A jsme u konce se Sedmibojem. Soutěžící už ví, jak obstáli, čeho dosáhli a které místo jim bylo souzeno. Jsme ale u konce i v Sedmibojařském speciálu Žlutého Trimela…
Původně jsem plánoval příspěvky dva. Jeden v kterém si přečtete příspěvky tvůrců a organizátorů v jedné osobě a posléze i samostatný díl, věnovaný porotcům. Nicméně Trimeles míní a časová vytíženost a další okolnosti mění.
Pro všechny jsem měl opět stejnou otázku. Chtěl jsem vědět, jak se na Sedmiboj dívají teď na konci. Jaké pocity si z něj odnášejí, jestli je náhodou ve snech nestraší draci a prostě… napsat cokoliv, co je zrovna napadne.
Ale abych nezdržoval, předávám slovo Vrchnímu drakovi jménem…
Oliver McCollin
Dobrý den,
ono to nebylo tak těžké ho přivést k životu. Nevím, jak kolegyně Kate, ale já se neděsil začátku, ale spíš jsem se děsil toho, jak budou samotní soutěžící kdy reagovat. Víte, jak těžké je někomu dát penalizaci a pak jen čekat, jak na to bude reagovat?
Ovšem Sedmibojaři mi často dělali radost. Když dostanete chválu na nějaké věci, jak jste je naplánovali a tak… je to pak radost, že to někdo ocení. A no… já nevím, jak moc to Sedmibojaře „trápí“… jsem asi naivní, ale pořád jsem doufal, že si to alespoň trochu užívají +pokrčí rameny+ ale do hlavy jim nevidím +usměje se+
A tak problémy samozřejmě byly… Ale jestli bych já osobně něco udělal jinak? Asi ne… Se svou částí jsem spokojený, s porotci jsem spokojený a účastníky též +podrbe se na hlavě+ problémy byly a asi vždy budou… Ale vyřvávat do světa je nehodlám, to je totiž tajné! +mrkne+
A co mne napadne? Snad jen můžu říci, že doufám, že si to Sedmibojaři alespoň v kousku duše užili, i když třeba nadávali. Stejně jako doufám, že porotce to bavilo, i když toho bylo dost. Já osobně jsem si to užil, i když to byl záběr nejen na čas, ale i na nervy.
Jako oddechovku vám představím pátý úkol Sedmiboje
Kotlík… jasné. Už samo tohle slovo mi nahání hrůzu! A vám?
Tak jedeme dál!
A co na položenou otázku dračice
Kate Resea
Tím jsme vyčerpali organizátory a lehce nakoukneme na úkol, který Sedmibojaře čekal jako šestý v pořadí.
Rozumíte tomu, co máte v tomto úkolu dělat? Ne? Tak to jděte honem zkusit!! Šup, šup do arény!
No a jsme u pánů porotců… tedy spíš u slečen porotkyň.
Jako první dávám slovo slečně, která většinou na soutěžící shlížela s vlídným úsměvem a hledala v jejich práci tu lepší stránku. Nezřídka se ale ozvala, když se jí něco skutečně nelíbilo.
Lilien Emity Meissed
Krásný den, pane Andy… :)
Sedmiboj je náročná soutěž ze všech stran… je to náročné pro soutěžící, organizátory i porotce. A možná i pro fanoušky, když zrovna neví, komu fandit… +směje se+
Být porotkyní v Sedmiboji byla velká čest, zábava a zcela překvapivě i dřina. +směje se+ Ale teď vážně, s tím, že to nebude žádný med, jsme do toho museli jít všichni a myslím, že už to, že jsme přežili, můžeme považovat za úspěch. +směje se+ Nevím, jak u kolegů, ale u mě krize nastala. Nejvíce asi při 3. a 5. úkolu. U třetího to bylo především proto, že jsem celé hodnocení musela stihnout za jeden den, a ono přečíst dvanáct cca 20 palců dlouhá vypracování a nějak střízlivě je ohodnotit je prostě fuška,… +zasměje se+ Na druhou stranu musím říct, že mně vypracování bavila číst, takže se mi to vykompenzovalo. Což ovšem bohužel nemohu říct o 5. úkolu, ten byl úplně mimo moje nastavení a bylo pro mě opravdu těžké ho nějak slovně ohodnotit a seřadit pořadí. +usměje se+ Abyste tomu rozuměli, v Sedmiboji jsem se neustále prala s jednou věcí… nejsem hodnotící profík, hromadu věcí beru spíše z pohledu laika, přihlížejícího… a ono pokud je zapotřebí dát soutěžícím nějakou radu, musíte tomu sami více rozumět. +směje se+A pokud máte ještě povahu té hodné, co cizí chyby ráda odůvodňuje a ospravedlňuje sama, tak je to těžké. +směje se a zamyslí se+ Chm a teď by to asi chtělo ještě odpovědět na otázky… Hodnocení bylo vskutku nelehké a obávám se, že až se odtajní výsledky, někdo bude mít chuť mě někam zašlapat. +směje se+ Snažila jsem se hodnotit podle svého nejlepšího uvážení, ale ani to nebylo lehké. Na všech, nebo minimálně na většině vypracování byla vidět dřina a úsilí se nám zalíbit, vypracovat svůj úkol co nejlépe a pocit, že i tak musíme někomu tu jednu hvězdičku dát, nebyl zrovna příjemný. Nejhorší bylo rozhodnout o cca čtyřech posledních místech. +směje se+
A ještě taková vsuvka, v době trvání Sedmiboje jsem ještě o to víc nenáviděla termínové neděle! +zamračí se+ I když jsem letos neměla tolik tříd otevřených, bylo toho docela dost, pokud chtěl člověk skloubit hogživot s tím reálným. Ale pokud by se mě někdo zeptal, zda bych do toho šla znovu, tak bych odpověděla, že ano. +směje se+ Je to hezká zkušenost a pěkný pocit, být součástí nějakého toho hradního dění. +usměje se+
Moc děkuju za příležitost vypustit do světa své pocity, poznatky a tak všechno, snad to splnilo vaše očekávání. +směje se+
Mějte se!
S pozdravem
Lilien EM
Děkuji slečně Lili a s jejím dovolením zakončím její povídání ukázkou z posledního tedy sedmého úkolu sedmiboje…
Tento úkol vám s klidným svědomím prozradím. Je to jakýsi souhrn všech úkolů předcházejících. Takže masakr, vážení a milí! :o)
Jako druhá dostane slovo slečna porotkyně, která po celou dobu hladila soutěžící chlácholivě po hlavičce, dodávala jim odvahu a byla velmi velmi nešťastná, když musela něco vytknout.
Oresta Vianueva
Jste se mi s tím vůbec nepřipomněl.. ach ty staré hlavy, bych na to málem zapomněla.
Musím říci, že ne vždycky to hodnocení nebylo jednoduché. Obvykle jsem z 75% měla jasno a šlo to hladce. Ale pak se vždycky objeví pár dílek a ne nutně těch nejjepších a já v nich musím hledat ty drobné rozdíly, které jedno dílko hodí níš a jiné výš.
Potom jsem se vždy cítila provinile, protože jsem to nebo ono dílko dala tak, i přesto, že by si zasloužil něco lepšího. Svým způsobem to není lehké hodnocení, ale pravidla bohužel neurčuji.
Zda bylo nějaké slabé místo během té doby? Pár jich bylo, ale nejhorší to bylo při hodnocení, myslím, pátého úkolu. Nebo kdy vlastně byly ty příručky. To mi absolutně nešlo přes mysl a já měla co dělat, abych to vše prošla a ohodnotila.
Hlavou mi proudily myšlenky na to, jak je toho dost, že jsem do toho neměla chodit a tak nějak celkově mě ten úkol vyšťavoval a netuším proč.
Teď již konec klepe na dveře a mě čeká hodnocení posledních dílek a já si říkám, že to uteklo nějak moc rychle. I tak to byla dobrá zkušenost. Nelituji.
A co bych tak řekla na závěr?
Neváhejte a jděte do toho. I jako soutěžící. Tu zkušenost vám nic nevezme a něco si vždy sebou odnesete. Však je to jen hra, tak proč to až tak hrotit? Hlavní je si to užít :)
Slečně Oříšce už do řeči skákat nebudu, protože úkoly jsem vyčerpal a už vám nemám co představovat. No co, on bude za dva roky další Sedmiboj, víte? Pak můžete hupsnout do dění rovnýma nohama sami ;o)
A teď porotkyně, která každý úkol komentovala výstižně, trefně a s nadhledem. Její hodnocení jsem si moc rád pročítal a bavil se u nich.
Niam i Tir-na-nog
Naposledy jsem si nechal jediného mužského porotce. V konkurenci křehkých kolegyň působil občas jako kat. Jeho hodnocení byla krátká, úderná, většinou šla k meritu věci, jen ne vždy byla příjemná. Možná by nebylo na škodu si uvědomit, že kritika ano, ale k soutěžícím, kteří jsou dost pod tlakem, by mohla být vlídnější.
Kouhei Hasangeki
Takže to je vše, vážení čtenáři. Víc ze mne k Sedmiboji nevymáčknete. A asi je to tak i lepší. Kdyby toho bylo ještě víc, nebavilo by to vás ani mne.
Děkuji za vaši věrnost a těším se zase někdy u jiného projektu napočtenou.
Váš Andy