To bylo tak. Zase jsem listovala všemi kolejními časopisy na hradě, když tu jsem si vzpomněla, že jsem vlastně redaktorkou toho žlutého. Taky mi došlo, že už jsem nějakou tu dobu nic nenapsala, a že na mě určitě Sophia brzy vlítne. (Tedy vlítne, to je asi trochu silné slovo, neboť Soph na nás nikdy není zlá, spíš na vás vjede s otázkou: „Hmm, nechtěla bys zase něco napsat?“ a v tomhle šťouchání vytrvale pokračuje do té doby, dokud se neseberete a něco nenapíšete. Tentokrát jsem naštěstí potkala dříve madam Inspiraci, tudíž tentokrát budu do Sophie šťouchat já. :) To víte, kolem arogantních prefektů se stále něco děje…
Možná, že jste někdy viděli někoho, komu vrazili klíče od kolejního kumbálu. Takového nešťastného človíčka poznáte na dálku. Ty dva klíče (ano, opravdu jsou dva) totiž děsně cinkají. Můžete se spolehnout na to, že se s nimi rázem stanete středem pozornosti. Mně tyhle klíčky vrazili nastálo. Nejprve jsem si, naivka myslela, jakáže to není pocta. Dnes (z naivity už trochu vyléčená) to vidím jinak. Je to opruz!
Jen si to představte. Než se dostanete do kumbálu, nějakou dobu to trvá. Nic není, jak se zdá, tudíž ani ty dva klíčky nejsou stříbrné. To jako fakt. Naopak čas se na nich už taky podepsal, místy totiž začínají rezivět! O zámku snad ani nemluvě. Když kumbál konečně dostanete, vyvalí se na vás vlna zatuchliny. Kdepak, okýnka jsou pro kumbál moc velký luxus. Svítí se přirozeně svíčkou. Do skříněk i na poličky, nadepsané už téměř neviditelnými štítky FAMFRPÁL, BYLINKY, KOLEJNÍ PŘEDMĚTY a OSTATNÍ se už hází téměř vše halabala. To víte, primuska má důležitější věci, než uklízet v kumbálu. Nechci říkat, že je Lucy bordelářka, ale… no raději nic. :)
Každá skříň má ale svůj strop (bezedné skříně jsou prý pro kumbál zbytečné, když nejsou vidět). Pak zaneprázdněná primuska, která musí být za minutu zase jinde, velí skřítkovi – nosičovi, aby bednu s věcmi postavil jen tak na zem. „Vicky to uklidí!“ zavelí a už vyhání skřítka pryč, aby nám tam snad něco neokoukal.
A taková je smutná pravda. Místo toho, abych si stěžovala kamarádům ve Velké síni, jaká je ta Lucy potvora, při svitu lucerny odděluji sama samotinká bylinky od fazolek!
Přesto ve mně zůstala moje pověstná dobrota! Až budu jednoho krásného dne klíče předávat, slibuji, že k nim přidám alespoň lucernu a smetáček!
– Zacinká svými klíči na rozloučenou! –