Čas od času se stane, že se na hradě objeví kouzelník, který má více postav. Bohužel se nejedná o klony či sourozence, ale o takzvané mulťáky.
Je snadné být mulťák. Má to i zjevné výhody: člověk si může například vybrat, do jaké koleje půjde při zařazování. V minulosti si mohl přeposlat těch pár galeonů, co dostal od školy, na jiný účet. Může si půjčit od koleje a nikdy to už nevrátit. Také ale může žít dvojí život, kdy ani jedna postava kolejím neškodí. A vlastně nejen kolejím…
Úvodní strana obsahuje mnoho oznámení o vyloučených, kteří porušili tento bod školního řádu. Například:
Co mi ale v paměti utkvělo nejvíce, je případ Majdule Hafily.
Majdule Hafila se na Hogwarts registrovala v roce 2005. Pobývala v Havraspárské koleji a byla s ní natolik spjatá, že zůstala zapsána do jejich pamětní síně. Převlékla hábit a stala se profesorem, v roce 2011 pak průvodkyní lesa. Vypisovala soutěže a… to se jí také stalo osudným.
Pamatuju se, že vypisovala soutěže velmi, velmi náročné. Jedna z nich byl Hledáček, jestli se pamatuji správně. Hledaly se věty z knih HP. A právě její druhý účet, Alexandra Petrova, byla snad jediná, která nalezla všechny věty a odnesla si tak nemalou odměnu – cca 2000 bodů.
Do té doby se nevědělo, že má dva účty, ale právě plnění vlastních soutěží a obohacování koleje nebo vlastní kapsy (hm, opravdu vlastní?) vedlo k vyloučení obou postav.
Historie Hogwarts samozřejmě skrývá i úsměvnější, zato otravnější, entity. Možná jste slyšeli o jméně Joe Bart. Možná jste ho dokonce i zažili. Nebo jste také spatřili Abrielana Zirpa. Či několik dalších postav. Pořád jste ale přišli do styku s jedním a tímtéž člověkem, který chodil od koleje ke koleji, a to rok co rok.
Nicméně, jako smutný závěr je třeba říct, že někteří zájemci o vyhození z hradu a zostuzení jejich jména využívají sofistikovanější nástroje než jejich předchůdci. Proč nejsou schopni dodržet své slovo, že souhlasí se školním řádem? Proč se spoléhají na to, že se na ně nepřijde, když člověk stále má rozum? Proč kazí hru ostatním? – Možná bude dobré připomenout, že Hogwarts je především hra.
Je to sice výhoda, ale asi bych z toho byla tak nervní, že bych to nemohla hrát… :/
Pěkný exkurz do historie. ;-)
Mě by zajímalo, z jakého důvodu se mulťáctví na naší škole již neřeší, ačkoliv tu prokazatelně je. Nejlepší metodou by byla prevence – což takhle ve školním řádu zakázat proměnlivou IP adresu (kterou ti chytřejší mulťáci využívají) a následně všechny, kteří ji mají jednoduše smazat po každé registraci? Už to, že někdo používá anonymizér je důkazem toho, že potřebuje něco skrývat. Ať si na práci na hogu využívá běžné internetové prohlížeče nebo ať se neregistruje, když nedokáže dodržovat pravidla.
Je smutné, když víme, že máme v koleji mulťáky a dokonce i kdo to je a musíme je tam tolerovat, protože vedení školy s tímto problémem nic nedělá, ačkoliv s lidmi užívajícími tuto metodu proměnlivých IP adres, máme dlouhodobě špatné zkušenosti.
Současná neřešené situace přímo vybízí každého k tomu, aby si založil víc účtů nejlépe ve všech kolejích.
Není už na čase s tím zase něco udělat?
Wow, zajímavý článek. Doteď jsem tohle téma nějak neznala a neřešila, ale tohle bylo vážně skvěle popsané a historicky doložené. :o)
co mi asi nejvíce bere chuť na hogu zůstávat je, když vidím, že mi někdo úmyslně hází klacky pod nohy. a vím, že to vadí nejen mně, ale i jiným lidem.
podobně tomu ale je, když existuje problém, vidí ho více lidí, a nic se s ním nedělá. a to pěkně dlouho. ať už proto, že „legálně“ nemůže (zato se nelegálně může dělat prakticky cokoliv) nebo prostě proto, že se s tím nic dělat nechce.
mulťáci tu vždycky byli a jsou. minimálně doposud. že to znepokojuje více kolejních než mě, vyústilo konečně v něco produktivního. tedy alespoň doufám.
že se dříve dělaly čistky docela pravidelně, to jsem chtěl, ať z obrázků vyplyne samo. poslední dobou tomu ale tak nebylo. nezřídkakdy narazíme na člověka, který ani neví, co je mulťáctví.
chtěl bych jistým lidem vzkázat, že když jsou natolik hrdinní, že používají tor prohlížeč, že když jsou natolik oblíbení, že musí ukrást postavu někomu jinému, že když jsou natolik skromní, že málo jim nestačí, a o loajálnosti toho vědí tolik, že by mohli být vytesáni do kamene a přednášet, tak že by možná bylo lepší, kdyby se nad sebou zamysleli, nekazili hru ostatním a napravili sami sebe, než to druzí udělají za ně. a nemuseli kvůli tomu nosit masku zcela bezproblémového člověka. na hrdiny jsem nikdy nebyl.
hrad není jen váš a vy nejste jeho pány.
nicholas
Díky za hezký pohled do historie, zařazuji si do svého archivu další identitu Joe Barta, do této chvíle jsem o ní ještě neslyšel. Zažil jsem ho hlavně jako Felixe Ruhgoka.
Nejsem si jistý, ale možná právě tento článek vyvolal posílení ochranných kouzel na naší škole. Pokud ano, jde o velký novinářský úspěch. Gratuluji!