Trimeles / Archiv 2005–2009 / 12. číslo (27. 3. 2006) / Jak jsem přišla na to, že jsem zvěromág
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

12. číslo (27. 3. 2006), Archiv 2005–2009

Jak jsem přišla na to, že jsem zvěromág

Do té doby jsem byla naprosto obyčejným studentem mrzimorské koleje. Nebyla jsem zrovna premiant,ale na propadnutí to taky nebylo. Libovala jsem si v bylinkářství a v lektvarech a podobných přírodních disciplínách, a nikomu jsem nepřekážela. Ba naopak, dovoluji si tvrdit, že jsem byla i vcelku vyhledávaným společníkem. Až jednoho dne jsem se probudila s rozžmoulaným a slinami promočeným cípem své deky v tlamě…Pardon, v puse.
 
Této příhodě jsem nepřisuzovala prakticky žádnou závažnost. Snažila jsem se dokonce vybavit si, o čem se mi tu noc zdálo. To se mi ale nepodařilo.
 
Následujícího rána jsem měla peřinu již natolik uslintanou, že mi přeci jenom přišlo na mysl, zda bych si neměla zaskočit na ošetřovnu pro něco k uklidnění,ale nakonec jsem tu záležitost nechala plavat.
 
Třetího rána jsem se vzbudila s peřinou rozdrásanou v jednom rohu na cucky a s pocitem, že jsem určitě rozpolcená osobnost. Zdravotní pomoc jsem však nevyhledala, protože jsem si vzpomněla, že v noci se mi jistojistě zdálo o jídle. Sen byl natolik živý, že jsem se snažila rozžvýkat deku. No vida, prosté vysvětlení a zbavilo mě depresí a mylných myšlenek, že bych snad mohla být blázen.
 
Co si budeme namlouvat. Mírně mě znepokojilo, když jsem se na toaletě snažila místo spláchnutí svůj výtvor zahrabat. Svedla jsem svůj čin na nevyspání a velkou přepracovanost. Další šok však přišel v tu nejnevhodnější chvíli – přímo při hodině paranormálních jevů, kde jsem obdržela jedničku za domácí úkol. Opravdu mě to potěšilo, ovšem sama sebe jsem nechápala, když jsem samou radostí vyskočila na stůl a na zádech se začala převalovat sem a tam s jazykem šťastně vyplazeným až na hábitu.
 
Dostalo se mi pokárání od pana profesora a posměchu od mých spolužáků, kteří se patrně domnívali, že ze mě promlouvá ještě zbytkový alkohol ze včerejší narozeninové oslavy jednoho z nich. Cítila jsem se ten den opravdu pod psa.
 
Když jsem potom u oběda, na který jsem přišla díky splínu pozdě, pohrdla borůvkovým koláčem a raději olizovala kosti po ostatních, napadlo mě, že něco není v pořádku!
 
A pak se to stalo!!! Snažila jsem se svůj zármutek nad duševní chorobou vyléčit v parku pod statným stromem. Myslela jsem na to, že kdybych byla pes, mé chování by se dalo tolerovat… Přemýšlela jsem tak usilovně, až jsem se musela tlapkou podrbat za levým uchem.
Počkat, cože, tlapkou???
Vytřeštěně jsem pozorovala svou chlupatou hnědou TLAPKU!!!
Co to… To není možné!
 
Vyhrabala jsem se na všechny ČTYŘI nohy a letěla o překot k jezeru, abych se mohla do jeho hladiny podívat jako do zrcadla. To není možné… To není pravda! Kde je ta oplácaná červenovlasá holka? Nevěřícně jsem třeštila oči na vodní hladinu, ve které jsem neviděla nic jiného, než maličkého hnědého krátkosrstého jezevčíka.
 
Po chvilce, kdy odezněl prvotní šok, se mi ústa začala roztahovat do velikého úsměvu. Velikého neovladatelného úsměvu! Jsem zvěromág!!! Není to skvělé?!
 
Můžu jen říct, že jsem velice ráda, že jsem na to přišla ještě v době, kdy jsem byla malinké štěňátko. Je fajn jít v dešti skákat do kalužin, nebo se lísat sexy borci k noze, nebo jíst bez příboru rovnou z misky, nebo se nechat drbat na břiše, když je to tak příjemné, anebo toho sexy borce dokonce olizovat na tváři!!! No uznejte sami, nevypadalo by to blbě, kdybych tohle všechno dělala jako člověk?!

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*