Sotva jsme se jako nováčci ohřáli v kolejní místnosti a zapsali se na první předměty, Už se chystala výprava do lesa. Většina z nás lehce podcenila zimní vybavení, ale to vše nahradila naše kuráž, když jsme se v rozpadlých uniformách vydali do lesa. A jaké dobrodružství nás tam čekalo? Pojďte se společně se mnou podívat!
Do lesa jsme vyrazili s madam Monny, šéfredaktorkou Helen, mojí patronkou Cass a nováčky statečně reprezentovala Liv a moje maličkost. Výprava tak byla trochu menší, ale kdo by to ostatním vyčítal, když se stačilo podívat z okna a člověk měl sněhu dost. Na začátku se k nám přidala ještě Annette, ale zřejmě ji odradil právě zmíněný sníh.
Cíl výpravy byl jasný – lesní sovinec! Ještě jste o něm neslyšeli? Nebojte, já do včera také ne. Dozvěděly jsme se ovšem, že přece se nebude každý tvor lesa, který chce poslat sovu, trmácet až do Prasinek či k nám na hrad. Madam Monny se zdá být studnicí znalostí o lese, a tak jsme první část výpravy trávily zjišťováním všeho možného. Dostaly jsme také každá lopatku, stěrku a košťátko – já tušila, že procházka nebude bez práce.
Než jsme ovšem měly možnost dorazit k lesnímu sovinci, tak nás vyrušilo vytí. Musím říct, že v té chvíli jsem zvažovala, zda se raději nevydat domů, ale… no, cesta zpátky o samotě se zdála jako horší varianta, než zůstat pohromadě.
K naší malé, promrzlé, skupince se postupně začalo přibližovat křoví. Helen, Liv i já jsme se lekly a vyjekly tak, že se divím, že to nebylo slyšet až na hradě. Křoví na nás dokonce promluvilo… Liv si všimla čouhajícího opelichaného šedého vlčího ocasu. Náš osud byl zpečetěn (aspoň jsem si to myslela). Z křoví se totiž vyklubal postarší vlkodlak Evžen.
Všechny jsme se s Evženem seznámily, ale zdálo se, že Cass i Helen ho již dávno znají – asi je to častý návštěvník výprav. Evžen od nás dostal pár nápadů, jak se příště lépe zamaskovat. Helen navrhla tlustočerva, Liv pro změnu jednorožce, já jsem se snažila Evžena přesvědčit, že nejlepší bude obří banánový oblek. No, budete to muset zjistit na příští výpravě, co si z našich návrhů vybral!
Konečně jsme se ale dostaly na mýtinku se sovincem. Bylo tam ale obrovské ticho… Tíživé, divné ticho. Proč divné? Já nevím jakou máte se sovincem zkušenosti vy, ale většinou je tam docela hluk. Začaly jsme tedy pátrat, co se se sovičkami stalo. První si něčeho všimla Cass – uviděla sovičku na zemi. To nevěstí nic dobrého!
Po neúspěšném pokusu s kouzlem Bombarda, které Helen omylem použila na Liv (zas tolik nováčků nemáme, pozor na to! -zubí se- ), jsme sebraly košťátka a pustily se do ometání sovince. Ani nevím kolik sněhu jsme odmetly, ale konečně se objevily dveře!
A to, co se v sovinci skrývalo, bylo… mrazivě děsivé. Sovičky byly ztuhlé, studené, ale naštěstí naživu! Záchranná akce se tak okamžitě spustila. Madam Monny rychle předala kapičky, které sovy zahřály. Liv začala sbírat dřevo na oheň. Cass se mezitím rozhodla prohledat zbytek sovince.
Sovičky postupně dostaly kapičky a přenesly jsme je k ohni a k naší úlevě se i ozvalo první zahoukání. Byly zachráněny! Liv poté objevila ještě jednu malou sovičku, kterou hned na místě pojmenovala Julie a vzala ji s sebou do kolejky, kde se o ní bude dál starat. Věřím, že si tak Liv odnesla domů parťáka na celé studium!
Madam Monny nás poté všechny přenesla zpátky do hradu a slíbila, že se již o sovy postará. Všechny jsme si moc oddechly, ale také jsme se rády zahřály – netrvalo by dlouho a asi bych zmrzla podobně jako chudáci sovy. Jsem ráda, že jsme na první nováčkovské výpravě mohly být užitečné a doufám, že sovinec ještě někdy navštívím.
Pro Žlutého Trimela
Sofie Bea Luigrand
Zdroj fotografií : Zdroj