Podle mého názoru je odpověď velmi jednoduchá. Jakmile vás moudrý klobouk přiřadí k určité koleji, už v ten moment se pomalu přeměňujete. Jdete do obchodu na Příčné ulici, máte zde plnou škálu oblečení, ale vaše srdce přece jen více zaraduje, když uvidíte nějaký ten kousek v kolejní barvě a šup s ním hned do košíku. Ano přiznávám, že všichni mají od každé barvy něco, aby jim to ladilo s botami, kloboučkem, náhrdelníkem, mašlí a podobně. Ale přece jen kolejní barva je kolejní barva a je vždy příjemné obléci se do něčeho, v čem se cítíte dobře.

A teď všichni ruku na srdce a odpovězte po pravdě! U koho z vás se již tato „úchylka“ řídit se kolejní barvou přenesla i do druhého života v mudlovském světě? U mě to již je v pokročilém stádiu. Když jsem byla ještě mrzimorskou studentkou postupem času se u mě tento syndrom vybírání oblečení podle kolejních barev docela rozšířil. V mém šatníku je již mnoho kousků žluté, černé nebo černo-žluté barvy, a když narazím na něco pěkného, tak se opět rozroste. A jak to mám nyní s fialovou barvou? Přiznám se, že jsem začala ujíždět na fialové barvě, ještě než jsem se stala profesorkou. Proto počítám s tím, že mé vnitřní já již bylo přesvědčené o tomto růstu a hned začalo šílet. Prostě osud.