To si tak jdete kolem jezera, kocháte se krásnou přírodou a najednou… Ticho, tma. A úplavice. Povím vám příběh, jak jsem poprvé skončila na ošetřovně a jak jsem se statečně léčila. Všechno dobře dopadlo, pěkně se usaďte a slyšte…
Bylo krásné, pozdní sobotní odpoledne. Venku zpívali ptáci, ukládali svá ptáčátka ke spánku. Jezero si temně šumělo, vítr lehce čeřil vlnky na hladině. Stromy a mraky se zrcadlily ve vodě, pohupovaly se sem a tam.
V dálce, na druhé straně jezera, jsem slyšela výskot a smích kamarádů. Tak jsem se rozhodla, že půjdu blíž a podívám se, co se děje.
Přátelé myslí na životní prostředí. Snaží se vytáhnout z jezera věci, co jej tak silně znečišťují. Plave tady dřevo, kusy oblečení, rostliny a jiné věci, co nám vodu doslova zamořují. A skupinka přátel neúnavně tahá a tahá. A já, jakožto člověk, co velice rád pomáhá, jsem zrychlila a okamžitě jsem se do vytahování zapojila. Musíme přeci pomáhat nejen kouzelníkům, ale i přírodě!
To je to poslední, co si pamatuji. Pak přišla černočerná tma. Ticho. A pak už jsem se probudila na ošetřovně.
Pomalu jsem přicházela k sobě. Víčka slepená a zastřená spánkem se pomalu otevírala. Bylo tady teplo, příjemná a měkká postýlka.
“Co se stalo?” Bylo první, co mne napadlo. Pak jsem cítila pohlazení ve vlasech. Gabi, je tady se mnou, bude to dobré. Zase jsem usnula.
Probudila jsem se až večer. Posadila se a koukala okolo. Na zdech visely krásné obrázky, bylo zde příjemné teplo, voněly tu bylinky, skořice, čaj a cupcaky. A vedle mne podřimovala Gabriell, má věrná přítelkyně. Asi tu seděla celou dobu. Opatrně jsem jí vzbudila a potom mi vyprávěla, co se všechno stalo.
Skolila mně nemoc, úplavice. Měla jsem teplotu, kašel, strašně silné kýchání a bolesti. Gabi mi neúnavně podávala kapesníky a čaj. Starala se o mne, takže mi bylo už po chvíli lépe. Musela jsem čekat na madam Orestu, naší bradavickou lékouzelnici. Dozvěděla jsem se, že mne může vyléčit jediná bylinka – Potentilla.
Nakonec se na ošetřovně zastavil ještě Pitrýsek. Přinesl celý koš s jídlem a udělali jsme si menší večírek. Byla tam spousta popcornu a wasabi. Smáli jsme se a povídali dlouho do noci. Kamarádi si sedli okolo mě a zaháněli jsme nudu, vyprávěli vtipy, povídali si o všem možném. Pak už jsem ale byla moc unavená, chtěla jsem, aby Gabi odešla, ale celou noc zůstala se mnou. Usnuly jsme okamžitě, jen co se naše hlavy dotkly polštářů a spaly celou noc.
Ráno mi bylo mnohem lépe. Nic mě nebolelo, jen to kýchání bylo vyčerpávající. Gabi stále neúnavně podávala kapesníky a čaj.
Pak mne něco napadlo. Hodila jsem po Gabi polštář. Kamarádka se začala smát a tak začala naše polštářová bitka. Polštáře létaly sem a tam, jeden praskl a peří se rozfoukalo po celé ošetřovně. Udýchané jsme se smály, ale pak jsme všechno rychle uklidily, aby madam nic nezjistila.
Po obědě dorazila madam Oresta s bylinkou. Seslala na mne léčivý dotyk. Bylo to teplé, jako by mi v těle proudil teplý a uzdravující vánek. V žilách mi klokotala nová energie.
Byla jsem propuštěna z ošetřovny. Cítila jsem se skvěle, odpočatá a připravená zase lovit a pomáhat přírodě. Jednak proto, že jsem tvrdohlavá, Mrzimor, ale taky ochránce přírody.
Takže – úplavici zdar! :D
Pro ŽT Petromila Nivalis