Jak jsme již informovali, Mrzimor má novou a velmi akční dušici Magrápu. Je s ní taková psina, že jsme už úplně zapomněli brečet nad její smrtí. Mnozí se ptají, co se stalo se Susy, naší bývalou kolejní dušicí. Nu, Susy zatím stále na hradě žije… ehm… straší… nu prostě užívá zaslouženého odpočinku, třeba ji někdy někde potkáme, nechme se překvapit. Kdo ví?
Ovšem pokud jde o Grapí, podařilo se mi ji trochu vyzpovídat.
Rozhodně je to velká změna, přejít takříkajíc na druhý břeh, a určitě ani sama novopečená dušice ještě kompletně neprozkoumala, co všechno to obnáší. Tedy, například jsme si všimli, že se začala zajímat o zahnívající zbytky našich svačinek, takže jsme v koleji zahájili speciální ekologické třídění odpadu do speciálního šedého kontejneru s nápisem Česnečka…
Sophia Glis Glisová > Grapí, jaké jsou tvé první dojmy z této nové životní role? Ehm… –zarazí se – no prostě, jaké to je? Myslíš, že bys mohla poskytnout takové malé interview pro Žlutého Trimela?
Magrápa Česneková > Určitě jo, stejně jsem si uvědomila, že jsem minule na něco důležitého zapomněla!
Sophia > Na co? – zrovna hoří zvědavostí–
Magrápa > … úplně jsem zapomněla na průvod jezevců z celého lesa, který doprovázel moje tělo až k hradu!
Viděla jsem, jak mé tělo nesou na nosítkách k hradu. Viděla jsem jak se z lesa vynořují další a další jezevci aby mi dělali doprovod na mé poslední cestě a bylo mi to jedno….
Sophia > Páni, tak i duši mají sklerózu…
Víš, co jsem se tě hlavně chtěla zeptat? Co se stalo s tvýma pastelkama, zůstaly barevné? Víš, jako jestli vůbec budeš moct dál kreslit – aby pastelky třeba neprošly skrz papír? Nebo máš teď jen nehmotné duší pastelky?
Magrápa > Bohužel pastelky jsem u sebe v době smrti neměla, takže je nemůžu držet v ruce, ale neboj se – učím se používat pastelkovou telekinezi, takže myslím, že za krátko budu schopná plnohodnotně kreslit a snad i barevně – i když zvedání barevných pastelek je zatím velice těžké :D
Sophia > Och díky, vidím, že jsi neztratila nic ze své vynalézavosti, ba naopak! Merlinu díky, tvé obrázky by nám všem vážně chyběly!
A co ta tvoje vyrážka? Netušila jsem, že může mít duch vyrážku! Svědí tě to? Jak se poškrábeš?
Magrápa > S tou vyrážkou si vůbec nevím rady, svědí to jako blázen! Doufám, že časem alespoň trochu vybledne, vypadám s ní jak v záchvatu nejtěžší puberty. Doufám, že mi dokáže poradit pan kolejní, co se dá dělat s duší vyrážkou. Nehodlám v ní strašit až do smr… no vlastně navždycky :D
Sophia > Ještě jsi mi neprozradila, co na to řekli doma? A co tvůj mudla? Už to ví?
Magrápa > Nu – doma to bylo docela rodeo. Taťku málem klepla pepka a mamka musela dýchat do sáčku :D Jenom brácha to vzal dobře a na uvítanou po mě hodil starou svačinou ze školy :D Nejvíc mě překvapilo, že první dotaz od rodičů nebyl „jak se cítíš?“ nebo „co se ti to proboha stalo?!“ ale „jak teď hodláš doma uklízet?!“ :D
Mému mudlovi jsem to ještě neřekla, brzy bude mít narozeniny, tak plánuji, že mu vyletím z dortu :D Ovšem nevím jak to vezme, spousta lidí je na smrt citlivá, přitom je to docela psina :D
Sophia > Grapí, ty jsi po smrti ještě větší číslo než zaživa:D
Magrápa > Brzy bych chtěla uspořádat oslavu své smrti. Ale až se zbavím té vyrážky, naprosto se mi nehodí ke společenským šatům. Pro nováčky by tam byla prima soutěž o školní uniformu, sovy a pro vás staroušky, co jste na hradě déle se taky něco najde. Jídlo a pití se pokusím zajistit i pro vás živé, pokud zase nevyděsím většinu skřítků v kuchyni :D