Chcete vědět, co vás v tomhle článku čeká?

Přeci jeden z pověstných jezevčích večírků, kde se budou kufry házet do bazénu, pan Nich podpálí slečně Lilian domek a pak ji nechá v hořícím hábitu běhat po lese, lidé se tam budou vytáčet na kole, tančit, jídlo bude levitovat až do ruky a… a zbytek si přečtěte – mrkne a jde psát  –

Začalo to na úplném začátku.

 Letošní vedra nás všechny tak neskutečně trýzní, že nešlo udělat kolejní večírek jinde, než u veeeeelikééééého bazénu. Což by bylo fajn, kdyby do něj náš primus neustále neházel kufry. To bylo šup kufr sem a pak zase šup kufr tam, voda cákala metry daleko, všichni kolem byli úplně mokří a nám – zodpovědnějším – vrtala hlavou otázka: Co řekne, až si pro ty kufry přijdou právoplatní majitelé? Freddymu to ovšem bylo u jezevčího ocásku, protože kufroval o sto šet dál. Uvidíme, až mu to někdo spočítá.

Pak se začaly trousit fialky. Nejdřív se vytrousila madam kolejní, po ní slečna Jostýnka Lauierová a sir Nich přišel hned dvakrát (holt megamagič, že?). Další fialky přišly se zpožděním. Asi musely nejdřív uložit děti nebo tak něco. Každopádně dorazila ještě slečna Lilie Rorrs a pan Tad Trottertickler.

Já dorazil taky o fous později. Kdybych si byl býval pospíšil, viděl bych, jak Helen velkým červeným písmem hledá dobrovolníka, který sepíše tento článek (žádný se nepřihlásil). Ale opozdil jsem se, nic jsem neviděl, takže jsem si myslel, jaký to nejsem dobrák, když se nechám ukecat svůdným mrkáním téhle nymfy – mávne nad sebou rezignovaně rukou a jde psát dál –

Večírek začal skládáním puzzlíků. Respektive spíš partou skřítků, kteří pravděpodobně to, co bylo v krabici, rozlámali a naši kolejníci se museli ujmout úkolu, dát všechno zase dohromady. Naštěstí je to bavilo.

První měla složeno Kimonka. Její praxe s dětmi od mudlů evidentně nese ovoce. Ale bohužel Lee měla rychlejší čas a tak vyhrála.

Sotva dali puzzle dohromady, přitáhl skřítek něco velkého, těžkého, kulatého a hlavně zahaleného. Takže samozřejmě nastalo velké dohadování, co že to tak může být. Theo myslel, že to je jeho portrét, pak zase tipoval Freddyho ego, nakonec, když reflektory ozářily madam kolejní a někdo prohlásil, že madam asi bude zpívat, Theo s hrůzou utekl.

Naštěstí nezpívala, ale odhalila Kolo štěstí. Náš úžasný a ojedinělý artefakt, který jiná kolej nemá. Kolo štěstí se pak stalo obletovanou součástí večírku, a co chvíli se na něm některý jezevec svezl. Tedy pokud vyhrál v soutěži jízdenku, že?

Nato přednesl Freddy proslov, a i když tvrdil, že nebude moc dlouho kecat, tak kecal.

Helen se ten večer nic nedařilo, na co sáhla, to se rozbila. Nejdřív ty rozbité puzzle, co museli ostatní skládat, a pak se jí pomíchaly a rozpadly obrázky tak dokonale, že netušila, kdo na nich je. A hádejte, kdo to musel luštit? No, jasné. Jezevci!

Naštěstí je to parta hodných a trpělivých lidí, takže za chviličku měla Helen svoje obrázky vyluštěné.

A pak přišel se svou trochou do jezevčince i Freddy. Že prý nás seřadí a budeme skládat příběh. Než jsme ale vůbec stihli začít, přišel mezi nás pan Tečka. Vytečkoval nám pár vzkazů, kterým jsme jaksi neporozuměli, a šel zase o dům dál. Bylo fajn ho zase vidět mezi námi, starocha jednoho.

A pak jsme tedy skládali příběh po slovech (finální verzi vám předloží Freddy v extra článku). Spolutvůrci toho úžasného díla (Freddy, Sel, sl. Lilie, pan Tad, sir Nich, slečna Jostý, Andy a Helen) se skvěle bavili. Dokonce ve chvíli, kdy sir Nich podpálil slečně Lilii barák, hrozilo, že ho zmíněná dáma něčím přetáhne, ale pak velkoryse převedla děj na líbivější strunu, načež ji ten bídák nechal běhat po lese v hořícím hábitu – naoko pobouřeně vrtí hlavou, ale ve skutečnosti má co dělat, aby se nesmál nahlas – Jak říkám, skvěle jsme se bavili.

Pak jsme se šli povozit na Kole štěstí a já vyhrál Hnojůvku – chlubí se a ukazuje ji na všechny strany –  Zato slečna Jostý měla smůlu. Nejdřív jí nešlo na kolo nasednout, a když se nabídl sir Nich, že se zatočí místo ní, přivezl jí místo výhry jen Dobrý pocit. Jakoby nemohl vytočit alespoň Úžasný pocit, že?

A pak jsme se šli fotit v plavkách. Přestaňte se tvářit tak pohoršeně, v tom horku to prostě jinak nešlo! Nám to ale sluší v plavkách stejně jako v hábitu!

No, a na konci bývá většinou konec. Tak jsme si ještě zatančili – vzdychne –

Zavzpomínali, – uculuje se –  pak jsme vyhlásili večerku a zamířili každý do své postele. Určitě se nám ale zdály sny plné veselí, smíchu a radosti ze setkání s přáteli.

Hezký den a děkuji, že jste dočetli až sem :o)

Andy