Přeji vám příjemný den.

Dnešní příspěvek nebude můj obvyklý „nevážně“ vážný, ale pokusím se být skutečně seriózní a věcný.

Jednak nebudu mluvit pouze za sebe, ale za celé vedení a jednak si myslím, že vtípky patří jinam.

Přiblížil se konec školního roku a s ním i jakési bilancování. Kdo jsme, jak co kdo zvládl, kdo naopak nezvládl. Kdo se bavil a užíval si života na Hogu. Kdo se rval s každodenními povinnostmi a skřípal zuby.

Každoročně nastupuje mnoho nováčků a každoročně z kolejí lidé i odcházejí. Důvodů je mnoho. Mudl povinnosti. Volání „divočiny“. Ale třeba také nuda nebo jiné představy. Je třeba si uvědomit, že Hog není jen zábava a pokec s přáteli (i když to je tu asi to nejlepší). Jsou to i povinnosti a závazky. A já všem, kteří si tohle uvědomují, a přesto to do toho jdou, žijí tu s námi a pomáhají nám udržovat kolej, atmosféru, život… těm všem moc děkuji a chci jim říct, že si toho nesmírně vážíme.

Každý jednotlivec, ať žlutý nebo černý (popřípadě žlutočerný) je pro nás stejně důležitý. A je fuk jestli chválí nebo haní. Názory nejsou uniforma a my to tak bereme.

Díky vám moc, jezevci!

To ale není všechno. Naše poděkování bych rád směroval i do řad fialových. Všem vám patří obrovský dík!

Ale snad se nebudete zlobit, když se podrobněji zaměřím na skupinu žlutých fialových. Jsou naši a my bychom jim rádi dali vědět, že je tak vnímáme. Že jsou pro kolej důležití, a že jezevci nejsou nevděční.

Náš dík míří k panu Mattovi, který se ke žlutým hrdě hlásí celé roky, a kterého žlutí stále považují za svou ikonu. Děkujeme za vše, co dělá pro kolej – usměje se –

Jsme právem hrdí na jeho lékouzelnické schopnosti a dávku humoru, kterou prosvěcuje nejen VS a okolí. Milujeme jeho žlutý pokoj ve srubu a láskyplný přístup k jezevcům. Je kdykoliv vítán na našich večírcích a jeho vzkazy do koleje nás pokaždé potěší.

Madam Selena je další z fialek, ke kterým letí žlutý dík. Rádi bychom, aby věděla, že si jí ceníme a máme ji rádi. Všichni bez rozdílu. I ti „ zlí, zlí žlutí“ – uculí se –  ji vnímají jako žlutou, děkují za všechno, co dělá pro kolej a jsou na ni hrdí nejen za to, co zvládla s PU. Především ale milujeme její soutěže.

Madam Jostýnka, naše nová fialka a lesnice. Její výpravy jsou kouzelné, a když pominu ty včerejší vosí bodance, tak i bezpečné – pousměje se a zamrká – Děkujeme i jí a těšíme se na další společné chvíle v lese.

Náš dlouho nepřítomný a doufáme, že ne nadobro ztracený pan řídící Nimrandir. Ani na něj žlutí nezapomínají a mají pro něj stále připravenu místnost na přespání, kdyby náhodou zavítal a nevěděl, kde hlavu složit. Jeho zásluhy si netroufám vypisovat. Je jich tolik, že by tento článek nikdy neskončil (skončil, ale byl by šíleně dlouhý).

Pokud nás tedy na své dlouhé cestě čte, ať ví, že mu máváme a všichni jej zdravíme!

Madam Silvinka. Co říct? Všichni bez rozdílu barvy vědí, že tato žlutá fialka je základním kamenem všech „letňáků“, kam si Hog jezdí odpočinout. Její zářivá žlutost je pro mnohé vzorem a důvodem k lepšímu prožití dne. Rádi bychom ji vídali častěji mezi sebou, ale víme, že i fialky mají své povinnosti – pousměje se – takže jí alespoň držíme pěsti při organizaci dalšího praktického výcviku v Honorově.

Pan Serge. I on je žlutý skrz naskrz, ačkoliv se přiznám, že zblízka bych to nerad studoval – zubí se a z dostatečné vzdálenosti kyne – Kolej na něj nezapomíná a je mu za všechno vděčná. Především za to, že při svých nočních procházkách obchází žluté studenty obloukem. Moc se těšíme, až za ním budeme chodit do GD na návštěvy.

Madam Leti. Pokaždé nás zahřeje na srdci, když ji vidíme se vrátit z dalekých končin, kde našla svůj druhý domov. Je pro žluté dodnes obrovským zdrojem vtipu, humoru, zodpovědnosti a žlutosti. Taky jí děkujeme, že s pečlivostí sobě vlastní vychovala Hogu zdatného nástupce.

Madam Dračice (omlouvám se za název vžitý mezi studenty). I ona je stále žlutá jako plameny, které s láskou vrhá do našich řad – zamrká – a stejně jako ostatní fialky, i ona nedílně patří k jezevcům a koleji. Škoda, že je mezi námi tak málo.

Je víc žlutých fialových, kterým bych rád věnoval prostor, a kterým se omlouvám, že jsem je nejmenoval. Nicméně na nikoho kolej nezapomněla a všem skládá hold a posílá dík. Navíc… – mrkne na šéfredaktorku – chystáme do budoucna malé překvapení.

Na úplný konec jsem si nechal ještě jedno poděkování. Je pro našeho nynějšího kolejního ředitele pana Nicha – natáhne ruku a stiskne siru kolejnímu pravici –

Nechci mu poděkovat jen za poslední dva roky, kdy se nám skutečně intenzivně věnuje a stal se pro nás neodmyslitelnou součástí koleje, chci mu poděkovat za všechny roky, kdy jako žlutý i fialový za Mrzimor dýchal. Určitě budu mluvit za většinu, když řeknu, že žlutí jej milují.

Sire, díky!

Za kolej a vedení Mrzimoru

Andy