Ahojte čitatelia. Áno, je to tu – tretí diel Fialových rozhovorov prichádza načas a dokonca s profesorkou, ktorú som tu chcela mať už v druhom diely (to som už minule spomínala). Je ňou moja obľúbená madam Betelgeuse Orionis!

Zdá sa, že každý Fialový rozhovor chce byť na inom mieste, pretože s madam Orionis sme sa tentokrát stretli asi v najznámejšom podniku v okolí, teda U Tří košťat v Prasinkách. Ale určite ste už zvedaví, takže vás nebudem zdržiavať dlhými kecami a rovno sa pustíme do rozhovoru.

P.B.: Dobrý deň, madam Orionis. Ďakujem, že obetujete svoj čas na jeden z Fialových rozhovorov. Môžeme začať?

prof. B.O.: Jé, dobrý, slečno =)

P.B.: – vezme si brko a pripravená zapisovať sa začne pýtať –  Hovorila Ste už s niektorým z nováčikov? Aký Ste z neho mala pocit?

prof. B.O.: No, popravdě zatím jsem mluvila jen s jednou slečnou, protože jsem se teprve včera vrátila z dovolené a prakticky veškerý čas jsem zatím trávila v sovinci a v Nebelvíru. Ale ona slečna, která mne kontaktovala, byla milá, svěřila se, že by si přála být budoucí studentkou Nebelvíru, takže mé pocity jsou veskrze kladné. – culí se –

P.B.: Aha, tak to je dobre. Prejdeme teda k Vám, ako nováčikovi. Vo Vašom životopise som čítala, že Ste nastupovala na školu spolu s Vaším bratom, pánom Filiusom Orionisom. Myslíte si, že Vám to ovplyvnilo príchod do školy? Bolo to ľahšie alebo ťažšie?

prof. B.O.: Určitě, ovlivnilo to nás oba. Člověk tu nebyl sám, ode prvního dne měl někoho, komu mohl důvěřovat a u koho mohl hledat oporu, byla jsem za to moc ráda, v nových prostředích si špatně zvykám.

P.B.: V tom Vás úplne chápem. A čo Vaša sestra, madam Mintaka Orionis? Prišla do Hogwarts pred Vami alebo po Vás? Mal na Vás nejaké pôsobenie aj tento príchod?

prof. B.O.: Mintaka je mladší, nastoupila až rok po nás a musím říct, že v tomhle směru mě to už nijak neovlivnilo. V té době jsem tu už měla spoustu přátel, znala jsem hrad jako své boty a vlastně mě možná i trochu štvalo, že se na mě všude věší mladší sestra, která chce ukázat cestu do školního sovince, do učebny Tarotů a dalších milionu předmětů… Chápete, tohle staré mazáky nudí přímo otřesně. – zakření se –

P.B.: – zasmeje sa – Postúpme do prítomnosti. Učíte štyri celkom odlišné predmety, konkrétne Astronomie, Barvokouzlení, Osobnosti světa kouzel a Péče o kouzelné tvory. Prečo učíte práve tieto predmety?

prof. B.O.: Barvokouzlení jsem letos jen suplovala, příští rok ho bude zase učit normálně Filius. Letos na to prostě jen neměl čas a přišlo nám líto, aby takový oblíbený předmět s kupou tříd vypadl ze seznamu. Co se těch ostatních předmětů týče… Astronomie je moje srdeční záležitost, tu jsem si přála učit snad už od prvního ročníku. Osobnosti světa kouzel jsem si vybrala proto, že se zajímám o historii našeho hradu a vždycky mi připadalo líto, že se o starých osobnostech v nových generacích neví prakticky nic. Péči o kouzelné tvory učím vlastně spíš náhodou, uvrtala mě do ní bývalá Inspektorka, profesorka Sutherland. A musím říct, že jsem si ten předmět oblíbila a už si bez něj školní rok neumím představit.

P.B.: POKT učíte fantasticky, to môžem potvrdiť. – snaží sa neznieť podliezavo, myslí to vážne – Prečo máte najradšej Astronómiu?

prof. B.O.: Zajímám se o ni od dětství, je to můj největší koníček.

P.B.: Čo by Ste nováčikom povedala o Vašich predmetoch? Na čo sa môžu tešiť, na čo si majú naopak dávať pozor a prečo by vlastne mali ísť Vaše predmety študovať?

prof. B.O.: To je těžká otázka. Já teď totiž upřímně ještě nevím, které předměty příští rok otevřu, takže dávat nějaká doporučení je trochu ošemetné… Ale tak určitě platí, že na Astronomii by se měli hlásit přemýšliví a inteligentní jedinci – v prvním ročníku sice probírám úplné základy, ale pokud někdo není zvyklý přemýšlet, asi je nepochopí. A pak může mít s několika úkoly trochu problém… Osobnosti jsou hlavně o prolézání archivů, čtení starých článků a vývěsek. Vhodné pro nekreativní jedince, ovšem zase to chce mít pátravého ducha, tedy nic pro lenochy. Péče o kouzelné tvory je oproti tomu dost odpočinkový předmět, ten zvládne každý, o tom nepochybuji. – usměje se –

A proč by je měli jít studovat?

Asi aby byli chytří, že… – mrkne –

P.B.: Dúfam, že si to všetci Vaši budúci žiaci vezmú k srdcu. – dúfa, že POKT sa ešte otvorí – Bavilo Vás viac byť študentkou, alebo sa Vám viac páči byť profesorkou? A prečo?

prof. B.O.: Pokud bych brala ono „bytí profesorkou“ opravdu jako prosté učení a opravování úkolů, tak to jednoznačně bylo zábavnější studovat. To jsem mohla bojovat o pohár, mohla jsem se kreativně realizovat – což mě opravdu baví. Celé to tak nějak prostě dávalo smysl. Učení oproti tomu moc smysl nemá. Člověka to první rok dva baví, neříkám, ale pak už to začne být stereotypní, začnete si uvědomovat, jak vzácné je mít ve třídě někoho nadaného a inteligentního… A dojde vám, že učit líné hlupáky je děsivá marnost. Ovšem jistě, pro mě „být profesorkou“ znamená i vést Nebelvír, což je už zase něco, co pro mě cenu rozhodně má, takže vzato kolem a dokola, neměnila bych.

P.B.: Zaujímavé. – prikyvuje – Tak a teraz trochu zabudneme na školu. – všimne si čerstvé opálenie madam – Smiem sa spýtať, kde a s kým Ste bola na dovolenke? – dúfa, že s partnerom, aby konečne objavila niečo veľké –

prof. B.O.: Byla jsem v Itálii, na Lasturové pláži. – zasní se – A jela jsem tam jako každý rok se svým otcem a jeho rodinou. Vždycky s nimi trávím část léta, už od dětství, máme k sobě velmi blízko.

P.B.: Zažila Ste tam nejaký výnimočný zážitok?

prof. B.O.: No, víte, já jsem nadšená z kdečeho, pro mě je výjimečná i chuť nutelové zmrzliny. – rozesměje se – A tu jsem si tedy dávala opravdu každý den! Ale jinak mě asi nejvíc nadchl výlet do Florencie, která byla nedaleko – miluju krásná města a umění a tohle byl prostě skvost, pukala jsem blahem na každém rohu.

P.B.: To muselo byť prekrásne. Mimochodom, keď vyjde tento rozhovor, tiež budem v Taliansku. Plánujete ísť tieto prázdniny ešte niekam?

prof. B.O.: Jé, tak to si to tam užijte! Já mám Itálii asi nejradši ze všech zemí, ve kterých jsem kdy byla. – usměje se – Pro dobrou dovolenou je to určitě nejlepší tip! Jinak během prázdnin už žádnou velkou cestu neplánuju, ne. Určitě se budu ztrácet na nějaké pár-denní výlety se svým testrálem, ale to bude vždy jen někam za humna, do kopců a lesů, mimo civilizaci.

P.B.: Vy máte testrála? – je trochu prekvapená – Poviete nám o ňom viac?

prof. B.O.: No, tak on vlastně není můj. – zatváří se rozpačitě – Nevlastním ho tak, že bych za něj zaplatila a měla pro něj někde stáj, to zase ne. On patří do Zapovězeného lesa, já mu jen kdysi vyléčila zlomené křídlo a od té doby jsme přátelé. Je vždycky ochotný zanést mě kamkoliv, na jakkoliv dlouho, máme i podobný vkus co se výběru míst týče, takže jsem přesvědčená, že i jemu se naše výlety líbí a má z nich radost…

P.B.: A Vy ho vidíte? – opatrne sa spýta – (pozn. red.: Testrálov vidia len ľudia, ktorí videli niekoho zomrieť.)

prof. B.O.: No jasně, jsem přeci učitelka Testrálologie. – mrkne – Ale jistě, tu jsem letos neučila, takže nebyla v tom úvodním seznamu…

P.B.: Aha, to som si neuvedomila. A posledná otázka. Chcete si niekedy kúpiť dom v Godrikovom Dole, alebo Ste spokojná vo svojom kabinete?

prof. B.O.: Ne, to určitě nechci. – usměje se –

P.B.: Ďakujem Vám za rozhovor. Ak chcete ešte niečo odkázať čitateľom Žltého Trimela, dávam Vám teraz priestor.

prof. B.O.: I já děkuji, bylo mi potěšením. Čtenářům vzkazuji, ať si užívají léta, odpočívají a nabírají síly – a hlavně nezapomínají vydělávat peníze na výuku! Zejména tedy ti z Nebelvíru by neměli zapomínat, aby mě v září nekleplo… – vřele se zazubí –

Tak to bude pre tento týždeň všetko. Bavil vás tento rozhovor? Tušíte, koho chcem vyspovedať nabudúce? Každopádne sa tešte.

Patricia Baloure