Trimeles / Aktuální zprávy aneb... / Kolejní příslušnost II
Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku

Aktuální zprávy aneb..., Nováčci, Rozhovory

Kolejní příslušnost II

Pokračování článku Kolejní příslušnost od Lyry Oxley, slečny se zvučným jménem. Dozvíte se, jak vzpomínají starší studenti na své bytí nováčkem a jak vnímají ty letošní.

A: „Zdravím! Jsem Lyra Oxley a mám několik otázek, které čekají na tvé zodpovězení! Nedávno proběhlo zařazování mladších ročníků a i přes všechny stresy a zmatky ve Velké síni je to konečně za námi. Spousta z nás byla ze zařazování vyděšená a měli jsme i strach, zda se dostaneme do své vytoužené koleje. Pamatuješ si na to, jaké to bylo pro tebe? Promluvil/a sis s Moudrým kloboukem hned po příchodu do hradu? Nebo jsi to chtěl/a ponechat náhodě?“

Andrew Uroboros: „Protože jsem se registroval v létě (první letní registrace), měl jsem poměrně dlouhý čas na přemýšlení, než nám dovolili jít ke klobouku. Ale nepotřeboval jsem ho. Odpovídal jsem podle toho, jak jsem to cítil a zbytek jsem nechal na klobouku.“

Hedvika Wiletová: „Ahoj :) to je už tak strašně dávno, co jsem seděla na stoličce u Moudrého klobouku. Rozhovor s ním si příliš nepamatuji, vím jen, že jsem mu řekla, že mám ráda zelenou barvu. Později jsem přemýšlela, jak moc ho to ovlivnilo v rozhodnutí mě zařadit.“

Chris Jericho: „Ono jak se to vezme, za kloboukem jsem šel hned, ale jinak jsem na hradě až do zařazování nebyl, a pokud mám být upřímný, jsem za to jedině rád. Jistě jsi sama zjistila, jaké to to je, být nováčkem na našem hradě. Všechen ten nátlak, úplatky. Někdy je mi z toho dost smutno.“

Bibi Anne: „Na své zařazování si pamatuji velmi dobře – byla to téměř hodina napětí při čekání na to, kam mne Moudrý klobouk zařadí. – na chvíli zavzpomíná
S Moudrým kloboukem jsem si šla popovídat až později… nastupovala jsem v létě, takže času bylo více než dost. Chtěla jsem se nejprve po Hradě rozhlédnout. Ale stejně jsem ani pak nevěděla, kam přesně chci být zařazená – každá kolej má v sobě nějaké kouzlo – něco, čím se vyznačuje – a na všech se mi něco líbí. Jen myslím, že jsem moc nechtěla jít do Havraspáru – působili na mě tehdy příliš sečtěle a vážně.“

A: „Někteří studenti byli z moudrého rozhodnutí klobouku zklamaní. Přáli si jít totiž do jiné koleje. Jaký je tvůj názor na moudré rozhodování klobouku? Byl si spokojený/á s jeho verdiktem, když si sem přišel mezi prváky? Nebo si se s tím musel/a smiřovat postupně časem?“

Andrew Uroboros: „Co se týká mého názoru na klobouk a jeho rozhodnutí, nemám o něm nejmenší pochyby. Ví dokonale, co dělá, a dělá to už pěkných pár let. A všem, kteří se cítí nespokojení, vzkazuji: Nepochybujte o něm, on jen čte ve vašich hlavách a podle toho jedná. Není to tedy on, kdo vás zařadí, ale vy sami.
Já jsem do Mrzimoru chtěl od prvního okamžiku. Takže mně se mé přání splnilo na 100 % a nikdy jsem nezapochyboval, že jsem správně.“

Hedvika Wiletová: „Tak to je otázka šitá mně na míru. Patřila jsem k dětem, které vyrostly na knihách J.K. Rowlingové, a i přesto, že nám tu všichni zdůrazňovali, že Hog nenásleduje tuto předlohu tak doslova, stejně jsem chtěla být ten správňák, co patří do té nejvíc správňácké koleje. Rozřazovací slavnosti jsem se nemohla zúčastnit. Jaké bylo mé zklamání a zděšení, když jsem ráno poté dychtivě přišla do hradu a zjistila, na jakou barvu se změnilo mé jméno! Ale po nějaké době jsem se s tím smířila, a i přestože už mi bylo několikrát řečeno, že jsem dost netradiční zelená, jsem tam, kde jsem, spokojená.“

Chris Jericho: „Já osobně jsem neviděl jinou možnost, než naši Mrzimorskou kolej. Spousta studentů nemluví s kloboukem upřímně. Jenže klobouk ovládá mocná kouzla, a tak zařadí studenty tam, kam patří, i když oni chtějí jinam. Já osobně bych asi byl zklamaný, kdybych šel jinam než do Mrzimoru. Dnes už jsem ale přeci jen o něco starší, a snad i rozumnější. Což tedy znamená, že dnes bych jakoukoliv kolej uvítal. Každá kolej je studentům domovem, a oni by měli akceptovat rozhodnutí Moudrého klobouku.“

Bibi Anne: „Moudrý klobouk to má někdy těžké – pokud student sám neví, kam by se chtěl dostat.  Ale ve finále si myslím, že ani tak nerozhoduje barva či název koleje, kam se člověk dostane, ale lidé, kteří v ní jsou.
Já sama jsem s rozhodnutím klobouku spokojená – Zmijozel je skvělá kolej, kde každý má dost prostoru, aby dokázal, co umí.“

A: „Když se člověk před zařazením do koleje posadil do hostince U Tří košťat, mohl slyšet rozhovory natěšených nováčků. Většina z nich mluvila o tom, jak chtějí jít do Havraspáru a že každý určitě chce do Nebelvíru. Když jsi nastupoval/a ty do prvního ročníku, taky si všichni přáli jít do Havraspáru, nebo tenkrát frčela jiná kolej?“

Andrew Uroboros: „Víš, že si nevzpomínám, že by nějaká kolej tehdy frčela? Hodně mých kamarádů z řad nováčků šlo do červena, ale jinak si vážně nevzpomínám. Na co si ale vzpomínám, že v té době takové tahanice o nováčky nebyly. Minimálně si nepamatuju, že by mě někdo přesvědčoval, že jejich kolej je lepší než ty druhé. Ale možná jen stárnu a paměť mi už neslouží – mrkne na ni a rozesměje se –“

Hedvika Wiletová: „Na tuto otázku jsou mé vzpomínky už příliš mlhavé… Já osobně to cítila tak, že určitě každý chce jít do Nebelvíru, ale co říkali ostatní, to už nepamatuji. Navíc madam Rosmerta v té době ještě ani v Prasinkách nepůsobila.“

Chris Jericho: „Já nevím. Na hrad jsem nechodil, a jsem za to dnes jedině rád, jak říkám, vyhnul jsem se tomu přemlouvání a uplácení. Někteří studenti jsou rozhodnuti podle slávy kolejí, někteří se nechají snadno zlomit za pomocí úplatků. Však se stačilo podívat, kolik studentů mělo hned první den na sobě novou uniformu, mazlíčka a nějaké doplňky, na který by jim počáteční kapitál rozhodně nestačil. Já byl v době zařazování téměř nahý, a dokonce jsem nejspíše z tohoto důvodu o své zařazování i přišel. Skončil jsem totiž hned na ošetřovně.“

Bibi Anne: „Co se pamatuji, tak většina lidí tehdy chtěla jít do Nebelvíru. Byl hodně úspěšný, a tak bylo snadné mít ho jako první volbu. Na druhou stranu – pokud se dostanete do koleje, která není až tak úspěšná, máte tam velký prostor pro to ji změnit. A to je podle mne velká výzva!“

A: „Nakonec spousta nových studentů našla svou novou rodinu ve své koleji. I přesto, že někteří nebyli tolik spokojení, se většina smířila s verdiktem Moudrého klobouku. Těší se na první hodiny výuky a zápisy seminářů. Já jsem však zaslechla, že někteří se po zařazení už vůbec nepřihlásili. Kdyby tě klobouk tenkrát zařadil do koleje, kam by sis za každou cenu nepřál/a jít, udělal/a bys to samé? Nebo je výuka v Bradavicích daleko cennější a zajímavější, než tak zvaně hrotit, z jaké koleje pocházím?“

Andrew Uroboros: „Tohle je hodně zajímavá otázka a už mockrát jsem se nad ní zamýšlel. Kdyby mne klobouk tehdy dal jinam… Nevěřím, že bych odešel. Kolej není o barvě a o tom, co píše paní Rowlingová v knihách. Kdo to tak bere, je naivní a omlouvám se za to slovo… povrchní. Kolej je o lidech, kteří ji tvoří, a jak mohu dopředu zavrhnout lidi, když je neznám?“

Hedvika Wiletová: „Vzhledem k mým předchozím odpovědím a skutečnosti, že tu stále ještě jsem, je evidentní, že jsem na Hog nezanevřela ani poté, co mé plány nevyšly. Byla jsem tenkrát smutná, ale výuku jsem normálně zahájila. Přikláním se tedy k druhému názoru a dodávám, že mi s postupujícími léty čím dál víc připadá, že příslušnost ke koleji není vůbec důležitá. Ve VS jsou naprosto běžně k vidění velmi vřelé a přátelské rozhovory vedené mezi několika různými barvami, takže jako jediný aspekt, který by podle mě student měl zvažovat při volbě koleje (znáte to, Moudrý klobouk k volbě přihlíží), vidím jisté ambice k vyhrávání pohárů, protože v některých kolejích je to ze statistického hlediska pravděpodobnější.“

Chris Jericho: „Já bych řekl, že větší problém jsou studenti, kteří se zaregistrují, a na hradě se již od té doby neukážou. Bohužel jich klobouk poslal stejně jako v předešlých letech opět nejvíce k nám. Nyní máme v koleji 10 studentů, kteří ani nevědí, do jaké koleje byli zařazeni, a jak moc té koleji tímto uškodí. Pokud se kolej rozhodne pro boj o pohár, je to hodně špatný start. Je to jako kdybyste začínali famfrpálový zápas, a již od začátku zápasu by váš soupeř vedl 150 : 0. Možná by bylo nejlepší takovéto studenty vůbec nepouštět na hrad. Pokud má vstupní esej dokázat, že to zde studenti berou vážně, pak by měl to samé ukázat i pohovor s Moudrým kloboukem.“

Bibi Anne: „Myslíš, pokud bych se tehdy dostala do Havraspáru, jestli bych tam vůbec nastoupila? – Samozřejmě, že ano, i tak bych chtěla tu kolej poznat – lidi v ní a jak to tam funguje. Jak už jsem zmiňovala, každá kolej má své přednosti a pokud se člověk rozhodne, že nenastoupí, aniž svou kolej lépe pozná, tak ochudí hlavně sám sebe.“

A: „No a nakonec bych se chtěla zeptat na to, zda je něco co se za dob tvého studia zde na Bradavicích změnilo? My jako nováčci to nemůžeme posoudit, ale starší student jako ty určitě pozná, jestli se dnešní prvňáčci lišší od těch předchozích se kterými jsi nastupoval/a!“

Andrew Uroboros: „Další dobrá otázka… Jsem na hradě už nějaký ten pátek a těch nováčků jsem viděl dost. Musím říct, že letošní nováčci jsou úžasní. Jednak jsem ani jednou zatím neviděl, že by přišli do VS a pronesli… ‚Já se nudím! Co mám dělat?‘ (což bylo pro několik minulých generací charakteristické a upřímně… mně to pilo krev).
Ale když mám porovnávat nováčky v době, kdy jsem byl sám nováček a nyní… jistý rozdíl tam je. My měli rádi RPG, ve VS se hrálo co chvíli a vtáhlo nás to do děje. Velkou síní lítaly škrkny, čarovalo se tam, byli jsme bez ptaní zapojeni do nějakého příběhu a ani nás nenapadlo nad tím protočit oči a poznamenat něco o otravě. Neexistovalo tam tahat politiku a mudlovské konflikty. Na hrad jsme před tímhle naopak utíkali.
Já třeba moc rád vzpomínám, jak jsme s Olíkem (dnes prof. Oliver McCollin) v parku lezli po stromech, okukovali nováčky, házeli po nich šišky, padali a znovu lezli nahoru, smáli se tomu a bylo to fajn.
Nebo když nám ve VS dávala naše kolejní dušice přednášku o včelkách a květinách – řehní se při té vzpomínce –“

Hedvika Wiletová: „Tyhle otázky jsou velice těžké, protože jak já mám posoudit, která změna vnímání tohoto prostoru plyne z opravdové změny v atmosféře hradu a která plyne z mého nitra? Berte proto následující tvrzení s rezervou, je to jen můj velice subjektivní pocit. Když jsem na školu přišla, bylo to tu o hodně komornější co do počtu osob a méně propracované co do architektury (od mého příchodu bylo vybudováno mnoho nových prostor a prvků a stále přibývají nové – namátkou ministerstvo, Godrikův Důl, soubojový klub, sklepení nebo létací plocha). Obojí má svá pro a proti. Čím více propracované prostory máme, tím méně používáme svou fantazii, která může začít zakrňovat, ale na druhou stranu nemám to srdce ani právo kritizovat vedení za to, že dělá hrad stále kouzelnějším. Jen říkám, že když jsme pobíhali po škole ve starých hábitech, pár kouscích oblečení, pár účesech a ve Velké síni o všem, co tu teď je, jenom bájili, mělo to také své kouzlo.“

Chris Jericho: „Tak většina změn co proběhla, se stala po mém prvním ročníku. Díky tomu je nemůžu tak úplně hodnotit, protože jsem staré věci neměl tak úplně zažité, ale poté už k moc změnám nedošlo.“

Bibi Anne: „Já myslím, že si jsou bývalí i současní nováčci velmi podobní… rozdíl je možná v tom, že mezi těmi současnými jsou už bývalí ‚mazáci‘ – ale to právě svědčí o tom, jak jsou studentská léta na HOGu fajn a že stojí za to si je ještě jednou zopakovat.“

A: „Tímto bych ti chtěla poděkovat za náš rozhovor. Je ještě něco co by si chtěl/a někomu (například nám, novým tvářím) vyřídit?“

Andrew Uroboros: „Někomu něco vyřídit… Ale jo, proč ne? Milí nováčci, hrajte si. Hrad je tu od toho, abyste se tu cítili dobře. Sbírat body? Jasné! Ale nejdůležitější je ta hra a přátelé kolem.“

Hedvika Wiletová: „Snad jen přání, abyste si dosyta užívali všeho, co hrad nabízí. Ať se vám tu líbí!“

Chris Jericho: „Moc děkuji za rozhovor, a novým tvářím bych chtěl vyřídit, aby bojovaly za své koleje, protože jen klobouk ví, kam patříte. Važte si své koleje, protože vaše kolej je vaším domovem. Nikdy nezapomínejte, že věci, které tu prožíváte, pro vás dělají lidé, kteří toho mají ve svém životě na práci mnohem více.“

Bibi Anne: „Všem nováčkům přeji, aby se jim na Hradě líbilo, a aby se jejich kolej stala jejich druhým domovem.“

 

 

 

I přes všechny počáteční zmatky a duševní tíhu, kterou nesli nováčci při zařazení, se konečně vše uklidnilo. Starší studenti spokojeně konverzují s mladšími a mladší dokonce i s profesory. A všichni jsme se moc těšili na zápis na předměty. A já se ptám, jaké předměty zmizely hned první den a které poté následovaly? Co je letos nejvytíženější předmět? – Na to se podíváme v posledním dílu nováčkovské série, který ponese název Těžké první dny zápisové.

 

Lyra Oxsley

3 komentáře

  1. Jud 3. 3. 2017 07:06

    Lyr, tenhle článek je naprosto famózní! :o)

  2. Vicky 3. 3. 2017 12:30

    Moc pěkné rozhovory, jen tak dál, Lyr! :-)

  3. Grapi 3. 3. 2017 14:06

    Moc pěkný článek! :)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*