Trimeles / Co se kde šustne / Kolejní Mrzi-večírek nejen pro nováčky
Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku

Co se kde šustne, Nováčci, O naší koleji

Kolejní Mrzi-večírek nejen pro nováčky

Vypráví Cheyenne Rivera (patronče), kreslí Magrápa Česneková (patronka). 

Úterý 20. září, téměř sedmá hodina večerní. Běžela jsem skoro škrkní rychlostí do naší společenské místnosti. Zase pozdě! Jak já to dělám? Vběhla jsem dovnitř a uviděla několik nováčků čekajících u krbu. A pak následoval dlouhý let. Ne, opravdu jsem se nevydala na noční obhlídku hradu na koštěti, jen jsem zakopla o nějakou nohu. Zajímalo mě, kdo jí tam mohl takhle nechat. Velice povědomé halekání mi záhadu objasnilo: „No to je opravdu moc vtipné!“ obořila jsem se na svoji patronku Magrápu, které se v té chvíli válela smíchy.

,,Copak, Cheyouši, chytla jsi toho zajíce? Joo, takový zajíc na česneku, to by byla lahůdka!“ znovu se zasmála a než jsem stačila odporovat, byla pryč. Posbírala jsem se ze země a připojila k ostatním prvákům. Byli potichu, neobvykle potichu. Napětí by se v té chvíli dalo opravdu krájet. Trochu se divím, že nikdo nepropašoval nůž od večeře, mohli jsme se na ten večírek trochu posilnit.

Večírek? Jaký večírek? Jo, že jsem nemluvila o žádném večírku? A na co asi myslíte, že jsme tam všichni čekali? Na kolejní večírek – uvítání pro nováčky! A nerušit, poslouchat!

V sedm si nás měla vyzvednout primuska Sophia, jenže kde nikdo, tu nikdo. Někteří už začínali vymýšlet konspirační teorie na téma Sophia a troll; Sophia a škrkny; Sophia a splašené zelí, když v tom do kolejky přiběhla. Kdo, kdo, no přeci Sophia, o kom tady celou dobu mluvím! Měla sebou velkou brašnu, ze které vykukovaly divné předměty a mnoho pergamenů.

„Všichni seřadit a půjdeme. Máme zpoždění!“ rozlehlo se po kolejce a všichni jsme udělali to, co Sophia chtěla. Aby taky ne – jsme hodní nováčci. Nepočítám, kolik chodeb jsme prošli a kde všude jsme zahnuli. „Jen doufám, že se to nebude konat v Zapovězeném lese, ušpinila bych šaty,“ pronesla jedna z přítomných a mně trochu vyschlo v krku. V lese? No to rozhodně ne-e! Mělo to být v Komnatě nejvyšší potřeby, to jsem věděla, ale kde se ona tajuplná komnata nachází, to mi nebylo známo. Nakonec jsme zastavili před Dívčí umývárnou, kde už na nás čekala další skupinka žlutých, taktéž nováčků. Byli to ti, co se rozhodli Komnatu najít na „vlastní hůlku“, jak pronesl Sam od Kulíků. Sakra! Příště budu odvážnější!

„Doufám, že máte všichni svoje hůlky. Bez nich se do Komnaty nedostanete. Tak co, máte je všichni?“ rozhlédla se Sophia po přítomných, a protože nikdo neodporoval, vešli jsme dovnitř. Uprostřed místnosti stála velká tabule, která byla pomalovaná různými obrázky (o jejich původu se raději zmiňovat nebudu).

„Všichni si vytáhněte hůlky. Poklepejte na obrázek prasátka a řekněte heslo. To viselo v kolejce, takže doufám, že jste si ho všichni přečetli,“ řekla Sophia. Ve skupince to zašumělo. A mě zachvátila panika! Heslo? Heslo? Vzpomněla jsem si jen na nevhodnou říkačku, ale opravdové heslo jsem neměla. Sophia se pobaveně rozhlédla po umývárně, vytáhla hůlku, poklepala a řekla: „Jezevčík!“ a ve zdi se objevily dveře. ,,Všichni to udělejte stejně jako já. Uvidíme se za chvíli,“ řekla a prošla dál. Kupodivu velice organizovaně jsme se seřadili, jeden po druhém vytáhli hůlku a zaheslovali si/ nebo se, kdo ví.

Když se i na mě dostala řada, málem jsem si spletla heslo. Už už jsem na jazyku místo jezevčíka měla foxteriér, ale nakonec jsem to řekla dobře. Vešla jsem do nádherné komnaty vyzdobené v kolejních barvách. Všude byly balonky, malí jezevci (plyšoví, samozřejmě), stoly i židličky. Bylo zde už několik starších studentů, kteří pomáhali s přípravou. Usadila jsem se k jednomu stolečku a čekala. Nemusela jsem dlouho, protože během minuty se do komnaty vřítil uragán jménem Magrápa následován hurikánem jménem Palačinka.

,,Nazdár, Cheyouši, tak jste to našli? No, já plánovala přemístit dnešní oslavu do Zapovězenýho lesa, ale jaksi to neprošlo.“ přisedla si ke mně Grápi. „Hele, Česneková, přestaň tady plašit nováčky!“ strčila do ní Palačinka a zasmála se.

Sophia mezi tím organizovala organizační tým a upravovala to, co potřebovalo upravit. „Dobře, ceny máme, občerstvení bude, soutěže máme. Obrázky… Jo! Je tu někde Magrápa? Grápi?“ rozhlížela se primuska po mé patronce. Ta se velice neobratně snažila vzít roha, ale nevyšlo to. „Aháá, tady jsi. Potřebuju, abys zaznamenala dnešní večírek. Máš pastelky?“ – „Což o to, pastelky bych měla. Ale nemám pergamen!“


Sophia ze své tašky vytáhla několik svitků pergamenu a Grápin obličej se protáhl: „No dobrá, ale nějaký úplateček by nebyl?“
Slečna primuska protočila oči, vytáhla hůlku a nejednou se na stůl snesla krabice máslového ležáku.
„Hm, to si dám líbit!“ vrhla se na něj Grápa a mezi pomlaskáváním a opěvováním úžasné chuti toho lahodného moku slíbila Sophii několik obrázků.


Komnata se pomalu začala plnit studenty. Viděla jsem spoustu nových tváří a seznámila se se staršími spolužáky, které jsem do té doby jen viděla u oběda.

„Prosím, všichni se posaďte, ať můžeme začít,“ řekla Sophia a všichni uposlechli. Koukala jsem Grápě přes rameno a viděla nějakou povedenou karikaturku. Řekla bych, že to byla Palačinka.

Sophia nás všechny srdečně přivítala na kolejnímu večírku, popřála hodně štěstí při soutěžení a také dobrou zábavu. A aby to pěkně zahájila, vykouzlila několik úžasný trampolín a sama na jednu ihned skočila.


V tu chvíli se také na všech stolech objevily úžasné lahůdky. Prohlížela jsem si nejrůznější jednohubky, dvojhubky i trojhubky (trošku jsem se obávala, jestli neuvidím i náhubky), obložené chlebíčky, chleby i chlebáky a další oku i jazyku lahodicí dobroty. „Trošku jsme uplatili domácí skřítky z kuchyně,“ mrkl na mě Paul, když jsme se srazili u stolu s poháry.

„Skoro v ničem není česnek,“ protáhla obličej Grápa. „Zato medu je plno!“ zasmála se Palačinka a nabírala si skvostně vypadající medovník. „Hele, Marmeládová, neštvi mě! Česnek je zdravej, a vůbec taková palačinka s česnekem by nebyla na škodu. Nemá tu někdo paličku česneku navíc?“ – „No to určitě, Česneková, a do česnečky nebo na topinku si namažeme džem, ne? I když tu topinku jsem dneska měla k snídani,“ zasmála se Palačinka. A já jsem si vzpomněla: „Nedávno mi přišel balíček od bábinky z Kotěhrnců. Byl to drobenkový koláč se švestkami, bohužel chutnal po česneku, bylo to odporné!“ při té vzpomínce jsem se oklepala. „A mně jsi nenabídla? Zlé patronče, moc zlé!“ zahrozila Grápa a odněkud vytáhla stroužek česneku. „Ách, tady je. Já věděla, že jsem ho někde nechala!“

„Teď bych ráda zahájila soutěž určenou pouze pro nováčky. Ale potřebuju jednoho pomocníka z řad starších studentů, tak kdo to bude?“ zeptala se Sophia, ale nikomu se do toho moc nechtělo. „No dobrá, tak já si vyberu. Tak co třeba… ano, támhle Palačinka mi určitě ráda pomůže,“ ukázala prstem na Palačinku, která se právě snažila vyčarovat Grápě na hlavě česnek.

„Takže, nováčci, budeme vám dávat otázky, které se týkají naší školy. Kdo bude vědět, řekne odpověď a první správná vyhrává. Palačinka si vše bude pečlivě zapisovat, aby nedošlo k nějakému omylu. Takže můžeme?“
Jako jeden muž jsme přikývli. Soutěž začala. Mezitím dorazila i naše kolejní ředitelka Silvia Honorová, kterou jsem ještě neviděla. Byla jsem její přítomností tak okouzlená, že jsem prvních několik otázek nebyla schopná zodpovědět. Jojo, madam Silvia je prostě úžasná žena! Avšak brzy jsem se oklepala a zakousla jsem se do soutěže jako jezevec (má jezevec vůbec zuby?). Konkurence byla veliká – Samslav, Destrica, Theia a mnoho dalších. Nakonec jsem ale zvítězila! Madam Silvia mi dokonce zkontrolovala kapsy, jestli jsem si někam neulila tahák. Neulila a vyhrála jsem skvělou cenu – lupu. Teď můžu lupovat po celém hradě.

V průběhu večera byly také předány odměny za soutěž Hledejte kolejní trofeje. Na celé čáře vyhrál Samslav Kulík, který našel všechny trofeje jako první, ale také v rekordním čase. Další soutěž pod taktovkou Ellky Willowé prověřovala naše znalosti žlutých, kteří jsou v současné době profesory na naší škole. Skvělé znalosti v této oblasti předvedla Theia Vala Smithová, která získala první místo. A aby nepřišli zkrátka i starší Mrzimorští, mohli si zasoutěžit ve velmi náročném kvízu.

V té době však byla zábava již v plném proudu a mnozí podcenili sílu máslového ležáku.

– Ne, já opravdu netuším, kdy a jak jsem se pod ten stůl dostala.-

Oslava se protáhla až do pozdních nočních hodin. Já sama jsem bohužel tak dlouho nevydržela, přesto z dobrých zdrojů vím, že po odchodu profesorstva i valné části vedení koleje se zábava zvrhla v husto-husťáckou taneční párty. Kolem půlnoci se zjevily tanečnice Hula-Hula (kokosové ořechy a orchideje v ceně) a za zvuků Hula-Huláčské hudby rozvlnily nejedny boky. Nejvíce se prý rozjel Samslav, kterému byly propůjčeny kokosové ořechy a společně s tanečnicemi si vystřihl tanec zvaný Lambada.

No kdo ví, třeba nám Sam někdy ukáže své taneční umění také v kolejce. Ovšem různé taneční kreace si vyzkoušela i prefektka Ellka, který popustila uzdu svému „péčkovskému Já“ a společně s Andrewem si zatančili rumbu, sambu, mambu a mnohé další – amby, – emby či – umby.

Považuji tento kolejní večírek za více než vydařený a doufám, že se v brzké době budu moci účastnit další takové povedené akce. Ovšem příště si rozhodně odsednu od Grápi a její bedny máslových ležáků.
Cheyenne Rivera

9 komentáře

  1. Sophia Glis Glisová 25. 9. 2011 22:36

    Vynikající! Jen musím poopravit, že Palačinka svou pomoc se zapisováním nabídla sama od sebe a velmi ochotně:)

  2. Anonymous 26. 9. 2011 12:13

    Opravdu dobrý článek . Ale taky jsem Ti tam našla chybku . Já se totiž jmenuji Destrica ;-)

  3. Grapi 26. 9. 2011 13:06

    Jo! A já se taky neztřískala tak, jak píšeš :D :D Ré-klá-má-cééé!:D

  4. Anonymous 26. 9. 2011 13:13

    né, Grapí byla totiž zťukaná jak datééél, teda mnohem víííc :D to odpřisáhnu na svatý kokosy! :D
    Netušil jsem, že mě při mém tanečním vystoupení někdo kreslí :D kde mám, prosím, odevzdat ty ořechy?

    Sam =8)

  5. Grapi 26. 9. 2011 14:08

    Same tebe bohužel nešlo přehlédnout :D

  6. Anonymous 27. 9. 2011 18:23

    Sam jak tančí hula v kokosech? Tak to mě mrzí že jsem teda promeškala!
    In

  7. Anonymous 27. 9. 2011 21:20

    Ještě chci upozornit na jednu hrubku
    Ne Obležené chlebíčky, ale Obložené chlebíčky :D

    Brianag

  8. Sophia Glis Glisová 27. 9. 2011 23:41

    Chyby opraveny, díky za upozornění. Chlebíčky však byly kromě své obloženosti opravdu i obleženy množstvím jedlíků,takže rozhodně nešlo o skutečnou hrubku (tou by byly např. chlebýčky). Destrice se za zkomolení jména omlouvám, napraveno.

  9. Anonymous 28. 9. 2011 07:25

    Taktéž se za zkomolené jméno omlouvám. =))

    Che

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*