Máte velmi blízko ke kostelním myším, nebaví vás chodit v otrhaném oblečení nebo prostě máte jenom hluboko do kapsy? V dnešním článku se podíváme na naše 3 nejbohatší studenty z Mrzimoru, kteří nám prozradí, jaké to je být ve vatě. Zjistíme, kde nejvíce vydělávají peníze, proč šetří, či zda někdy někomu finančně pomohli.

Na pár otázek nám odpovídá Lee Baker, nejbohatší studentka Mrzimoru, následuje ji Theodor Mudda celý rozhovor nám ukončuje Vicky Charmant.

– skupinka se sejde v útulné místnosti, kde stojí čtyři pohodlná křesla a do okna svítí příjemné zimní paprsky sluníčka – 

Mockrát děkuji všem za přijetí pozvánky k rozhovoru. – postaví na stoleček konvičku s čajem a levandulové sušenky – Mohu vám pro začátek nabídnou čaj a sušenky? – usměje se –

Lee Baker: Mockrát děkuji za nabídku. – natáhne se po sušence a usměje se –

Theodor Mudd: – usedne a zavrtí se na židli – Já děkuji za pozvání. Trochu čaje si dám.

Vicky Charmant: Jéé, obojí, obojí! – řekne s úsměvem –

Skočíme do toho po hlavě a jako první se zeptám, zda vůbec víte, že patříte mezi tři nejbohatší studenty Mrzimoru? – potutelně se usměje –

Lee Baker: Ano, vím o tom. Dřív jsem se o to sice zajímala více, ale teď už to neřeším.

Theodor Mudd: Inu, asi to tak bude. Když potřebuji zjistit kolik mi zbývá galeonů, kouknu se do mamonářů, místo na stav konta.

Vicky Charmant: Teď to tolik nesleduji, ale patřím tam už dlouho. Sem tam mě někdo předjede  – a za pár let už v tomhle vůbec nebudu zajímavá, protože mě nepochybně předjedou další. Vím ale, že si stojím lépe než většina ostatních, to asi zase jo.

Vzpomínáte si vůbec na doby, kdy jste na začátku školního roku naháněli poslední srpce, abyste měli na zápis předmětu, nebo to bylo vždy tak, že jste měli na předmět našetřeno dopředu?

Lee Baker: Kromě prváku, kdy mi dělalo radost i několik svrčků nalezených v jámě, jsem nikdy neměla strach, že nebudu mít peníze na předměty.

Theodor Mudd: Vždy to bylo to druhé. Ze začátku jsem dostal mnoho rad od své patronky (madam kolejní), že pokud se chci učit, tedy si zapsat více předmětů, musím si na ně vydělat. Většinou to bylo na soutěžích. Při mém příchodu ještě fungovaly brigády u Žluté tlapy jaksi normálně, a ne na dluh jako nyní. Takže pár svrčků to taky hodilo. (Pozn. redakce: Radujme se, veselme se, v době vydání tohoto článku je dluh již splacen a  můžeme zase chodit na placené brigády!)

Vicky Charmant: Tohle jsem asi nikdy řešit nemusela, jako nadšenec jsem měla načtené kdeco a galeon na výuku mě nepřekvapil. Tohle tedy nepamatuji, spíš okamžiky, kdy jsem shromažďovala majetek na nějakou konkrétní věc – třeba na koště nebo hůlku. Od té doby ale už uplynulo mnoho let.

Jakým způsobem jste převážně peníze vydělávali?

Lee Baker: Skoro všechno jsem si vydělala soutěžemi.

Theodor Mudd: Jak jsem zmínil výše (a stejně jako většina) –  za pomocí soutěží. Mám pocit, že dříve bylo větší množství soutěží, které se mi více líbily. Jako Slova od manželů McCollinových nebo Pavučinka od madam Seleny. Poslední dobou mi příjem vytváří každodenní návštěva sklepení. Nějak nejsem fanouškem dolování zdrojů z Ďáblovi jámy nebo přeprodávání oblečení a dalších věcí za vyšší částky.

Vicky Charmant: Určitě soutěžemi. V poslední době je to převážně ze sklepení. Nutno ale dodat, že spoustu galeonů se ke mně dostalo pasivně, nejednou jsem dědila po nejrůznějších osobnostech hradu, které mi část svého majetku (někdy i celý svůj majetek) přenechaly. Byla bych ale radši, kdyby tu byly ony, a ne můj nahromaděný majetek.

Neláká vás teď více utrácet peníze za oblečení, knihy atd.? – zvědavě zvedne obočí –

Lee Baker: Teď už na majetku tak nelpím. Nechala jsem si kolejní předměty a jedny šaty, zbytek jsem prodala.

Theodor Mudd: Vlastně ani moc ne. Jednou za čas si něco pořídím. Ale většinu, co potřebuji k pobytu na hradě, už mám. Tedy až na mapu hradu. – zakření se – Takže když vyjde nějaká nová kolekce a stihnu, než se celá rozprodá, tak pokud se mi něco líbí, jde to do košíku.

Vicky Charmant: Čas od času si něco dopřeji. Většinou je to ale z peněz, které si vydělám ve sklepení, výjimečně v soutěžích, ty teď dost zanedbávám. Nechci ukrajovat z bohatství, které jsem nashromáždila, přišlo by mi, že by tak ty osoby, které mi ho pomohly vytvořit, odešly podruhé.

Půjčili jste někdy někomu peníze? Jmenovat samozřejmě nemusíte, ale pokud ano, vrátili vám je do posledního srpce? – zeptá se se zvědavostí v hlase –

Lee Baker: Ano, peníze jsem půjčovala především patrončátkům. Všechno se mi nakonec vrátilo, ale až po hodně dlouhé době a mém vymáhání.

Theodor Mudd: – poškrábe se na hlavě – No, nikdo za mnou s žádostí o půjčku nepřišel. Takže ne.

Vicky Charmant: Jo, určitě. Návratnost si nezaznamenávám –  když jsem půjčovala, byla jsem srozuměná s tím, že se to nemusí vrátit, a vždy jsem půjčovala lidem, u kterých by mi ani nevadilo, kdyby mi obnos nevrátili.

Šetříte i na něco konkrétního? Třeba na domeček se zahrádkou, až dostudujete?  – zasměje se –

Lee Baker: Takový domeček by se mi moc líbil. Škoda, že ho nemohou mít už studenti. Jelikož se mi ale dostudovat moc nechce, tak šetřím asi jen tak pro zábavu.

Theodor Mudd: Mno, nějaký pěkný domeček v GD by to chtělo. Tedy až (a jestli) začnu měnit barvy. On není moc problém si ten dům nebo spíš budku pořídit, jako koupit všechno vybavení do něj. To je ta další pěkná sumička, o které se moc nemluví.

Vicky Charmant: Ono „až dostudujete“ může být v některých případech docela abstraktní pojem. – směje se –  Takže ne, v tuto chvíli na nic zvláštního nešetřím.

Na konec vás poprosím o menší radu pro ostatní, kteří chtějí také plný trezor. Jak toho docílit?

Lee Baker: Plňte co nejvíce soutěží a nekupujte si každou věc, na kterou narazíte.

Theodor Mudd: Nechodit se kochat na Příčnou a do NiTě. Ne, lépe. Dělat soutěže jako divý. Dobrá, teď vážně. Stanovit si cíl. Tím nemyslím vydělat si na x předmětů na daný rok, ale i něco pro radost. U mě to například byl údajný dům v Godrikově Dole. Pak už je to o tom držet se snu a nepustit.

Vicky Charmant: Vyhýbat se Příčné ulici. – pousměje se – 

Ještě jednou vám děkuji za váš čas a přeji spousty studijních úspěchů. – usměje se na spolužáky –

Lee Baker: Děkuji za pěkný rozhovor. – usměje se –

Theodor Mudd: Já děkuji za pěkný rozhovor. – usměje se nazpět –

Vicky Charmant: Také moc děkuji a těším se na článek!

Pro nás z toho tedy plyne, že pokud se budeme držet rad těchto zámožných studentů, budeme časem patřit mezi ně… možná.

Spoustu cinkajících penízků přeje

Enid Bloom