Trimeles / O naší koleji / Do západu slunce na křídlech Gryfů
Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1 Na tom není nic vtipného! II. Já a můj život 3: První kouzelný rok Konec prázdnin aneb Pojďte si s námi trsnout Z deníku adoptovaného jezevce… Fotografické letní klání – 2. kolo 10 let Harry Potter muzikálu Tři soudky radí 6 Po stopách dinosaurů – Vendesousa Asio Otusová Na tom není nic vtipného! TNT: Výsledky TNT: 10. úkol – Křížovka TNT: 9. úkol – Kouzelnické prázdniny Fotografické letní klání – 1. kolo TNT: 8. úkol – runy TNT: 7. úkol – Ve všem s veršem TNT: 6. úkol – šifra TNT: 5. úkol – Magické místo TNT: 4. úkol – Moje nové zvieratko Tři soudky radí 5 TNT: 3. úkol – Poznáváme HP: Wizards Unite od jedné do patnáctky

O naší koleji, Výpravy a výpravníci

Do západu slunce na křídlech Gryfů

Každý měsíc bere lesní průvodkyně madam Monny Whitecrow členy naší žluté koleje do Zakázaného lesa na dobrodružné výpravy. Ani v dubnu tomu nebylo jinak, a tak se opět hrstka odvážných měla možnost na jednu takovou misi vypravit. K údivu nás všech se jednalo spíše o takovou výpravu „Za odměnu“. Jak je to možné? Čtěte dál a dozvíte se víc!

Jako již tradičně se za celou výpravu zodpovídal zkušený bard Andy Uroboros, který pravidelně dohlíží na to, abychom se sešli včas, s dostačující výbavou a s žádostmi o vstup do lesa. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Není mi dodnes jasné, kde se na straně dámského osazenstva vzala informace, že bychom na výpravě měli potkat hrdiny z Tolkienových knih, konkrétně Legolase, Aragorna či Arwen. Ač mi bylo jasné, že nikdo takový v lese nečeká, Selina Garcia, Jocelyn Blake i Cassiopea Zmlklá stále vyhlížely vysoké štíhlé ladné postavy se špičatýma ušima.

Asi je vám více než jasné, že ač v našem lese bydlí nejrůznější stvoření, tak elfové tam svůj domov nemají. A tak jsme v téměř plné sestavě, která se jen mírně lišila od přihlášek, vyrazili do lesa.

Slečna Monny nám ihned představila práci, s kterou od nás chtěla pomoci. My, mladí – tedy většina – a ochotní jezevci jsme okamžitě zpozorněli a vyslechli si, jaký je úkol večera. Jelikož je jaro v plném proudu, narodilo se i v lese mnoho nových přírůstků. Na nás tedy bylo, abychom všechna hnízda či skrýše obešli a nová mláďátka zkontrolovali.

Cesta byla velice příjemná, všude rozkvetlé stromy a vůně. I přesto si Cheech Lee musel vzít na cestu náš kolejní plátek. Já se mu nedivím, takové záživné čtení, to člověk musí nosit všude. Jenže, jak si tak četl cestou pod rozkvetlými korunami, nedíval se pod ty barevné palety a zakopl o strom. A na koho jiného asi tak mohl spadnout, než na mne, že? A odnesla to moje krásná stylová žlutá mašle přímo z butiku v Godrikově dole. Moje poťouchlá dušička zaplesala, když jsem viděla obří díru i na jeho hábitu ze stejného místa.

Konečně jsme došli na místo, tedy netušili jsme, že jsme na něj došli, dokud nás hlasitým „TAK“ neupozornila madam Monny. Nikdo z nás totiž neočekával, že krásný zelený palouk, kde se páslo stádo jednorožců, bude našim prvním zastavením.
Ač nejsem rozplývačem se nad tímto stvořením, nenechal mne pohled na kouzelná stvoření chladnou. Jejich lesknoucí srst a bohatá hříva obměkčila dokonce i naše chlapce.
Největší potěchu však měla z bájných koní Selina, která se div neroztekla na místě. I proto byla vybrána jako mladě vypadající duše. Naše kápo dostalo za úkol tvářit se něžně a nevinně.

Nakonec jí na to jednorožec skočil, ale většina účastníků výpravy věděla, že ďábelská žena s kropící hadicí není ani něžná, ani nevinná. No, nechme to být, kůň si myslel opak, a tak se nechal od ní ukonejšit. Mezitím jsme my stateční šli zkontrolovat mladé. Zda mají všechny čtyři nohy, dvě křídla a jeden roh. Jestli mají v pořádku kopýtka i pozadí. Můj jednorožec měl podivný roh, ale to spravila mastička, kterou lesnice Monny vylovila z hloubi svého hábitu. Za odměnu dostalo každé jednorožče po cukříčku. Někteří z výpravníků po kostkách cukru, které nám rozdala madam, mlsně pošilhávali. Měli však smůlu. Jednorožec, který usnul Selině na klíně, se jako na povel probudil, zařehtal a odběhl zkontrolovat své mladé.

Ač jsme si mysleli, že to byl úžasný úkol a nemůže nás čekat nic úžasnějšího, velice jsme se mýlili. Ale to až za chvíli…

Opravdu netuším, co vede madam k tomu, že při stoupajícím terénu přidává tempo. Za ty tři roky mého výpravničení jsem tomu ještě nepřišla na kloub. -ušklíbne se.-
Cheech si asi přivolal neštěstí, neb prohlašoval něco o tom, že svižná chůze do kopce je dobrá na „Stará kolena“. A jak víme, tak karma je zdarma. Po mokrém listu jel jako namydlený. Pěkně z kopce dolů a nezapomněl to zakončit o krásně velký trnitý keř.
Jen, co se k nám vrátil, stal se z mírného terénu téměř skalnatý převis a my měli co dělat, abychom se vyškrábali.

Famfrpáloví hráči se v nás nezapřou, a tak jsme já i naše kapitánka pomocí kouzla přivolaly košťata . Cass i Jocelyn se s námi pěkně svezly nahoru. Madam Monny se opět přeměnila v nějaké to své splašené zvířátko a poťouchle na nás čekala v cíli. Jenže tam nebyla pouze ona.
Za hranou skály na nás vykouklo asi patnáct gryfích rodinek.

A úkol zněl jasně: Opatrně se naklonit do hnízda a spočítat vylíhnutá mláďata a zbylá vejce.
Najednou se dospělí gryfové začali přibližovat k naší skupince. Trochu jsme znejistěli, ale zdálo se, že jdou s nejlepšími úmysly.

Velice zvědavě si nás prohlíželi, dokonce navázali kontakt v podobě něžných šťouchanců a klovanců. Vyloženě si vynutili naši náklonnost. Byli naprosto kouzelní, i kdyby to nebyla stará kouzelná stvoření. Madam Monny chvíli sledovala naši skupinu, jak se mazlí s gryfy. Pak najednou pronesla nejúžasnější větu večera: „Tak co? Proletíme se na nich, nebo jak?“

Všem přítomným spadla čelist o několik úrovní dolů. Gryfové nadšeně pohodili hlavami a poklekli, abychom si na ně mohli sednout. Pár z nás vyjádřilo obavy z toho, kde se máme držet, ale madam Monny nám dala zaručený návod – kolem krku.

Jen, co jsme se všichni uvelebili, gryfové se rozběhli a seskočili ze skalní římsy. Málem se mi otočily všechny vnitřnosti, ale bylo to neuvěřitelné. Chvíli prudce mávali křídly, pak pomalu plachtili nad lesem.
Andy během letu začal zelenat, ale ostatním se let ve výškách líbil. Z té výšky jsme měli možnost vidět les, bažiny, hory, jezero, jezerní zámky jezerních lidí, rozlehlé pastviny s pobíhajícími jednorožci, kentauří vesničku a v dáli se třpytil, jako špendlík v zapadajícím slunci, hrad.

Když už jsem myslela, že s námi začnou klesat, nabrali znovu výšku. Až mezi mraky a ještě výš. Mezitím slunce zapadlo, a tak jsme se dostali nad oblaka, až na dosah hvězd. Všichni si to ticho užívali, i přesto, že takto vysoko začalo být poměrně chladno. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Taková nádhera to byla. Cítila jsem studený vítr, jak mi hladí tváře.

Po chvíli přeci jen gryfové začali klesat. Ještě před přistáním na mýtině nás vzali na několik koleček kolem hradu. Vidět náš domov z takové výšky a perspektivy bylo něco neuvěřitelného. A každému přeji, aby to někdy zažil. Dokonce nás nechali nahlédnout do ředitelny, když velice ladně proletěli kolem oken našeho pana řídícího.

Každý z nás našel v kapse nějakou tu dobrotu, a tak po hladkém přistání dostal každý gryf pamlsek.
Téměř nám trhalo srdce se s těmito krásnými stvořeními loučit, ale nastal čas. Není tak divu, že jsme si všichni svého gryfa pojmenovali. Od Kamarádíčka, přes Frantu až po další exotická jména :)

Tak co myslíte, přidáte se na příští výpravu taky?

 

 

Pro Žlutého Trimela,
Helen Miltonová

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*