Trimeles / Studentská tvorba / Jedno obyčejné dopoledne s mudly
Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi

Studentská tvorba

Jedno obyčejné dopoledne s mudly

Prožil Andy Uroboros… inu, klid lesa dělá dobře jak kouzelníkům, tak mudlům!
Mám rád les! Tuhle větu říkám hodně často. A je pravdivá. Já skutečně mám rád les. Nejspíš jsem v minulých životech byl myslivcem nebo smrkem. Kdo ví?

Každopádně zatímco listnatý a smíšený na mě působí depresivně, vysoký jehličnatý je pro mě jako nabíječka baterií.  Můžu v něm nachodit kilometry a kilometry a necítím únavu. Navíc mi dokáže fantasticky pročistit hlavu. Přemítám nad vším možným. Často si pokládám otázky jako: Proč? Co tím bylo myšleno? Jak to řešit? A jde to vůbec řešit?  A dost často nacházím i odpovědi…

A protože jsem se poslední dny cítil mizerně a čirou náhodou byl na dva dny u strýce v Podkrkonoší, vydal jsem se do lesa. Dopoledne kolem desáté. Ano, vím, že správný houbař chodí za svítání, ale můj prvotní cíl nebyly houby. I tak jsem jich po pětihodinové procházce donesl koš.
Druhý den jsem měl správně jet domů, ale odolejte kráse tamních lesů, zvlášť když den předtím jsem se namlsal ticha, vůně a…a smaženice. Co budu zapírat. Zkrátka jsem vstal tentokrát dřív a vyrazil…
Procházel jsem místa, kde jsem den předtím nacházel hřiby a přemýšlel nad několika událostmi posledních dní.

„Tak co, už máte plný koš?“ ozvalo se za mnou. Trochu jsem se lekl, protože když jsem zabrán do myšlenek, moc nevnímám.
„No, něco mám.“
Paní si mě zvědavě prohlížela. „Já chodím každý den tak na hodinku. Pokaždé seberu trošku,“ zvedla kyblíček od hořčice, „ale ono nám to stačí.“
Kývl jsem a chtěl odejít.
„Ale je vedro, co?“ spustila znovu.
„Teď to ještě ujde.“
Zamračila se. „Ale bude! Hlásí třicítky.“
„Jo, to hlásí,“ ukončil jsem hovor a zamířil mezi stromy.  Snažil jsem se dostat co možná nejdál, protože přemýšlení nad záchranou světa, spásou mé duše a podobně vážných záležitostech tenhle hovor moc nenahrával. Jenže paní nejspíš měla v úmyslu prochodit ten samý kousek lesa co já, protože se mi tvrdošíjně držela v patách. Naštěstí mlčela.
„Baby!“ zařval někde mužský hlas. „Baby.“
„Honzoooo!“ zahulákala paní v odpověď.
Trochu jsem pozvedl obočí. Baby? Paní mohlo být kolem šedesáti… No, ale proč ne? Láska kvete v každém věku. (Pozn. red: Autor zřejmě má na mysli anglicky vyslovené [bejby], protože české [babi] by naopak energické  paní moc nelichotilo. To jsou ty nuance mluvené a psané řeči:)
„To je na mě, víte?“ sdělila mým zádům a čiperně popoběhla. „Honzoooo! Slyším ho, ale nevidím. Kde může být? Honzooooo!“
A že prý v lese je klid. Pfff…
Na cestě asi dvacet metrů od nás se najednou objevil roztomilý voříšek a za sebou vlekl neméně roztomilého „pupíka“.  Měl jen kalhoty a boty a jak se snažil držet se psem krok, špeky se mu vesele natřásaly.
„Baby, zpomal! Panička je tady,“ trhnul za vodítko a mně došlo, že Baby asi nebude majitelka kyblíčku od hořčice.
„No, neříkej, že jsi našel víc hub, než já,“ ozvala se paní téměř výhružně a nahlížela do mužovy nadité igelitky. „Hm, samé plívy.“
„To nejsou plívy, to jsou holubinky,“ oponoval a odkašlal si.
„Honzo!!!!“ Skoro jsem čekal, že si dá ruce v bok. „Ty kašleš!“
Pán cosi zahučel a mě zasvrběl jazyk, jak moc jsem chtěl něco poznamenat.
„Ale ty kašleš pěkně blbě!“ pokračovala. „Doufám, že sis bral ráno kapky!“
Pán se trochu ošil a pak, nejspíš, aby změnil téma hovoru, nahlédl do kyblíčku. „Moc toho nemáš.“
„Les je prochozený. Je tu všude plno lidí!“ prohlásila znechuceně a vrhla na mě otrávený pohled.
Klekl jsem si, abych vytáhl deseticentimetrový exemplář hřibu smrkového a pamětliv slov mého dědečka, který tvrdil, že hřib není samotář, ale roste v rodinkách, začal jsem prohmatávat mech a podezřele vyboulená místa. Během chvíle jsem odkryl další tři, úplně bílé, krasavce.
„Co to tam máte? Vy něco sbíráte???
Moc toho nenamluvím, ale v tu chvíli jsem měl na jazyku tolik odpovědí, že by vydaly na malý blok. Nicméně jsem skousl, posbíral svůj „úlovek“ a raději se vzdálil.

Když jsem pak jel domů, už jsem se usmíval.  Bylo mi fajn… Hlavu jsem měl čistou, pár věcí jsem si v ní zase srovnal a zařadil na správné místo. Jen jsem si tak říkal… Chudák Honza!
Andy

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*