Trimeles / O naší koleji / Do západu slunce na křídlech Gryfů
Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol

O naší koleji, Výpravy a výpravníci

Do západu slunce na křídlech Gryfů

Každý měsíc bere lesní průvodkyně madam Monny Whitecrow členy naší žluté koleje do Zakázaného lesa na dobrodružné výpravy. Ani v dubnu tomu nebylo jinak, a tak se opět hrstka odvážných měla možnost na jednu takovou misi vypravit. K údivu nás všech se jednalo spíše o takovou výpravu „Za odměnu“. Jak je to možné? Čtěte dál a dozvíte se víc!

Jako již tradičně se za celou výpravu zodpovídal zkušený bard Andy Uroboros, který pravidelně dohlíží na to, abychom se sešli včas, s dostačující výbavou a s žádostmi o vstup do lesa. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Není mi dodnes jasné, kde se na straně dámského osazenstva vzala informace, že bychom na výpravě měli potkat hrdiny z Tolkienových knih, konkrétně Legolase, Aragorna či Arwen. Ač mi bylo jasné, že nikdo takový v lese nečeká, Selina Garcia, Jocelyn Blake i Cassiopea Zmlklá stále vyhlížely vysoké štíhlé ladné postavy se špičatýma ušima.

Asi je vám více než jasné, že ač v našem lese bydlí nejrůznější stvoření, tak elfové tam svůj domov nemají. A tak jsme v téměř plné sestavě, která se jen mírně lišila od přihlášek, vyrazili do lesa.

Slečna Monny nám ihned představila práci, s kterou od nás chtěla pomoci. My, mladí – tedy většina – a ochotní jezevci jsme okamžitě zpozorněli a vyslechli si, jaký je úkol večera. Jelikož je jaro v plném proudu, narodilo se i v lese mnoho nových přírůstků. Na nás tedy bylo, abychom všechna hnízda či skrýše obešli a nová mláďátka zkontrolovali.

Cesta byla velice příjemná, všude rozkvetlé stromy a vůně. I přesto si Cheech Lee musel vzít na cestu náš kolejní plátek. Já se mu nedivím, takové záživné čtení, to člověk musí nosit všude. Jenže, jak si tak četl cestou pod rozkvetlými korunami, nedíval se pod ty barevné palety a zakopl o strom. A na koho jiného asi tak mohl spadnout, než na mne, že? A odnesla to moje krásná stylová žlutá mašle přímo z butiku v Godrikově dole. Moje poťouchlá dušička zaplesala, když jsem viděla obří díru i na jeho hábitu ze stejného místa.

Konečně jsme došli na místo, tedy netušili jsme, že jsme na něj došli, dokud nás hlasitým „TAK“ neupozornila madam Monny. Nikdo z nás totiž neočekával, že krásný zelený palouk, kde se páslo stádo jednorožců, bude našim prvním zastavením.
Ač nejsem rozplývačem se nad tímto stvořením, nenechal mne pohled na kouzelná stvoření chladnou. Jejich lesknoucí srst a bohatá hříva obměkčila dokonce i naše chlapce.
Největší potěchu však měla z bájných koní Selina, která se div neroztekla na místě. I proto byla vybrána jako mladě vypadající duše. Naše kápo dostalo za úkol tvářit se něžně a nevinně.

Nakonec jí na to jednorožec skočil, ale většina účastníků výpravy věděla, že ďábelská žena s kropící hadicí není ani něžná, ani nevinná. No, nechme to být, kůň si myslel opak, a tak se nechal od ní ukonejšit. Mezitím jsme my stateční šli zkontrolovat mladé. Zda mají všechny čtyři nohy, dvě křídla a jeden roh. Jestli mají v pořádku kopýtka i pozadí. Můj jednorožec měl podivný roh, ale to spravila mastička, kterou lesnice Monny vylovila z hloubi svého hábitu. Za odměnu dostalo každé jednorožče po cukříčku. Někteří z výpravníků po kostkách cukru, které nám rozdala madam, mlsně pošilhávali. Měli však smůlu. Jednorožec, který usnul Selině na klíně, se jako na povel probudil, zařehtal a odběhl zkontrolovat své mladé.

Ač jsme si mysleli, že to byl úžasný úkol a nemůže nás čekat nic úžasnějšího, velice jsme se mýlili. Ale to až za chvíli…

Opravdu netuším, co vede madam k tomu, že při stoupajícím terénu přidává tempo. Za ty tři roky mého výpravničení jsem tomu ještě nepřišla na kloub. -ušklíbne se.-
Cheech si asi přivolal neštěstí, neb prohlašoval něco o tom, že svižná chůze do kopce je dobrá na „Stará kolena“. A jak víme, tak karma je zdarma. Po mokrém listu jel jako namydlený. Pěkně z kopce dolů a nezapomněl to zakončit o krásně velký trnitý keř.
Jen, co se k nám vrátil, stal se z mírného terénu téměř skalnatý převis a my měli co dělat, abychom se vyškrábali.

Famfrpáloví hráči se v nás nezapřou, a tak jsme já i naše kapitánka pomocí kouzla přivolaly košťata . Cass i Jocelyn se s námi pěkně svezly nahoru. Madam Monny se opět přeměnila v nějaké to své splašené zvířátko a poťouchle na nás čekala v cíli. Jenže tam nebyla pouze ona.
Za hranou skály na nás vykouklo asi patnáct gryfích rodinek.

A úkol zněl jasně: Opatrně se naklonit do hnízda a spočítat vylíhnutá mláďata a zbylá vejce.
Najednou se dospělí gryfové začali přibližovat k naší skupince. Trochu jsme znejistěli, ale zdálo se, že jdou s nejlepšími úmysly.

Velice zvědavě si nás prohlíželi, dokonce navázali kontakt v podobě něžných šťouchanců a klovanců. Vyloženě si vynutili naši náklonnost. Byli naprosto kouzelní, i kdyby to nebyla stará kouzelná stvoření. Madam Monny chvíli sledovala naši skupinu, jak se mazlí s gryfy. Pak najednou pronesla nejúžasnější větu večera: „Tak co? Proletíme se na nich, nebo jak?“

Všem přítomným spadla čelist o několik úrovní dolů. Gryfové nadšeně pohodili hlavami a poklekli, abychom si na ně mohli sednout. Pár z nás vyjádřilo obavy z toho, kde se máme držet, ale madam Monny nám dala zaručený návod – kolem krku.

Jen, co jsme se všichni uvelebili, gryfové se rozběhli a seskočili ze skalní římsy. Málem se mi otočily všechny vnitřnosti, ale bylo to neuvěřitelné. Chvíli prudce mávali křídly, pak pomalu plachtili nad lesem.
Andy během letu začal zelenat, ale ostatním se let ve výškách líbil. Z té výšky jsme měli možnost vidět les, bažiny, hory, jezero, jezerní zámky jezerních lidí, rozlehlé pastviny s pobíhajícími jednorožci, kentauří vesničku a v dáli se třpytil, jako špendlík v zapadajícím slunci, hrad.

Když už jsem myslela, že s námi začnou klesat, nabrali znovu výšku. Až mezi mraky a ještě výš. Mezitím slunce zapadlo, a tak jsme se dostali nad oblaka, až na dosah hvězd. Všichni si to ticho užívali, i přesto, že takto vysoko začalo být poměrně chladno. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Taková nádhera to byla. Cítila jsem studený vítr, jak mi hladí tváře.

Po chvíli přeci jen gryfové začali klesat. Ještě před přistáním na mýtině nás vzali na několik koleček kolem hradu. Vidět náš domov z takové výšky a perspektivy bylo něco neuvěřitelného. A každému přeji, aby to někdy zažil. Dokonce nás nechali nahlédnout do ředitelny, když velice ladně proletěli kolem oken našeho pana řídícího.

Každý z nás našel v kapse nějakou tu dobrotu, a tak po hladkém přistání dostal každý gryf pamlsek.
Téměř nám trhalo srdce se s těmito krásnými stvořeními loučit, ale nastal čas. Není tak divu, že jsme si všichni svého gryfa pojmenovali. Od Kamarádíčka, přes Frantu až po další exotická jména :)

Tak co myslíte, přidáte se na příští výpravu taky?

 

 

Pro Žlutého Trimela,
Helen Miltonová

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*