Trimeles / Nezařazené / Kdybych byla patronem aneb Zpověď nezodpovědného patrona?
Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu

Nezařazené

Kdybych byla patronem aneb Zpověď nezodpovědného patrona?

Příspěvek do soutěže na téma Kdybych byl/a patronem…

Hm, tak mne tak napadlo co by kdyby, ale pak jsem si uvědomila, že „počkat, já už jsem patronem vlastně byla.“ No a hned je o čem psát. Patronem jsem opravdu kdysi dávno byla. Ale kdy to bylo, to už vlastně ani nevím, a kdo byl mým patrončetem, to si také, hanba mi, nepamatuji. Je to smutné, že? Ale přesně si vzpomínám proč tomu tak je. Ono to bylo někdy ze začátku mého studia na Hogu a tudíž nejspíše v době, kdy jsem hrotila. Tak a teď bych se mohla začít obhajovat, jak jsem vlastně nemohla být dobrým patronem, protože jsem měla spoustu jiných povinností, že jsem psala úkoly a soutěže. Jenže s čistým svědomím to tak prostě udělat nemůžu, i když bych asi chtěla.

Mým vlastním rozhodnutím bylo, že budu patronem. Když nad tím tak přemýšlím, muselo to být asi během druhého roku mého studia (tzn. 25 předmětů a soutěže a semináře k tomu, ale to jen tak mimochodem :-)) V prvním roce jsem totiž Patrondostala patronku já a byla jsem asi dost příšerné patronče. Nekomunikativní, jdoucí si za svým, neúčastnící se života v koleji, ale zase jsem měla body :-)

No zpátky k patronování. Říkala jsem si, že to zvládnu, že je to přece prestiž, moci se podílet na výchově nové generace mrzimorčat a tak jsem se přihlásila. Dosti neprozřetelně a nedomyšleně. Chci přece zvládnout všechno. A ouha ono to nevyšlo tak, jak mělo a já jsem sice ze začátku pomáhala, ale šlo to od desíti k pěti. Což už z úvodu víte sami. A to si možná matně vzpomínám, že jedním mým patrončetem byla moje sestra, tudíž někdo, koho jsem měla na telefonu skoro denně.
To mě vede k myšlence, se kterou vlastně píši celý tento „článek“, patronství jako takové je jistě merlinulibá činnost, která může a také nemusí ovlivnit celou novou generaci studentů. Ovšem k tomu, aby byl člověk kvalitním patronem, nestačí jen chtít (popř. chtít ze začátku) a přihlásit se. Měla by tomu předcházet nějaká průprava, něco, co by měl patron sám zvládnout a život či přežívání v rámci koleje a hradu k tomu ani zdaleka nestačí. Takže než se kdokoliv z nás zase přihlásí jako patron s tím, že klidně zvládne dva, tři nebo i více nových studentů, měl by si pořádně promyslet, jestli už je na tom opravdu tak dobře, že nového studenta zvládne naučit všemu, co je nutné vědět, ale zároveň mu neprozradí vše, co hrad skrývá (kde by pak bylo to kouzlo), ale hlavně, že nového žáčka dokáže řádně namotivovat k tomu, aby i přes povinnosti, které mu ze studia na Hogu plynou, na hradě zůstal a našel si tu svou část, která ho bude bavit, a kterou bude chtít realizovat. A to je v mnohých případech umění nad umění.

Patronem prostě nemůže být každý, kdo zvedne ruku při přihlašování. :-)

4 komentáře

  1. Andrew 15. 1. 2014 23:50

    Pěkně napsané.
    Sice ten začátek byl maličko chaotický, autor(ka) si trochu zaskákala z místa na místo, ale moudrá myšlenka na konci vše vyrovnala.
    A ano dávám zapravdu, že být Patron není jen o zábavě pro jednoho, ale o zábavě pro oba :o)

  2. Naya Rochelle Abernathy 17. 1. 2014 08:49

    Líbí se mi myšlenka celého článku, že Patronát není o jednom člověku, ale že jde především o to, aby se Patron dobře postaral o „svého“ nováčka, což by si měl asi uvědomit každý ještě před ním, než do Patronace půjde :) Jinak se mi to jako celek líbilo, i když je pravda, že to bylo trošku chaotičtější, každopádně za myšlenku dávám opravdu palec nahoru! :)

  3. Nich 19. 1. 2014 13:17

    Krásný příspěvek, který popisuje především vnitřní pocity ohledně patronství – to velice oceňuji. Líbí se mi ten vývoj myšlenek od „to zvládnu“ až po konec, kde se autor ohlíží o čas zpět a kriticky hodnotí sám sebe. Jsem názoru, že sebekritika je nejlepší učitel, protože takhle se člověk může poučit z chyb, co udělal, ale také je může obejít, získá si zkušenosti a skutečně se jich vyvarovat.
    Podobně jako předcházející hodnotitelé žasnu nad úžasnou myšlenkou na konci; ono je skutečně nutné vědět, kam se vlastně máme dopracovat, co patron očekává a jestli je v mých silách to všechno splnit s čistým svědomím, klidem v duši a radostí v těle patrončete. :)

  4. Eliphas 19. 1. 2014 18:25

    Pěkný a možná až dokonce hezký.

Napsat komentář: Nich Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*