. Jos, mohla byste mi povědět trochu více o těch vzácných čokoládových květinách, které máte ve skleníku
Trochu více ano. :) Víte, já hrozně miluju čokoládu a květiny. A tak mě napadlo, že bych mohla zkusit naroubovat květinky a čokoládu. Bylo to velice obtížné, bylo mnoho nezdarů, ale nakonec se jakž tak zdařilo. Ovšem, postup vám neřeknu, chci si to nechat patentovat. :)
Takže Vás jednou můžeme potkat jako movitou pěstitelku čokokvětin. Chtěla byste je kvůli komerčnímu využití nebo spíše jako světovou čokoládovou osvětu? – Tulí se blíž k ohni a zvědavě slečnu Jostein pozoruje. –
Přiznám se, že původně můj záměr byl, že to vše bude jen pro mou čokoládovou potřebu. Ale pak mě napadla čokomrkev, a nemohla jsem jinak, než s tím jít na světlo. Kvůli Mrzimoru a sněhulákům. :) Teď myslím asi na osvětu. Přece jen, trh čokolád by se měl rozšířit!
Budete do budoucna zkoušet vypěstovat i jiné příchutě? (Oříškovou nebo příchuť Snickers či Twix?) – Olizuje se. –
Nezamýšlela jsem to, ale po včerejší výpravě, kdy se zdálo, že by o to byl zájem, se o to mohu pokusit. :)
Čokoládová mrkev je výborný nápad. Opravdu skvěle chutná, je ale stejně zdravá jako klasická mrkev?
Jistě! Složení kvalitní čokolády a vitamínů, musí být jedině zdravé, ne? :)
Chce škola čokoládovými mrkvemi donutit studenty jíst více zeleniny? Přišlo to nařízení z Ministerstva kouzel? Protože v posledních statistických údajů z MK se objevilo, že kouzelnické děti jedí málo ovoce i zeleniny a spíše dají na sladkosti.
Ale vůbec ne. :) To byl čistě můj nápad. :) A mrkev byla spíš… No, chtěla jsem sněhulákům dopřát i něco sladkého. :)
Kdyby si někdo chtěl vypěstovat záhonek čokoládových květin a mrkve doma na své zahrádce, co byste mu doporučila? – Zubí se. –
Ale slečno! :) Nemohu své tajemství prozradit. Každopádně, pokud by se někdo chtěl o to pokusit, jedinou radou mu je, aby byl hodně trpělivý a dělal to s láskou. :)
Včera i dnes jsou v kuchyni květiny, které chutnají jako čokoláda, pečené maso a jiné další pochutiny. Ty čokoládové květiny mají skřítci od vás? Zásobujete takhle občas oslavy nebo naši Velkou síň?
Jistě. :) Je to poprvé, co jsem byla zásobovatel. Doufám, že je spokojenost. :)
Spokojenost byla veliká. – Široce se usmívá. – Takže vy máte ještě květiny i s jinými příchutěmi a úspěšně to před studenty tajíte! – Mhouří pobaveně oči. – Jak dlouho už máte své užitečné a chuťově neodolatelné rostlinné objevy? :o)
Ne, skřítkům dodávám pouze čokokvětiny. Kde vzali zbytek, nemám páru. :)
Máte do budoucna ještě nějaké zajímavé nápady ohledně rostlin? – Ptá se zvědavě. –
Kromě toho, že tedy udělám různé příchutě, ještě pár nápadů mám. Nechte se ale překvapit! :D
Máte ještě nějaká taková podobná tajemství, jako je Váš překrásný skleník? – Mrká. –
Hafo, ale ne všechny se týkají mé šikovnosti s květinkami. :D
A prozradíte je čtenářům ze Žlutého Trimela?
Myslím, že určitě ne. :) Ono, tajemství, které jsou opravdu tajemství, jsou tajemství z dobrého důvodu. :)
To chápu. – Zubí se. – Budete nějak řešit problém s přemnoženými hlodavci? Vím, že máte hlodavce ráda. Já koneckonců také, ale v lese jich bylo na každém kroku. – Vzpomíná, jak se jim pod nohama motaly myšky a potkánci. –
Já jsem to vyřešila kouzly. :) Stačí pár odpuzujících kouzel na hmyz a škůdce a je to!
To je skvělý nápad! – Usmívá se nadšeně. – Já výpravy do Zakázaného lesa opravdu miluji. Ale jiní jejich kouzlo ještě neobjevili. Dám vám teď možnost udělat malou reklamu Zapovězenému lesu a povědět nováčkům, proč by do lesa měli zajít. Co je čeká a nemine? Věřím, že je dokážete nalákat, protože les znáte jako vlastní botky. – Přeje si, aby i ostatní barevní objevily nádheru a kouzlo Zapovězeného lesa. A pomohli jí hledat děravou ponožku, která jí stále uniká. –
Vážím si toho, že les milujete. :) Les je místo magické. Nejen proto, že je tam plno magických tvorů, ale také proto, že to tam magií sálá. Na každém kroku cítíte kouzlo lesa. Také je tam mnoho míst, různých lesů a bažin. Také vody, které skrývají tajemství. Je to místo na procházku, romantickou schůzku i dobrodružnou výpravu. Avšak, les dokáže být i nebezpečný, proto je dobře se mít vždy na pozoru.
Moc Vám děkuji za Váš čas a odpovědi, které mě nalákaly na další výpravu, kde se budu pokoušet rozhlížet a možná zahlédnu Váš další skleník. Nebo možná i něco jiného. – Je nadšená. – Byl to moc milý rozhovor a jsem ráda, že jsem ho s Vámi mohla vést právě v lese. Ta atmosféra je k nezaplacení! – Zvedá se a za doprovodu slečny Jostein se naposledy rozhlíží po lese a odchází zpět do hradu. –
Výlety do Zapovězeného lesa jsou vždy zábavné a pokaždé něčím výjimečné. Zkuste sebrat odvahu a jít někdy s námi. Jsem si jistá, že by se Vám to líbilo a ač je les nebezpečný, tak to za to stojí. Věřím, že se s Vámi, čtenáři Žlutého Trimela, alespoň jednou v lese potkám a společně si užijeme dobrodružství, do kterého nás slečna Jostein Lauierová zavede.