Není to dlouho, co mi přišel dopis s přijetím na hrad. Moc jsem se sem těšila, jenže jsem si neměla možnost si užít dlouhého pobytu, jelikož jsem byla odvolána mudly. A tak jsem po krátkém čase musela zmizet v Tučňákolandu.
Trochu jsem se toho bála, protože nemám ráda zimu a pořád jsem měla pocit, že si tučňáky nebudu rozumět.
Naštěstí se mé obavy nenaplnily. Až na tu zimu. Ano, je tady pořádná zima, ale na to se dá časem zvyknout a v tom shonu, který tady panuje, si člověk ani neuvědomí, že mu omrzají prsty u nohou.
Abych vám přiblížila, jak to tady chodí, popíšu vám jeden den v Tučňákolandu.
Ráno se probudím do jasného dne. Slunce krásně svítí, na obloze není jediného mráčku a teploměr ukazuje krásných, téměř letních, patnáct stupňů pod nulou. Jo, dnes to bude produktivní den. Ke snídaní si dám ledovou kávu a zmrzlé ovoce.
Navleču si troje teplé ponožky, dva svetry, teplý kabát a oteplovačky. Na nohy si nasadím boty s kožešinou a zabalím si krk do teplé, pletené šály. Všechno jsou to hodně veselé barvy, aby mě v téhle bělotě bylo pořádně vidět.
V Tučňákolandu jsou nás desítky. Někteří jsou tu krátce a jen na chvíli, jiní jsou tady už delší dobu a nemají v plánu brzký návrat, možná se nevrátí nikdy.
A co tady celý den děláme? No, za prvé se snažíme to tady udržovat, aby byl vždy uklizený sníh, který čerstvě napadl. Nebo se chystá jídlo a udržují ohně. Každý má svou činnost, které se věnuje a která ho baví.
Večer si pak sedneme k ohňům a povídáme si o časech, které jsme strávili na chodbách hradu. Což je někdy dost poučné, protože se člověk dozví něco o minulosti hradu, a jak to kdysi fungovalo. A samozřejmě to platí i naopak. Starší lidé zase zjistí, jak to tam funguje teď.
Někde mezi tím musíme stíhat i mudlovské povinnosti, které většinu z nás od hradu odehnaly. Je to takový oddech od povinností na hradě. Tady se můžeme více věnovat mudlům, a když nám zbyde čas, tak se můžeme věnovat jeden druhému.
Nicméně se přiznám, že mi hrad chybí a už se těším, až mi to mudlovský svět dovolí a já se budu moct zase vrátit zpět a plně se věnovat hradním povinnostem.
Pro Žlutý Trimeles,
Rossie z Tučňákolandu.