Mnozí tento mor znají pod jménem čest, pravdomluvnost a podobně. Jenže pro Zmijozel je tento mor neznámý. Tak co se tedy stalo? Všichni Zmijozel přece známe… Je to jedna ze čtyř kolejí. Jsou skoro na každém rohu a často si neodpustí pár poznámek. Ti, co se se Zmijozelem baví, ví, že mají své typické věty, či slova. Nejčastěji to jsou tato: špatný den, špatnou noc, had nikdy nespí, jsem vítěz, neděkuju, máš zač, atd.
Po nějaké době si na ně člověk zvykne, třeba jako já… Jenže já jsem jimi tak nakažená, že je občas taky použiji. Jednou jsem šla spokojeně do Velké síně. Samozřejmě skoro jako každý den jsem se snažila madam Any přesvědčit o tom, že nezlobím. To si do VS nakráčelo nové hádě pod jménem Leila Dusk a řeklo: „Pravda nesmí být potlačována!“ Jakmile jsem to uslyšela, málem jsem omdlela. Naštěstí se tak nestalo a já napsala naléhavou sovu ohledně převýchovy háďat, při čemž jsem nezapomněla připsat, že by se měla stydět, ale kdo zná Zmijozel ví, že Zmijozel se nestydí, takže jsem to napsala spíše obrazně.
Takže zprávu jsem poslala velmi zkušenému hadovi, který je možná víc zkušený, než by měl být. Ano, mou zprávu dostal Zpytlehněv Zďáblíkov. Zpytel s odpovědí nemeškal, nebo moje sova od něj chtěla rychle pryč, a během pár minut přišla odpověď. Jakmile jsem zprávu otevřela, jako první na mě vyskočilo slovo FUJ! Zbytek sovy netřeba. Nakonec jsem se rychle uklidnila…. Šlo přeci jen o nového hada.
Ale naopak mě mile překvapilo nové hádě, které řeklo, že toto chování se mu nelíbí. Merlinužel radost brzy zmizela, když se hádě rozhodlo říct dobrý den. Já, jakožto Mrzimorská zmije (osoba upravená podle zmijozelské libosti), jsem hádě vřele poučila, že žádný dobrý den není, přičemž jsem si vysloužila něco, co se dá nazvat pochvalou. Pro zlepšení nálady jsem šla na souboj se zmijozelskou Cassandrou. Souboj probíhal téměř beze slov, ale když už mi došla energie, dostala jsem šok. Cassandra mi poděkovala. Řekla: „Ďakujem za súboje.“ Kulila jsem oči a myslela jsem, že mi vypadnou. Tohle přece není normální.
Jenže ten den se toho ještě dost nakupilo. Zmijozelští říkali dobrý den, dobrou noc… Po chvilce pátrání v historii jsem si všimla něčeho zvláštního. Šlo o toho zkušeného hada, kterému jsem posílala naléhavou zprávu. Musela jsem si protřít oči a ještě desetkrát se na to znovu podívat, abych si byla jistá. Ano… Je to tak. Zpytlehněv, který se chlubí, že had nikdy nespí, napsal, že spal. Ano… Opravdu tomu tak bylo. Hymna, ostatně jako půlka Zmijozelu, lhala.
Takže milí zmijozelští! Dávejte si bacha, aby se na vás mor nepřenesl! Noste roušky a buďte horší, než kdy dřív!
Pro Žlutý Trimels, Katy Ritch
Nevěřím vlastním očím! Vůbec jsem o tom nevěděla! Ještěže jsi o tom, Katy, napsala, abych mohla zapřemýšlet, kde se stala chyba! :D
Líbí se mi, že jsem ho za trest proměnila ve střítka a je to hezky zdokumentované :D
Človek raz za sto rokov poruší svoj nemorálny kódex a už je zverejnený v bulvárnom plátku a ešte mi aj meno dokašlú :D
„Hrozně“ hezky napsané, Katy :)
Boží! :D
Obávám se, že já ho chytla už při zařazování. Jen jestli jsem ho nepřitáhla :D
To je skvělý, díky.. teda vlastně neděkuju za článek! :D
Další super článek, Katy. Jen tak dál! :)