Jistě zde není nikdo, kdo by neznal famfrpál. Je to ta nejznámější a samozřejmě nejlepší hra v kouzelnickém světě. Tato hra vás může posunout hodně daleko, ale jde jenom o hru?

Zde na škole jsou kolejní tréninky, od druhého ročníku pak lze hrát na individuálních trénincích a můžeme se potkat s lidmi z jiných kolejí.
Všichni známe famfrpál jako hru a většina lidí to jako hru bere. Ale přesto nám famfrpál dává i něco mnohem víc.
Ptáte se, co by nám tak mohl famfrpál ještě dát? Pojďme se trochu zamyslet. Když se řekne kolejní trénink, představíme si partu lidí, jak sedí na koštěti a baví se. A právě o to jde. Ta parta spolu komunikuje. Radí si, pomáhají si a povídají si o všem možném. A to ty lidi docela ucelí, nemyslíte?
Když přijde na famfrpál někdo poprvé, všichni se mu snaží pomoci. Tedy hlavně kapitánka. Všichni se snaží, aby se famfrpál líbil co nejvíce nováčkům. A pokoušejí se nováčky motivovat k tomu, aby nepřestali, i když jsou začátky trochu složitější. A co je lepší, než sehraná parta, co se skvěle baví a spolupracuje? Je potřeba ukázat, že famfrpál je skvělý.

Ano, začátky jsou prostě dřina, ale pak, i když to bude stále těžké, už to bereme jako součást sebe. Bereme to jako nový život. Když jsme dostali dopis z Bradavic, také jsme byli nadšení, no ne? A podobný pocit dává famfrpál. Jakmile začneme hrát, famfrpál se stane naším životem a my se postupně zlepšujeme.

A přesně ten pocit toho, že je famfrpál naší součástí, se snažíme poslat nováčkům. Tahle podpora je namotivuje a po čase bude famfrpál i jejich součástí.

Takže když to řeknu jinak, můžeme říct, že to je něco jako upevňovač vztahů. Možná to zní divně, ale přiznejme si… Kdo se těší na famfrpál, protože tam jsou skvělí lidé, se kterými se můžeme bavit? Kteří nám pomůžou, se kterými se můžeme smát?
Ale to je názor pouhého hráče. Rozhodla jsem se, že se zeptám čtyř lidí, kteří jsou (ex)kapitánky týmů. Jsou to čtyři dívky, které už mají nějakou tu praxi za sebou a famfrpálové týmy vedou (vedly) kupředu.

Asi vás neudiví, proč jsem si vybrala zrovna kapitánky (a exkapitánku). Přece, aby mohly dělat kapitánky, musí o famfrpálu něco vědět. A hlavně ho musí nějak cítit. A to je to, co mě zajímalo. Jak ho berou? Jako povinnost, hru, nebo snad něco víc?
Jsou jimi Jenny Layla Gilesová (Mrzimor), Aya Watanabe (Havraspár), Andra Tigers (Zmijozel) a Theresa Brendi (Nebelvír).

Katy Ritch: Ahoj. Mám otázku. Bereš famfrpál jako hru, nebo něco víc?

Jenny Layla Gilesová: Rozhodně něco víc!
Kdysi mi jeden obyvatel hradu řekl, že famfrpálu se člověk nemůže věnovat na 100%, že to zkrátka není možné. A víte co? Je to možné! Přece… Odpovězte si sami. Čemu se vy věnujete na 100%? Snad tomu, co milujete, no ne? Takhle to mám já s famfrpálem. Je to pro mě srdcová záležitost a vlastně je to ta hlavní věc, která mě zde drží.
Miluju ten adrenalin při zápasech, to povzbuzování, a vše kolem toho. Jsem strašně ráda za to, že jsem ve svém prváku šla na ten kolejní trénink a poprvé zkusila létat na koštěti. Hned mě to chytlo a bylo jasné, kam se mé kroky budou dále ubírat.

Aya Watanabe: Famfrpál pro mě znamená mnoho. Je pro mě vším, taková moje srdcová záležitost. Nevnímám ho jen jako hru či sport, je to mnohem víc. Jsou to přátelé, rodina, zábava, život. Na druhou stranu je to i povinnost, zodpovědnost, práce, dřina. Díky famfrpálu jsem zde poznala hodně lidí a s některými mám i silný vztah, za který jsem velmi ráda. Jsem ale také ráda za každý večer před zápasem, kdy mohu počítat atributy a připravovat svůj tým po taktické stránce. Hrozně mě to baví a bez famfrpálu si zde neumím studium představit.

Andra Tigers : Famfrpál byl pro mě v začátcích, podobně jako pro každého začínajícího hráče, velká zábava. Hřiště se stalo místem, kde jsem trávila většinu svého času a do tréninku jsem dávala všechno. Hra se stala mou vášní. S příchodem kapitánské funkce se dostavily povinnosti, kterých nebylo zrovna málo. Po tři roky pro mě byla famfrpálová hra tvrdá dřina, která se však vyplácela; z každé sezóny jsem si se svým týmem odnášela zasloužený famfrpálový pohár. Před pár dny jsem svůj odznak předala dál a z hlediska (ex)kapitánky vnímám famfrpál jako ukončenou a veleúspěšnou cestu. Z hlediska stálé a věrné hráčky vidím famfrpál jako úžasnou hru, která mě stále naplňuje tím správným kouzelným pocitem.

Theresa Brendi: Famfrpál pro mě, po sběru bodů, znamená nejdůležitější část na hradě. Je to něco, čemu věnuji svůj čas s radostí a láskou. Baví mě starat se o tým, baví mě tréninky, mám dojem, že je to smysluplné a proto mu věnuji svůj čas. Je to samozřejmě „jen“ hra. Ale pro mě je to srdcová záležitost. :)

A přeci jen. Je to hra, ale ne jen hra, je to naše součást, je to srdcová záležitost, je to rodina. Jsme to my.

                                                                                                                                                                                                      Pro Žlutý Trimeles, Katy Ritch.