Po dlouhé době se mi poštěstilo a mohla jsem se konečně dostat na kolejní výpravu do lesa. Na výpravu měla dorazit Marylin, já (Sarah), Erumocio, Erin a Ella. Dorazila však jenom Marylin a já, což mi připadá docela blbé, když někteří by se taky rádi koukli do lesa a ti co se tam mohli dostat, tak prostě nepřišli.
No, ale třeba Erin se pak omluvila, takže třeba někteří za to opravdu nemohli, že nedorazili. Ve velké síni byla velká tlačenice, cpali se i studenti z ostatních kolejí a nakonec jsme přibrali do skupinky Silvii, Lilian a náhradnici Orestu.
Přestože jsme měli čekat ve Velké síni už deset minut před sedmou, pan Ti ještě patnáct minut počkal a sháněl ostatní. Silvi se ještě skočila do keříku vyčůrat :D a ve čtvrt jsme se vypravili do lesa. A jaký byl cíl? Šlo o dceru ledové královny, ledovou princeznu.
„Cíl mise: zneškodnit přístroj posilující její moc a bude-li možnost, pořádně ji nakopat, aby se už nevracela. Znáte to – prevence,“ usměje se trochu zlomyslně průvodce Chyn Ti.
Nechápavě jsme koukali na dětinský dopis a potom nám pan Ti konečně řekl, že ta princezna má 12 let :D Úplně zbytečně jsme se strachovali. Problém byl ale to, že nejspíš princezna s sebou vzala i ten přístroj, který ji dává moc. Tohle se ale naštěstí nestalo, protože jsme objevili záhadnou krabičku mezi hromadou všech těch růžových plyšáků.
Všechny nás docela překvapilo to nakopání, ale na výpravu jsme se těšili. Šli jsme tedy hlouběji do lesa, přímo k sídlu princezny. Cestou jsme nasbírali pár bylinek a pan Ti se zabýval koukáním do mapy. Postupně jsme se ale začínali obávat toho, že pan Ti nemá ponětí, kde to vlastně jsme. Nechápavě zíral do mapy a moc jistý si teda nebyl.
Odvážný pan Ti proto jen tak vylezl na strom jako v pohádce Jeníček a Mařenka a rozhlížel se po správné cestě. My jsme mezitím stáli tam dole, zcela sami.
Za chvíli se začaly ozývat kroky a mezi stromy byla jakási shrbená postava, která postupně přišla až k nám. Nějaký muž…. Nejdříve se nás vyptával, co jsme zač a co tu chceme – a my se ho vyptávali na to samé. Prozradil nám, že my jsme vkročili do místa jeho loviště. Dost nás ale vyděsilo, když řekl, že loví nás. Všichni jsme zpanikařili, Silvia chtěla utíkat, já jsem se málem zbláznila strachy.
„Ne, vy to nechápete, já jsem otrokář.“
Řekl něco takového. Asi si nás chtěl odvézt a až do konce života z nás dělat otroky nebo co. Všichni si vytáhli hůlky, Silvia si vzala klacík, aby taky měla nějakou rezervní hůlku a mě taky jeden podala. No, řeknu vám, že s hůlkou bych se asi cítila bezpečněji, ale ani ten klacek nebyl k zahození :D V poslední chvíli ale seskočil ze stromu pan Ti, seslal na tu obludu kouzlo a zneškodnil ho. Uff, to jsme si oddechli, když byl pan Ti zase dole a už si nehrál na Jeníčka. Nejspíš už cestu znal, protože čím dál jsme šli, tím nám byla vetší zima.
Po nějakém čase jsme konečně stáli před vysokou věží. Všude byla obrovská zima a závaly sněhu. Moje polobotky byly za chvíli zavalené tunou sněhu, což mi moc nepomohlo k tomu, abych nedrkotala zuby, stejně jako všichni ostatní. Pan Ti nás ještě jednou postrašil, že tam může být princeznin zlý drak a pak jsme vyrazili směrem do hlavní haly. Všechno tam bylo z ledu. Samé krápníky a rampouchy a také nekonečně dlouhé točité schodiště.
Když jsme byly nahoře před dveřmi princezny, začali jsme se domlouvat, co vlastně uděláme. Vyrazíme dveře, dohodli jsme se nakonec, a tak jsme napočítali do tří a všichni kopali do dveří, které jsme hravě vyrazili.
Byl pro nás šok, jak pokojík vypadal. Byl zavalený růžovou barvou, všude plno plyšáků a jiných blbůstek a byl tam i nějaký papír. Princezna bohužel nikde. A my jsme se tak těšili, že dáme té princezně co proto :D Hned jsem se přihrnuli k papíru a přečetli jej :
Na papíru stojí: Ahoj mami, kdyby jsi mě hledala tak jsem šla ke kámošce do Ruska a budu tam přes léto, kdyby něco tak dej vědět. Pac a pusu – spousta smajlíků –
Nechápavě jsme koukali na dětinský dopis a potom nám pan Ti konečně řekl, že ta princezna má 12 let :D Úplně zbytečně jsme se strachovali. Problém byl ale to, že nejspíš princezna s sebou vzala i ten přístroj, který ji dává moc. Tohle se ale naštěstí nestalo, protože jsme objevili záhadnou krabičku mezi hromadou všech těch růžových plyšáků.
Byla to krabička s tlačítkem červeným a modrým. Oresta si krabičku okamžitě přivlastnila a nikomu ji nechtěla dát. Potom následovalo dohadování, které tlačítko má zmáčknout. Protože nám všem ale byla velká zima, rozhodli jsme se pro tlačítko červené. Snad to bude znamenat teplo, pomyslela jsem si a koukala, jak Oříška mačká červenou. Z krabičky začalo sálat teplo a pěkně to hřálo. Další tlačenice, abychom se mohli všichni ohřát. Nejlepší na tom všem ale bylo, že nám pan Ti řekl: Úkol splněn! Takže, našli jsme ten přístroj pro princezninu moc a princezna? No, tu možná časem někdo jiný vykope, ale nechali jsme ji tam ty vyražené dveře, tak snad to pochopí, že ji tam prostě nikdo nechce :-)
Pak už následoval jen poklidný návrat domů. Už nebyla vůbec zima, jenom příjemné teplíčko. Hlavní ale je, že jsme se všichni vrátili bez zranění domů (až na to,že jsme trochu promrzli a moje polobotky jsou poněkud promočené) a úspěšně splnili to, co bylo cílem celé výpravy :-)
Sarah Rich
Tak to jste měli dobré =oD
Lilian
Jo, akorát nám pak pan Ti zabavil tu hračku. Že prý ji musí „prozkoumat“ ;D