(od Jostein Lauierové)
Já, praštěná Jostýnka, bych se s vámi, milí žlutí i nežlutí, chtěla podělit o svůj divadelní úryvek. Je to jedna z mých eseji do Poezie, téma bylo: Veršovaná divadelní hra.
A tak tedy prosím čtěte a kochejte se obrázky :)

Postavy: pošťák, pan Pawlas, paní Pažitková, vypravěč

Na scéně je ulice a činžovní dům, je tma a chlad.

Vypravěč: Byl temný a chladný večer
Kdy ani pes by ven nešel
A nad ulicí plnou děr
Letělo hejno černých včel

Nad ulicí proletí hejno včel.

A na křižovatce Zahradní
Loudal se pošťák postarší

Objeví se starší pošťák, jde pomalu a pomalu se loudá.

Pošťák: Ach, mám to ale úděl těžký
Nosit poštu za dne v noci
Ať je zima nebo hezky
Nosím stále stejné věci

Řekne si nahlas pošťák.

Vypravěč: Povídá si pošťák pro sebe nahlas
A proto ho slyšel pan Pawlas

Pan Pawlas: Co si na to stěžujete?
I vy jeden pošťáčku
Co budete, když nebudete
Nosit poštu pro lásku?

Řekne pan Pawlas nahlas panu pošťákovi.
Oba se zastaví a pouští se do rozhovoru.

Pošťák: Co se, pane Pawlas, staráte
No, co je vám do toho?
Vy se přece neperete
S hafo psaním úředního

Vypravěč: A tak pošťák i pan Pawlas
Naproti sobě stojí
A mluví opravdu nahlas
Až se celý činžák budí

Z jednoho okna vykoukne paní Pažitková a na muže křičí.

Pan Pawlas: Moc se omlouváme, milá paní
Víme, je to prohřešek
Budit vaše něžné spaní
Už mlčíme jak ibišek

Vypravěč: A tak aby lidé mohli spát
Odešel pošťák i pan Pawlas
Do svých domů taky spát
A nikdy již nemluvili na křižovatce nahlas

KONEC