Trimeles / O naší koleji / Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny
Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku

O naší koleji, Výpravy a výpravníci

Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny

Když se na výpravu vydá pět žlutých, hladových studentů…. má maličkost, Andrew, Helen, Vivian a Ludovic.
Datum výpravy – 28. května

Již od rána jsem nemohla dospat. Má první výprava! Třikrát jsem zkontrolovala lucernu, teplé oblečení a už dvě hodiny dopředu stepovala ve Velké síni. Natěšená jako štěňátko.
Pak se začali všichni scházet a já začala být nervózní. A hodně. Co když se ztratím, nebo se mi něco stane? Co když se už nevrátíme? Bude nás někdo hledat? S obavami jsem sledovala ostatní kamarády, ale smáli se, vesele si povídali a to mě uklidnilo. Už bylo něco po osmé, ale naše průvodkyně nikde. Všichni již netrpělivě postávali u dveří, stále nikde nikdo. Naštěstí okolo naší skupinky proběhla madam Barb. Utíkala zase za nějakou žabkou. Ochotně se nás zeptala, na co tady čekáme. Následně odběhla zjistit, co se stalo a bylo rozhodnuto. Madam Barb půjde s námi, původní průvodce nebyl k nalezení.
Výprava začala.
Už u vchodu do Zapovězeného lesa kluci začali vymýšlet nechutné věci. Skládali jídelníček ze škrken. Opékané, grilované a nebo v čokoládě. Znechuceně jsem se šklebila. Měla jsem trochu strach, tak jsem chytla za ruku Heli, naštěstí neměla nic proti a mile se na mne usmála.
Hned u vchodu jsem se vyděsila hlav, nabodnutých na kůly. Přitiskla jsem se ke kamarádce a a hrůzou vyrazila hlouběji do lesa. Po chvíli se z lesa vynořil divný “týpek” s pytlem na zádech. Později jsme se dozvěděli, že pán se jmenuje Pedro, je lovcem škrken, ovšem na černo. Pytlák. Vehementně nás zval k sobě do podivínské restaurace U Škrkního kolena, kde pracuje jako šéfkuchař. Kluci byli nadšení, ale díky Merlinovi jsme spěchali dále. K mé smůle a vyšší dávce strachu stále hlouběji do lesa. Po cestě jsme našli děravé ponožky. Spolužáci byli nadšení, já jen nevěřícně koukala, co se jim líbí na staré, děravé a špinavé ponožce.
A pak se před našimi zraky, z ničeho nic, na malé pasece objevila překrásná perníková chaloupka!


Stála tam, samotná, zasazená na paloučku, až se sliny sbíhaly. S hlasitými výkřiky jsme se k ní nedočkavě rozeběhli. Miluji pohádky, vždy jsem snila o tom, že si uloupnu kousek perníčku. Jen lehce jsem zatáhla za medový plátek okna, slastně jsem se zakousla a ouha. Vylomila jsem si zub. Byl mléčný, šlo to lehce, ani krev netekla. V tom se rozletěly perníkové dveře a skuhravým hlasem vyjekla Ježibaba: „Kdo mi to tu řve na lesy?!” Kdepak, už dávno se nekřičí – „Kdopak mi to tady loupe perníček?!“ Kdepak. Ježibaba nás sjela přísným pohledem, pohladila si bradavici na bradě a úlisně nás poprosila, zda bychom jí mohli pomoct. Potřebovala opravit střechu. Byla promočená, perníčky okoralé a staré, nedržely. Všichni jsme se svorně, pomocí kouzel, vydali na pomoc Ježibabě, zachránit její milovaný domov, doufajíc v nějakou malou odměnu. Ludovic trochu protestoval a hladil si hladové bříško. Práce nám šla jedna báseň. S pomocí levitačních kouzel a našich ochotných rukou střecha rostla a rostla. V jednu chvíli Heli seslala silnější kouzlo a perníkové střešní tašky ji zavalily, ale naštěstí se jí nic vážného nestalo. Byla jen pěkně pocukrovaná. Za odměnu jsme si všichni vysloužili kopu koláčků. Slušně jsme poděkovali a poodešli od chalupky. Madam Barb se rozhodla, že zpátky se přemístíme. Nepůjdeme pěšky! Začala jsem se dusit posledním koláčkem. Nikdy jsme se nepřemísťovala! Byla jsem v šoku. Pak už si jen pamatuju, že jsem se něčeho chytla a rozplácla jsem se uprostřed Velké síně.
A tak jsem přežila svou první kolejní výpravu. Bez zubu, špinavá, unavená, ale neskutečně šťastná!

Petromila Nivalis

Jeden komentář

  1. Barb 18. 6. 2020 20:23

    Děkuji za krásné shrnutí výpravy! ♥

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*