Trimeles / O naší koleji / Do západu slunce na křídlech Gryfů
Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl

O naší koleji, Výpravy a výpravníci

Do západu slunce na křídlech Gryfů

Každý měsíc bere lesní průvodkyně madam Monny Whitecrow členy naší žluté koleje do Zakázaného lesa na dobrodružné výpravy. Ani v dubnu tomu nebylo jinak, a tak se opět hrstka odvážných měla možnost na jednu takovou misi vypravit. K údivu nás všech se jednalo spíše o takovou výpravu „Za odměnu“. Jak je to možné? Čtěte dál a dozvíte se víc!

Jako již tradičně se za celou výpravu zodpovídal zkušený bard Andy Uroboros, který pravidelně dohlíží na to, abychom se sešli včas, s dostačující výbavou a s žádostmi o vstup do lesa. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Není mi dodnes jasné, kde se na straně dámského osazenstva vzala informace, že bychom na výpravě měli potkat hrdiny z Tolkienových knih, konkrétně Legolase, Aragorna či Arwen. Ač mi bylo jasné, že nikdo takový v lese nečeká, Selina Garcia, Jocelyn Blake i Cassiopea Zmlklá stále vyhlížely vysoké štíhlé ladné postavy se špičatýma ušima.

Asi je vám více než jasné, že ač v našem lese bydlí nejrůznější stvoření, tak elfové tam svůj domov nemají. A tak jsme v téměř plné sestavě, která se jen mírně lišila od přihlášek, vyrazili do lesa.

Slečna Monny nám ihned představila práci, s kterou od nás chtěla pomoci. My, mladí – tedy většina – a ochotní jezevci jsme okamžitě zpozorněli a vyslechli si, jaký je úkol večera. Jelikož je jaro v plném proudu, narodilo se i v lese mnoho nových přírůstků. Na nás tedy bylo, abychom všechna hnízda či skrýše obešli a nová mláďátka zkontrolovali.

Cesta byla velice příjemná, všude rozkvetlé stromy a vůně. I přesto si Cheech Lee musel vzít na cestu náš kolejní plátek. Já se mu nedivím, takové záživné čtení, to člověk musí nosit všude. Jenže, jak si tak četl cestou pod rozkvetlými korunami, nedíval se pod ty barevné palety a zakopl o strom. A na koho jiného asi tak mohl spadnout, než na mne, že? A odnesla to moje krásná stylová žlutá mašle přímo z butiku v Godrikově dole. Moje poťouchlá dušička zaplesala, když jsem viděla obří díru i na jeho hábitu ze stejného místa.

Konečně jsme došli na místo, tedy netušili jsme, že jsme na něj došli, dokud nás hlasitým „TAK“ neupozornila madam Monny. Nikdo z nás totiž neočekával, že krásný zelený palouk, kde se páslo stádo jednorožců, bude našim prvním zastavením.
Ač nejsem rozplývačem se nad tímto stvořením, nenechal mne pohled na kouzelná stvoření chladnou. Jejich lesknoucí srst a bohatá hříva obměkčila dokonce i naše chlapce.
Největší potěchu však měla z bájných koní Selina, která se div neroztekla na místě. I proto byla vybrána jako mladě vypadající duše. Naše kápo dostalo za úkol tvářit se něžně a nevinně.

Nakonec jí na to jednorožec skočil, ale většina účastníků výpravy věděla, že ďábelská žena s kropící hadicí není ani něžná, ani nevinná. No, nechme to být, kůň si myslel opak, a tak se nechal od ní ukonejšit. Mezitím jsme my stateční šli zkontrolovat mladé. Zda mají všechny čtyři nohy, dvě křídla a jeden roh. Jestli mají v pořádku kopýtka i pozadí. Můj jednorožec měl podivný roh, ale to spravila mastička, kterou lesnice Monny vylovila z hloubi svého hábitu. Za odměnu dostalo každé jednorožče po cukříčku. Někteří z výpravníků po kostkách cukru, které nám rozdala madam, mlsně pošilhávali. Měli však smůlu. Jednorožec, který usnul Selině na klíně, se jako na povel probudil, zařehtal a odběhl zkontrolovat své mladé.

Ač jsme si mysleli, že to byl úžasný úkol a nemůže nás čekat nic úžasnějšího, velice jsme se mýlili. Ale to až za chvíli…

Opravdu netuším, co vede madam k tomu, že při stoupajícím terénu přidává tempo. Za ty tři roky mého výpravničení jsem tomu ještě nepřišla na kloub. -ušklíbne se.-
Cheech si asi přivolal neštěstí, neb prohlašoval něco o tom, že svižná chůze do kopce je dobrá na „Stará kolena“. A jak víme, tak karma je zdarma. Po mokrém listu jel jako namydlený. Pěkně z kopce dolů a nezapomněl to zakončit o krásně velký trnitý keř.
Jen, co se k nám vrátil, stal se z mírného terénu téměř skalnatý převis a my měli co dělat, abychom se vyškrábali.

Famfrpáloví hráči se v nás nezapřou, a tak jsme já i naše kapitánka pomocí kouzla přivolaly košťata . Cass i Jocelyn se s námi pěkně svezly nahoru. Madam Monny se opět přeměnila v nějaké to své splašené zvířátko a poťouchle na nás čekala v cíli. Jenže tam nebyla pouze ona.
Za hranou skály na nás vykouklo asi patnáct gryfích rodinek.

A úkol zněl jasně: Opatrně se naklonit do hnízda a spočítat vylíhnutá mláďata a zbylá vejce.
Najednou se dospělí gryfové začali přibližovat k naší skupince. Trochu jsme znejistěli, ale zdálo se, že jdou s nejlepšími úmysly.

Velice zvědavě si nás prohlíželi, dokonce navázali kontakt v podobě něžných šťouchanců a klovanců. Vyloženě si vynutili naši náklonnost. Byli naprosto kouzelní, i kdyby to nebyla stará kouzelná stvoření. Madam Monny chvíli sledovala naši skupinu, jak se mazlí s gryfy. Pak najednou pronesla nejúžasnější větu večera: „Tak co? Proletíme se na nich, nebo jak?“

Všem přítomným spadla čelist o několik úrovní dolů. Gryfové nadšeně pohodili hlavami a poklekli, abychom si na ně mohli sednout. Pár z nás vyjádřilo obavy z toho, kde se máme držet, ale madam Monny nám dala zaručený návod – kolem krku.

Jen, co jsme se všichni uvelebili, gryfové se rozběhli a seskočili ze skalní římsy. Málem se mi otočily všechny vnitřnosti, ale bylo to neuvěřitelné. Chvíli prudce mávali křídly, pak pomalu plachtili nad lesem.
Andy během letu začal zelenat, ale ostatním se let ve výškách líbil. Z té výšky jsme měli možnost vidět les, bažiny, hory, jezero, jezerní zámky jezerních lidí, rozlehlé pastviny s pobíhajícími jednorožci, kentauří vesničku a v dáli se třpytil, jako špendlík v zapadajícím slunci, hrad.

Když už jsem myslela, že s námi začnou klesat, nabrali znovu výšku. Až mezi mraky a ještě výš. Mezitím slunce zapadlo, a tak jsme se dostali nad oblaka, až na dosah hvězd. Všichni si to ticho užívali, i přesto, že takto vysoko začalo být poměrně chladno. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Taková nádhera to byla. Cítila jsem studený vítr, jak mi hladí tváře.

Po chvíli přeci jen gryfové začali klesat. Ještě před přistáním na mýtině nás vzali na několik koleček kolem hradu. Vidět náš domov z takové výšky a perspektivy bylo něco neuvěřitelného. A každému přeji, aby to někdy zažil. Dokonce nás nechali nahlédnout do ředitelny, když velice ladně proletěli kolem oken našeho pana řídícího.

Každý z nás našel v kapse nějakou tu dobrotu, a tak po hladkém přistání dostal každý gryf pamlsek.
Téměř nám trhalo srdce se s těmito krásnými stvořeními loučit, ale nastal čas. Není tak divu, že jsme si všichni svého gryfa pojmenovali. Od Kamarádíčka, přes Frantu až po další exotická jména :)

Tak co myslíte, přidáte se na příští výpravu taky?

 

 

Pro Žlutého Trimela,
Helen Miltonová

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*