Dobrý den,

Vítám vás u článku o Mrzimoru. Já vím, nejsem první, kdo se zamýšlí nad „posláním“ kolejí, ale možná to pojmu maličko jinak.

Maličko… anebo trochu víc? To poznáme.

Všechno to začíná kloboukem. Jojo, je to starý pán klobouk a můžeme se domýšlet, že se kdysi naučil píseň, která odpovídala své době. Pak, možná ze strachu, že zapomene slova, ji rok co rok omílal, až díky ní vštípil kouzelníkům úplně zcestné představy.

On tvrdí, že…

Každému vidím do duše,

vím, z jakého je těsta

nasaď si mě a řeknu ti,

kam povede tvá cesta.

Možná tě čeká Nebelvír,

kde mají chrabré srdce;

odvaha, klid a rytířskost

jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor:

máš jejich mravní sílu,

jsou čestní a vždy ochotní

přiložit ruku k dílu;

či moudrý starý Havraspár,

pokud máš bystrou hlavu,

tam důvtipní a chápaví

vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel,

kde nastane tvá chvíle

ti ničeho se neštítí,

by svého došli cíle.

A teď se na to podívejme zblízka.

V čele Nebelvíru by měl stát William Wallace. Ten má tu statečnost a chrabrost přímo v popisu práce, ne? A… koukněte na něj! Je modrý! Jasný Havraspár!

Netvrdím, že v Nebelvíru nejsou chrabří a odvážní. Nebo ti, co nemají pádnou ruku. Jsou, a jak… Například Tamarka. A pádnou ruku páně Olíkovu, ještě když byl červená Oliva, jsem v soubojáku pocítil co chvíli, ale na druhou stranu: nikdy jsem se nevzdal, takže jsem v podstatě stejně chrabrý a odvážný jako on.

Zelení se prý ničeho neštítí, by došli svého cíle a navíc preferují čistotu krve.

Ale no tak… Kdo z nás by nechtěl mít zdravou a čistou krev bez ohledu na to, z jaké je koleje? Však bakterie v krvi znamenají zánět a pak ležení v posteli, co chvíli návštěvu Lékouzelnice (to není zase až tak zlé, slyšel jsem, že je to kočka a peče výtečné sušenky) a pití nepříjemných utrejchů smíchaných z kdovíčeho. Brr.

No a neštítí se ničeho, by došli svého cíle… Já vám nevím. Zrovna včera, když mi jeden človíček řekl, že večeřel dva banány a snídal dvě vejce natvrdo, jsem prohlásil, že ho raději zabiju sám, než aby umřel hlady. A to jsem žlutý, vážení!

A Havraspár? Už jsme si ukázali, že k jejich barvě inklinoval starý Will – Statečné srdce. Evidentně krom chrabrosti byl i chytrý, důvtipný a jo, nakonec získal čest a slávu. On bude kluk asi vícebarevný. Ale zjistil jsem, že modří jsou mezi námi skutečná elita… jejich kolejní symbol – Raven – dobyl svět!

Na druhou stranu nutno podotknout, že v sobě musela mít i kapku krve červené, protože se zase až tak extra nebála. I zelené, protože byla mrška občas pěkně slizká. No a žluté, protože když o něco šlo, máknout uměla.

A máme tu můj milovaný Mrzimor. Mravní síla, čest a pracovitost.

Slyšíte to, vy všichni, co říkáte, že jsme nemravní? Nic! Mravní jsme! A pracovití!

Jen se podívejte třeba na naši hlavu, krk a ramena hradu – pana ředitele Matta. Co vím, studoval po celém světě, schraňoval vědomosti, až zakotvil na našem hradě coby lékouzelník. A ani pak neustal ve studiu. A dnes? Na svých ramenou nese většinu tíže celého hradu, maká od rána do rána a ve volných chvílích vzpomíná, jak vypadá odpočinek. Chcete snad tvrdit, že není pracovitý? Mrzimor jak vyšitý.

V nemenší míře to platí i o panu Nimovi, který Hogu řediteloval bezkonkurenčně nejdéle a dál zůstává, aby pro Hog pracoval.

Mohu před nimi jen smeknout. A to sám sebe považuji za člověka energického a pracovitého.

Ještě jeden člověk je v mých očích hodně vysoko. Další fialový – žlutý. On sice skromně o své práci mlčí, ale kdo ho zná, ví, že každou volnou minutu věnuje právě Mrzimoru.

Je to pan Nich – kolejní ředitel Mrzimoru. Dostane slovo ještě o kousek níž :o)

Ale už k  lidem, které jsem poprosil o názor na Mrzimor (vážný či nevážný… to bylo jedno), a oni mi věnovali čas a napsali.

První, kdo se ozval, byla naše kolejní dušinka (a moje druhá půlka duše)

Magrápa Česneková

Nemám ráda, když se mě někdo ptá, jak jsem umřela. Přesto mi kdejaký dobrák v koleji tuto otázku položí každý týden. Nemám ráda, když mnou někdo prochází, stejně to nebrání jistým lidem uspořádat soutěž v hodu botou skrz ducha. Nemám ráda, když mi Nich schovává flašky od ležáku, tváří se mravokárně a pak to z jeho kabinetu podezřele cinká. Nemám ráda věčně vysmáté prevíty s dobrým srdcem, kteří mi vždycky zničí moji špatnou náladu. A je mnoho dalších věcí, které nemám ráda, ale díky kterým zbožňuju Mrzimor. Kolej, pro kterou stojí za to žít. Dýchat? Umřít! Jo!

Grapiška nikdy nezklame. Je tak… pozitivně naladěná, průhledná a našedlá. Nejde ji nemít rád. Čest její památce!

Huff! Huff! Hufflepuff garlicpuff!

Jo a když už jsme u toho, kdesi jsem slyšel, že u nás máme šedou eminenci. Prý u nás tahá za nitky někdo… šedý. Ne! Proti tomu důrazně protestuji! Grapiška za nic tahat nemůže, protože jí všechno proklouzne mezi prsty a ostatní jsou žlutí i když jsou fialoví!

Další odpověď přišla od další mně blízké osůbky. 

Vendesousa (Vendy) Asio Otusová 

Mrzimor – jak to je ve skutečnosti Jak to vidím já

Sedím nad prázdným pergamenem a přemýšlím, jestli Andymu poděkovat, nebo ho proklít, že mě požádal o spolupráci. Spíš si pohrávám s tou druhou variantou… Jedno maličké nevinné Cruc[pro přílišné násilí cenzurováno]. Pro Merlinovy vousy, to se přece k holce z Mrzimoru nehodí. Nebo?

Myslím, že s Mrzimorem máme docela pevný dlouhodobý vztah. Neříkám, že si za tu dobu neprošel několika krizemi. Byly tu i krátké rozluky. Jeden čas to vypadalo i na rozvod. Ale vše bylo nakonec překonáno. Zažila jsem jeho úpadek i vzestup. Úpadkem myslím opravdu úpadek, ne jen nějaké náznaky. Pravdou je, že vzestup až na samý vrchol jsem nevnímala, protože jsem zrovna měla výpadek sama.

Někdy mi přišlo, že kolejní osazenstvo je pěkná sbírka exotů, na sebe nezapomínaje. Možná jsem i litovala vedení, s jakým materiálem to musí pracovat. Teď jsme v takovém přechodném období, sbírka exotů poněkud prořídla, osazenstvo se stabilizovalo a je naladěno k vzestupu. Několikrát už skoro zapichovalo vrcholovou vlajku. Takže teď mi přijde, že vedení má v rukou dobrý materiál.

V koleji je pár lidí, které mám ráda. Pár lidí, které ráda nemám. A pár lidí, které vůbec neznám. Předpokládám, že se každý zvládne zařadit do správné skupiny. Těm, co patří do poslední skupiny, se omlouvám. Můžeme se sejít třeba U Třech, pište sovy, rezervuji stůl. Těm, co do druhé, prostě to tak je a omlouvat se nebudu. A těm, co do první, děkuji, že jsem vás mohla poznat a trávit s vámi čas.

Mrzimor mám ráda, jinak bych to s ním a jeho obyvateli netáhla už 11 let.

A jak je to ve skutečnosti? To ví snad jen Mrzimor.

Hodí, nehodí. Kašlu na konvence a očekávání. Andy, žábáku můj drahý, těš se, za tohle z tebe udělám pulce.

Ha! Vidíte?! Tohle je přesné a zelení ruce pryč! Vendulka je jen můj pytlík brambor a žabí princezna :o))

Hele, my třeba máme neustálé problémy s nováčkama. On k nám nikdo nechce a my pořád hledáme důvody proč? Někde jsem se doslechl, že je to prý proto, že je nutíme kopat nové a nové nory. To je lež!!! Nikoho do ničeho nenutíme, ale uznejte, že někde spát musí a ložnic moc nemáme. Jsme chudá kolej.

Ale co když je v tom něco jiného? Nooo, co ty na to, Wroní?

Wronka Zabloudilová 
Ahoj Andy,

podle mě jsou jezevci jistě pracovití, jak jinak si vysvětlit ten letošní při´íval bodů ve žlutých bodovacích hodinách. Rozhodně je to inspirativní nasazení – mrkne –

K vám že chce nejméně nováčků? Vážně? – zatváří se nevěřícně – No, jedinou příčinou, která mě napadá je ta žlutá barva. Víš, jelikož mám přístup k nejnovějším módním trendům, tak mohu říct, že poslední léta nebyla žlutá moc v kurzu. A tak, pokud jsou nováčci zaměření na módu, může je odrazovat představa půlky šatníku v kolejní žluté barvě.. – odborně pokyvuje hlavou –

Ještě, že máte strategické místo u kuchyně, a proto je vás málo vidět. Koho by také nebylo. Každý by byl raději u stolů plných dobrot, než aby se potloukal hradem, ne?

Mrzík mám samozřejmě ráda. Kdo by neměl! Neznám sice všechny žluté, ale ti, co jsem poznala, jsou milí a příjemní. Obzvlášť se to ukázalo u Sedmiboje, kdy jsme se navzájem podporovali.

Měj se hezky
Wronka

Merline! To mě nenapadlo! Ale vzhledem k tomu, že Wronka je odborník, je možné, že něco pravdy na tom bude. Pak bych chtěl ale apelovat na módní návrháře a všechny módní guru: Zamyslete se trochu, vážení. Vždyť žlutá je barva Slunce a dobré nálady. Koukněte ji trochu do toho šatníku propašovat!

Ale kuchyň zůstane hezky na svém místě!

A odpověď od dívky, která usilovně hledala cestu, jak mi svou odpověď poslat. Povedlo se, ale někdy je svět kouzelníků stejně zákeřný jako ten mudlovský.

Rhea De Morgan

A zase tu máme to oblékání. Hm, hm, hm… to už je divné, co? Hele, jestli ono to nebude spíš v těch modelech než v barvě. Tak jo! Tohle už musíte vzít vážně, vy tam na PU, a dát nám něco skutečně šik a ne, abychom v tom vypadali jako vykopávky, když jsme ještě poměrně mladí… Však naše Třetihory jsou oproti Prvohorám madam Ansí ještě mladíci!

A náš pan kolejní Nicholas McElen

Jak je naše kolej vyobrazena v knihách paní Rowlingové, víme všichni. Že se s tím pak snažila něco udělat, to je nám taky známo. Co ale vidím rád je, když spatřím nováčka, který je ochotný se těchto mýtů zbavit. Když vidím, že ve Velké síni nepohrdá, když začne tvořit vazby, a když mu ty vazby vydrží i po zařazení, ať je v jakékoliv koleji. Co mě ale zamrzí, a co mi i tak trochu zvedne tlak, když slyším při  slavnosti nářky za zařazení do žluté koleje. A přitom nejsme o nic horší než jiní… Přál bych si tomu porozumět. Na druhou stranu poslední dobou vidím podobné nářky, když někdo skončí i v některé jiné koleji. Díky těmto lidem se na to dokážu dívat v jiném světle.

Myslím, že jsme kolej plná dobrých lidí. V bodech na hlavu nejpracovitější. Pozitivně naladěná, přátelská, či spíše rodinná, otevřená… ale dokážeme se semknout, zatnout zuby a být na sebe náležitě hrdí. Takhle si představuju i Mrzimor v knihách. A víte, Andy, říkám si: Vždyť ono to vůbec není špatné! :)

Hodně úspěchů při psaní článku,
Nicholas

Já s panem kolejním souhlasím. Většinou. Dneska zrovna jo. Ale třeba minule… No, to sem nepatří :o))

Rád bych to nějak shrnul.

Článek se jmenuje Mrzimor – jak je to ve skutečnosti. Ale spíš se měl jmenovat Hogwarts – jak je to ve skutečnosti.

Já bych si s dovolením vypůjčil myšlenku od Rhey De Morgan (himl, měkké nebo tvrdé?)

Na hrad jsme všichni přišli proto, že máme jisté nadání pro kouzla a taky, abychom se v nich zdokonalili. Abychom si hráli, bavili se a něco se tu i naučili. Kolej je důležitá, ale není to nejdůležitější.

Koneckonců v každém z nás koluje kousek Mrzimoru, Nebelvíru, Zmijozelu i Havraspáru.

Tak se mějte hezky a hrajte si ;o)

Andy