Když se kouknete na titulek, musí vás napadnout to samé, co napadlo mne. Jak ten čas letí. Už tu máme páté kolo. Ve skutečnosti po půlnoci začne kolo šesté, ale to sem nepatří. O šestce si pokecáme za pár dní. Dnes dáme Sedmibojařům příležitost, vyjádřit se právě a pouze k úkolu pátému.

A jako vždy, začneme žluťásky.

Jako první mi přišel příspěvek od Susan Cookové, která si při právě při plnění pátého úkolu, prošla menším peklem. Posuďte sami…

Já jsem si říkala, jestli tentokrát vůbec napíšeš (ano, sypu si popel na hlavu, protože jsem tentokrát nestíhal, nestíhal, nestíhal :o) ). Tohle kolo pro mě bylo opravdu zajímavou zkušeností. V týdnu úkolu jsem totiž nebyla doma, ale na exkurzi na Sicílii s mudlovskou školou, tudíž jsem měla poměrně malé možnosti, jak tenhle úkol udělat. Původně jsem myslela, že praktický přeskočím a udělám jen kreativní, v kritické chvíli jsem myslela, že přeskočím oba dva… nakonec jsem ale oba dva dokončila, ačkoliv mě to málem stálo nervy. Praktický jsem dělala na tabletu a několikrát se mi stalo, že jsem se překlikla, jak jsem mačkala tlačítka prstem a ne přesnější myší. Chtěla bych využít příležitosti a moc poděkovat Kimonce, která mě během plnění praktického úkolu psychicky podporovala asi do dvou do rána. –Zasměje se- Bez toho bych to dost možná vzdala. Bylo to skutečně náročné… a zároveň mě to tak trochu štve, protože si myslím, že mít možnost to dělat s pořádným připojením a na počítači, neudělala bych tolik blbostí, za které jsem měla penalizace. Ale co se dá dělat.
Co se kreativního týče… vzhledem k tomu, že obsahoval básnění, tak to pro mě byl zase horor. Psala jsem ho na letišti v Miláně a v letadle na cestě domů a není to rozhodně to nejlepší, co jsem kdy napsala, ale udělala jsem pro to maximum, co jsem v takových podmínkách udělat mohla. Ať už to dopadne jakkoliv a řekne mi na to porota cokoliv, já jsem sama za sebe spokojená už jen proto, že jsem tohle kolo vůbec úspěšně dokončila bez použití „nevím“ nebo „vzdát se“. Teď už je to na porotě.

Měj se krásně,
Susan

(Su, máš mou nejhlubší úctu a smekám pomyslný klobouk (v životě jsem ho nenosil, ale asi začnu), protože zvládnout praktický úkol na tabletu… já se vztekám u míchání lektvarů na normálním počítači. Být na mobilu nebo tabletu, jsem si jist, že buď technika nebo já ten duel nepřežije)

Na druhém místě se s odpovědí umístil… eee… tedy, jako druhý mi napsal Chris Jericho.

Ahoj Andy,

Pátý úkol jsem si opravdu užil, nejprve lektvary, ze kterých jsem myslel, že zešílím a pak kreativní část, u které si stále nejsem jist, zda jsem jí vypracoval tak jak jsem měl.

Lektvary nedopadli ve finále tak zle. 4. místo, je pro mne skutečně úspěch, není to nic slavného, ale v té konkurenci, jaká v sedmiboji je, bych řekl, že to je pro mne opravdu úžasný výsledek.

Kreativní část pro mne byla trochu sázka do loterie, ukolébavka bez využití hudby, to je opravdu trochu šílené. S hudbou by to přeci jen do sebe zapadalo lépe, ale snad se mi povedla. U příručky, jsem dlouho přemýšlel, jak přesně jí napsat. S prací jsem celkem spokojen, snad bude i porota.

(Co dodat? Chris a jeho příkladná skromnost a snaha, s jakou plní úkoly, nepotřebují další komentář.)

A teď nám na klasickou otázku (Tak co úkol? Jak se ti líbil? Zapotila ses při něm nebo ti naopak zamrzl úsměv na rtech? Tak povídej, povídej!) odpoví i Kim Sarah Reevesová.

Ahoj Andílku! :))

Už jen dva… už jen… :D Začínám si to užívat, divné co? :D To asi proto, že už nám ten Sedmiboj pomalu končí. Ale zpět k úkolu.
Praktický úkol – míchání lektvarů – no co říct, měla bych se bacit! Splést si blanky netopýrů a netopýří křídla jsem mohla fakt jen já… kvůli tomu jsem všechny lektvary musela míchat znova. Podruhé už jsem slila uspávací lektvar a posunula se dál. Byla jsem zklamaná, že jsem udělala takovou začátečnickou chybu, ale nakonec jsem se svým umístěním i spokojena.
U kreativního úkolu jsem měla zase plno dotazů na organizátory. Nějak jsem ho pořádně nemohla uchopit, ale pak to šlo jedna báseň. Jsem ráda, že po nás nakonec nechtěli zpěv, to bych porotce litovala. :D Svým způsobem jsem s mou prací spokojena, uvidíme, co na to porotci.
Už jen 2! DVA!!!!!

Těším se zase příště,
Kim

(Jak vám jistě došlo, tak Kimonka se nejen nepotí, ona ani nezamrzá. Ona si to UŽÍVÁ!!! Absolutně jedinečný exempopelář jezevce, kterému jeho nezdolnou optimistickou povahu můžete (vy, já ne, protože já jsem optimista od přirození) jen závidět. Záviďte a držte palce.)

A to je všechno. Ještě připomenu, že příspěvky jsou vkládány, tak, jak je autor napsal. Já do nich v nejmenší nezasahuji.

Mějte krásný den, noc, týden, měsíc… celý život a čtěte Trimela. Uděláte mi tím radost :o)

Andy