Trimeles / Hluboké myšlenky - aneb co všechno z nás vypadlo / Já a můj život 3: První kouzelný rok
Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku

Hluboké myšlenky - aneb co všechno z nás vypadlo, Sami o sobě

Já a můj život 3: První kouzelný rok

V minulém díle jsem vám slíbil odhalení a tentokrát svůj slib dodržím. To se stává, když Vám jde vyprávění a zapomenete se ve vzpomínkách. Kde jsem to jen skončil. Ach ano. Škola.

První dny jako lososa byly těžké. Poflakování se po hradě. Hledání všech možných zákoutí, zašíváren, tajných chodeb a ještě tajnějších místností. Poznávání svých možných spolužáků. Odhadování, ve které koleji skončím. Všechny ty myšlenky mi proudily v mysli.

Až přišel den rozřazovací slavnosti a většina těchto otázek byla zodpovězena nebo odsunuta do pozadí. Verdikt zněl Mrzimor. To, že Moudrý klobouk si ze mě utáhnul a chtěl mě poslat do Zmijozelu, mne udivilo. Ale vše dobře dopadlo. Dostal jsem se tak blízko kuchyně, že je někdy cítit, co bude k snídani.

Hned jsem si padl do noty se zbytkem koleje, až jsem byl zaskočen takovým vřelým přivítáním. Několik dnů nato se konal nováčkovský večírek, ve kterém jsem se dozvěděl svého patrona. Osobu která mě bude dále pomáhat. Vlastně se vším, co nebudu vědět. Pokud budu mít nějaký problém, dotaz nebo chuť si jen povídat, bude tu pro mě. A já skončím u naší madam kolejní! Netušil jsem, jak si to přebrat. To mám být takový oříšek, že mě přidělili někomu, tak vysoko postavenému a na hradě známou jako “ Ořiška„?

Ale víte co? Žádný očistec, zírání v kabinetu a tresty nebyly. Spíše naopak. Když bylo něco, co jsem nevěděl, pomohla mi. I když to trvalo a bylo proneseno jejím typickým způsobem. Jenže jsem si všiml i něčeho jiného. Její roztržitosti vždy, když jsem byl v okolí a doslechu. Připadalo mi to zvláštní. Taková seriózní profesorka a nechá se zvrtkat jedním žákem, kterého má na starost.

Jednou, kdy jsme spolu rozmlouvali ve společenské místnosti a rozebírali, jaké předměty bych si měl vybrat pro svůj první rok se řeč stočila i k mým zálibám, talentům. Však to určitě také znáte. Jsi atletický typ, proč nezkusíš famfrpál? Jde ti matematika? Zkus kouzelnické počty. Jazyky? Ohánění se hůlkou? Jiné talenty? Takto jsme postupovali a přitom tvořili mou budoucí studijní kariéru. Až přišlo na slovo, jak jsem na tom se psaním? Mojí odpověď jsem trochu nadhodnotil a řekl, že dobře. Z toho pokývání hlavy, které mělo zastínit jas v jejích očích, mně přeběhl mráz po zádech.
„Víš, proč bys tedy nezkusil psát pro kolejní časopis? Stejně budeš mít moc volného času. Alespoň by ses nenudil.“ Můj osud byl zpečetěn.

Přesto, po prvním článku mě to začalo překvapivě bavit. Takříkajíc vyprázdnit na pergamen hlavu. I tak jsem měl nějaký volný čas. Ten jsem zaplnil hledáním své matky. Převážně se skládalo hodinami strávenými v knihovně, nalézáním správných svazků, stopovacích a odhalovacích kouzel, rodokmenů a také otravováním kdejakého profesora, aby se se mnou podělil o část svých vědomostí. Většinou jsem skončil u pana Olivera McCollina. Nevím proč, ale rozhovory s ním, jak v hodinách, tak i mimo ně mě uklidňovaly a hnaly dále. Pravděpodobně od něj se o mém pátráni dozvěděla i madam Oresta. Přeci jen, manželé si říkají vše.

Takže jednoho večera přišla za mnou do kolejní místnosti. Sedla si naproti mě do ucháče a pozorovala mě, jak něco čmárám do pergamenu. Už si ani nevzpomínám, co to bylo. Možná nějaký úkol. V krbu příjemně praskalo dřevo a teplo se z něj linulo do okolí. Když odešel poslední spolužák na kutě a my dva jsme samotní zůstali v místnosti. Zeptala se na to, jak pokračuje mé pátrání. Cítil jsem, že nemá cenu nic zapírat. Vyložil jsem tedy všechny karty na stůl. O tom, jak se nemůžu dostat přes další překážku. O těch objevech, co jsem učinil. Znalostí, které bych neměl znát a naučil se. A také o své minulosti. Uběhly, snad hodiny. Když mi došel dech, zvedla se z ušáku, přišla ke mě dala mi ruku na rameno a řekla: „Už nemusíš hledat, chlapče.“, prohrábla mi vlasy a odešla.

Já stále seděl ve svém křesle jako opařený. A teď jak si to mám vyložit, madam? Oznámil jsem do plamenů. Pokrčil rameny a šel spát.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*