Alanise Olien Harlin

Posílám vám básničku do Trimela. Poslala jsem ji do soutěže „Malé básničky pre všetkých I.“, ale protože jsem překročila daný limit (4-8 veršů – spletla jsem si to se slokama :D), dostala jsem jenom 1 srpec :(( :D.. Paní profesorce se prý ale moc líbila, tak aspoň, ať si čtenáři Trimela počtou.

Profesorka naše krásná,
vždy jak slunce krásně jasná,
když vstupuje do dveří,
plášť se za ní rozčeří.

Všichni ztichnou, usmějí se,
a na povel postaví se.
„Dobré ráno, paní profesorko Anseiolo Renine Rawenclav!“
ozývá se pozdrav z našich úst.

Literární seminář budem dneska studovat,
musíme se pořádně snažit,
aby nám paní profesorka mohla Véčko dát.

Literatura je náš koníček,
vytahujeme deníček,
zapisujeme si, co za DÚ máme,
protože na to často zapomínáme.

Vrhám se pryč s taškou plnou,
dobíhám do kolejní místnosti,
abych vymyslela povídku pěknou,
se spoustou malých drobností.

Na další hodinu se vždy moc těším,
až paní profesorce svůj úkol ukážu….
a pěknou povídku, kterou jsem napsala,
svůj talent jí dokážu .. [to neberte vážně, je to jen básnické přirovnání :D]