Tak tedy kdysi dávno v době keltské kultury, kdy bylo zakázáno pojíst leč jen jediné sousto sladkého, žila mezi druidy dívka jménem Diana. Byla velmi krásná a talentovaná, prostě druidka tělem i duší, avšak jednu zvláštnost přeci jen měla. Nikdy se neúčastnila ani jediného krvavého rituálu. Tvrdila, že to radši sní mísu sladkého.
Jednoho dne když ji její matka opět žádala, aby se dostavila k rituálu přijímání, odpověděla že ne. Její matka se rozhodla jí potrestat, zavřela ji do vysoké věže a nechala ji týden o chlebu a o vodě. Diana, která byla velmi rozhořčena matčiným chováním, se rozhodla že několik týdnů nebude jíst vůbec nic, dokud nepojde hlady. Myslela si, že tak se matce pomstí. Postupně tedy přestala jíst a brzy velmi pohubla. Při životě ji držela pouze její víra.
Po týdnu se šla matka podívat na svou dceru, když ji spatřila, zůstala jen vyděšeně stát. Poslala pro velmi významné doktory ze všech možných zemí. Ale nikdo nemohl Dianu uzdravit.
O jejím stavu se dozvěděl poustevník, z nedaleké vesnice – Oslov. Když viděl, v jak zuboženém stavu Diana je, svolal obchodníky ze všech zemí a nakázal jim, že musí přivézt Dianě ty nejlepší lahůdky, jaké svět kdy spatřil, ale měl jednu podmínku, všechny musí být z cukru. Diana snědla všechny sladkosti, které jí obchodníci dovezli: belgické pralinky, mandle v čokoládě, oplatky, různé druhy sušenek a spoustu dalších.
Zanedlouho se do vesnice přistěhoval muž velmi podivného jména Muffin Veselý. Když uviděl Dianu, hluboce se do ní zamiloval. Dianě se Muffin také velmi zalíbil, a tak se brzy konala svatba, ze které se později narodil můj dědeček Koblížek Marmeláda Med Džem.
A zde se začala odvíjet tradice sladkých jmen.
Dědeček byl velmi inteligentní člověk a po smrti svého otce se rozhodl, že si najde krásnou ženu, ožení se s ní a vybuduje město, kde se stane vládcem.
Netrvalo dlouho a potkal Lentilku Arašídu Čokoládovou, vznešenou kněžnu, která se brzy stala mou babičkou. Společně vybudovali město jménem Medovník, to protože jeho údolí byla velmi úrodná.
Po krásné a veselé svatbě přišel na svět můj tatínek Lívanec Med Džem, který sváděl kruté boje mezi vojskem Slaných Palačinek a vojskem Kečupa Zuřivého. Za jeho vlády do Medovníku přijížděli umělci z cizích zemí.
Jednou z nich také byla moje maminka Kremrole Šlehačka Pistáciová. Tatínek se do ní velmi zamiloval a vzal si ji za manželku.
Později, když jsem se konečně narodila já, a byly mi už skoro dva roky, moji rodiče stále nevěděli, jaké mi mají dát jméno. Říkali mi holčičko nebo také Laskonko.
Vše se vyjasnilo při návštěvě příbuzných v Jaltžberku, když na slavnostní večeři na stůl přinesli palačinky. Ačkoli jsem byla malá a neměla jsem ještě příliš rozumu, ten večer jsem snědla nejvíce palačinek ze všech přítomných. A tehdy dostal tatínek nápad a velmi se zaradoval. A protože celá má rodina měla tak sladká jména, pojmenoval mě po mém nejoblíbenějším pokrmu: Palačinka. Druhé jméno a příjmení jsem zdědila po něm. Celkové znění: Palačinka Med Džemová:).