Exkluzivní reportáž Bailly Peerlesnové, odvážné studentky 1. ročníku Mrzimoru

Jak již možná někteří víte, včera (13.2.2009) se konala kolejní výprava do temného lesa…
Nekonala se samozřejmě jen tak, pro srandu králíkům – jak by řekli mudlové … Tato výprava se konala na přání naší milé profesorky (nebo snad profesora ?) Consuely Zirkon, která se stala vlivem nehody s lektvarem mužem (pokud nevíte, čtěte níže – článek Jak se madam v muže proměnila).

Zájem o účast na této výpravě byl veliký, ovšem počet míst omezen a tak byli vzati na milost jen opravdu ti nejrychlejší…
Nakonec, jak se ukázalo, jsou dívky opravdu rychlejší a tak vznikl tým v tomto složení :

Clemmie Conwillová
Sophia Glis Glisová
Alienor Holubová
Lucy Koralka (naše prefektka)
Iva WildDragon
A já (Bailla Peerlesnová)

Po menších problémech s hodinkami pár studentek jsme se mohly vydat na cestu…
Madam Majdule Hafila nám dala typickou otázku: „Viděly jste už něčí smrt ?“
Tato otázka byla položena z jednoduchého důvodu:
Potřebujeme kůru z nejvyššího stromu v lese, a ten je daleko… Cesta pěšky by nám trvala celý den, proto jsme letěli na trestálech…( já myslela, že letíme na TESTRÁLECH, madam i ty jim ale říkáte TRESTÁLOVÉ, tak nevím, pozn. Sophia Glis Glisová, odpovědná redaktorka)

Cesta byla (no jak pro koho) poměrně snadná, trvala jen půl hodiny, i když pravda, pro některé z nás byla poněkud hmm, no, řekněme náročná, jelikož trestály vnímaly jako neviditelné masožravé potvory… No, tak se posuneme, ne ?

Při doletu na místo nastal další problém, a to, jak se dostat nahoru, jelikož je nutné získat kůru alespoň z 20 metrů , tudíž potřebujeme dvě věci :
1. Nápad, jak se nahoru dostat
2. Šílence, který se obětuje…

No, po menších (hmm, buďte rádi že neznáte opravdový význam slova menší ) dohadech s madam Hafilou, jako že to udělám já, a zvládnu tam vylézt bez jakékoli pomoci, padl konečný verdikt. Holky mě vyzvednou kouzlem Wingardium Leviosa, já vyříznu kůru a nechám se snést zase dolů… No, nejdříve jsem hrála uraženou, že bych to zvládla i bez kouzel, ale pak jsem kývla…

Cesta nahoru byla v klidu, ani jsem nečekala že to půjde tak snadno, čekala jsem krkolomné zdolávání větví, ale síly lesa nám pomohly… No, dejme tomu, že získat kůru bylo taky snadné, i když nebylo to jako krájet máslo… tuhá a hrubá kůra dá zabrat i tomu nejnabroušenějšímu nožíku… No, ale cesta dolů, to už opravdu krkolomné bylo… Prý to půjde snáze, a tak holkám dole síly lesa nepomůžou… No, nakonec jsem spadla z třímetrové výšky a holky byly vysílené jako po maratónu… Řekla bych, že z našeho týmu mi bylo nejlíp… A hned že musím na ošetřovnu, jako kdybych slítla ze tří metrů… No, dejme tomu =)…

Máme kůru, všechny jsme živé, tak půjdeme? Poslední rozloučení se stromem a šup ven z lesa… Teleportovaly jsme se dózou na suchary =D… A už jsme na kraji lesa… Jdeme na ošetřovnu, já pak do postele, některé ještě do kolejky … Tak! A je po všem… Nemám ráda loučení, takže třeba příště a… S hůlkou ;)…

Pro Prozatimní Žlutý Trimeles přímo z lesa Bailla Peerlesnová