Trimeles / Studentská tvorba / Jedno obyčejné dopoledne s mudly
Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky

Studentská tvorba

Jedno obyčejné dopoledne s mudly

Prožil Andy Uroboros… inu, klid lesa dělá dobře jak kouzelníkům, tak mudlům!
Mám rád les! Tuhle větu říkám hodně často. A je pravdivá. Já skutečně mám rád les. Nejspíš jsem v minulých životech byl myslivcem nebo smrkem. Kdo ví?

Každopádně zatímco listnatý a smíšený na mě působí depresivně, vysoký jehličnatý je pro mě jako nabíječka baterií.  Můžu v něm nachodit kilometry a kilometry a necítím únavu. Navíc mi dokáže fantasticky pročistit hlavu. Přemítám nad vším možným. Často si pokládám otázky jako: Proč? Co tím bylo myšleno? Jak to řešit? A jde to vůbec řešit?  A dost často nacházím i odpovědi…

A protože jsem se poslední dny cítil mizerně a čirou náhodou byl na dva dny u strýce v Podkrkonoší, vydal jsem se do lesa. Dopoledne kolem desáté. Ano, vím, že správný houbař chodí za svítání, ale můj prvotní cíl nebyly houby. I tak jsem jich po pětihodinové procházce donesl koš.
Druhý den jsem měl správně jet domů, ale odolejte kráse tamních lesů, zvlášť když den předtím jsem se namlsal ticha, vůně a…a smaženice. Co budu zapírat. Zkrátka jsem vstal tentokrát dřív a vyrazil…
Procházel jsem místa, kde jsem den předtím nacházel hřiby a přemýšlel nad několika událostmi posledních dní.

„Tak co, už máte plný koš?“ ozvalo se za mnou. Trochu jsem se lekl, protože když jsem zabrán do myšlenek, moc nevnímám.
„No, něco mám.“
Paní si mě zvědavě prohlížela. „Já chodím každý den tak na hodinku. Pokaždé seberu trošku,“ zvedla kyblíček od hořčice, „ale ono nám to stačí.“
Kývl jsem a chtěl odejít.
„Ale je vedro, co?“ spustila znovu.
„Teď to ještě ujde.“
Zamračila se. „Ale bude! Hlásí třicítky.“
„Jo, to hlásí,“ ukončil jsem hovor a zamířil mezi stromy.  Snažil jsem se dostat co možná nejdál, protože přemýšlení nad záchranou světa, spásou mé duše a podobně vážných záležitostech tenhle hovor moc nenahrával. Jenže paní nejspíš měla v úmyslu prochodit ten samý kousek lesa co já, protože se mi tvrdošíjně držela v patách. Naštěstí mlčela.
„Baby!“ zařval někde mužský hlas. „Baby.“
„Honzoooo!“ zahulákala paní v odpověď.
Trochu jsem pozvedl obočí. Baby? Paní mohlo být kolem šedesáti… No, ale proč ne? Láska kvete v každém věku. (Pozn. red: Autor zřejmě má na mysli anglicky vyslovené [bejby], protože české [babi] by naopak energické  paní moc nelichotilo. To jsou ty nuance mluvené a psané řeči:)
„To je na mě, víte?“ sdělila mým zádům a čiperně popoběhla. „Honzoooo! Slyším ho, ale nevidím. Kde může být? Honzooooo!“
A že prý v lese je klid. Pfff…
Na cestě asi dvacet metrů od nás se najednou objevil roztomilý voříšek a za sebou vlekl neméně roztomilého „pupíka“.  Měl jen kalhoty a boty a jak se snažil držet se psem krok, špeky se mu vesele natřásaly.
„Baby, zpomal! Panička je tady,“ trhnul za vodítko a mně došlo, že Baby asi nebude majitelka kyblíčku od hořčice.
„No, neříkej, že jsi našel víc hub, než já,“ ozvala se paní téměř výhružně a nahlížela do mužovy nadité igelitky. „Hm, samé plívy.“
„To nejsou plívy, to jsou holubinky,“ oponoval a odkašlal si.
„Honzo!!!!“ Skoro jsem čekal, že si dá ruce v bok. „Ty kašleš!“
Pán cosi zahučel a mě zasvrběl jazyk, jak moc jsem chtěl něco poznamenat.
„Ale ty kašleš pěkně blbě!“ pokračovala. „Doufám, že sis bral ráno kapky!“
Pán se trochu ošil a pak, nejspíš, aby změnil téma hovoru, nahlédl do kyblíčku. „Moc toho nemáš.“
„Les je prochozený. Je tu všude plno lidí!“ prohlásila znechuceně a vrhla na mě otrávený pohled.
Klekl jsem si, abych vytáhl deseticentimetrový exemplář hřibu smrkového a pamětliv slov mého dědečka, který tvrdil, že hřib není samotář, ale roste v rodinkách, začal jsem prohmatávat mech a podezřele vyboulená místa. Během chvíle jsem odkryl další tři, úplně bílé, krasavce.
„Co to tam máte? Vy něco sbíráte???
Moc toho nenamluvím, ale v tu chvíli jsem měl na jazyku tolik odpovědí, že by vydaly na malý blok. Nicméně jsem skousl, posbíral svůj „úlovek“ a raději se vzdálil.

Když jsem pak jel domů, už jsem se usmíval.  Bylo mi fajn… Hlavu jsem měl čistou, pár věcí jsem si v ní zase srovnal a zařadil na správné místo. Jen jsem si tak říkal… Chudák Honza!
Andy

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*