Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku
Záhada lososů (ne)objasněna

Mít za sebou svůj první rok v Bradavicích je zcela určitě velká věc. Událo se toho v krátkém čase opravdu hodně a teď si můžu s klidem říci – přežila jsem to! Poslední domácí úkol odevzdán, eseje oznámkovány a už se jen čeká na vysvědčení, taková formalitka. Vím, co budu mít za známky a tu a tam přemýšlím, co si zvolit za předměty na příští semestr. V zapáleném krbu kolejní místnosti tiše praskají polínka, je tu teplo a příjemně. Za okny vítr roznáší nadýchané sněhové vločky a mráz kreslí na okenní tabule. Jsem moc ráda, že jsem tady uvnitř. Opravdu. Budoucím prvákům držím palce, však to není tak dávno, co jsem sama byla na jejich místě…

Není tomu nijak dlouho co jsme se jako čerství uchazeči o studium na nejprestižnější škole čar a kouzel houfně tlačili před branami hradu. Za pohodlné by to nejspíše neoznačil ani ten nejotrlejší skaut či řecký Sparťan. Nocování přinejlepším pod stany, někteří spali i přímo pod širákem. Parné dny plné bodavého hmyzu pravidelně střídaly deštivé noci, kolikrát silně osvětlovány blesky. Každou chvíli jsme mžourali na vývěsní tabuli před hradní zdí, ale pořád se nic nedělo! Dny jen velmi neochotně plynuly, termín otevření padacích dveří byl již dalece překročen. Atmosféra houstla, repelenty kvapem docházely a štípanců neutěšeně přibývalo. Když jsme se do hradu skutečně konečně dostali, utkvěly mi v paměti hlášky starších studentů typu „Hele, dorazili lososi.“ Velmi často opakované. Jenže nikde ani ploutev. K večeři, snídani ani obědu nic rybí speciality ani zdaleka nepřipomínalo. Akvária byste po hradě rovněž hledali marně. Pokud by vám stačily jen zavařovací sklenice, našli byste akorát pár pulců a možná i nějaké žaberníky uprostřed jiného zeleného či hutně hnědého hnusu. Mé soukromé pátrání po rybích hejnech nikam nevedlo. Zdálo se, že poznámky typu: „Tamhle jsou lososi“ byly naprosto zavádějící a zcestné. Za dva týdny ani čudla, natož pořádný losos. Jediné rybky se vesele ploutvily v jezeře, ale tam na ně nikdy nikdo nepoukázal ani se o nich nijak nezmínil.

Nejpodivnější bylo, že tato posedlost rybami se na hradě po několik následujících dní jen stupňovala. Přitom si nevzpomínám, že bych někde zahlédla jedinou rybí šupinu. Ale šeptanda tvrdila, že je ryb plný hrad! Tak kam se tedy poděly? 

Až jednoho večera, když jsem se přišourala celá zmožená dalším neúspěšným pozorováním na večeři do Velké síně, někdo od modrých havranů prohodil „Ale, čerstvý losos„. A to prosím přímo směrem ke mně. Načež jsem mu tedy pochopitelně opáčila, že má asi potíže se zrakem, neboť tu široko daleko není ani jeden. A hádejte co! Dotyčný na to, že tím jako myslel mě. No chápete to někdo? Co mám já jako společného s dotyčným šupináčem? Prý barvu. Že teď byl jako první lososí tah (jako nás, nezařazených budoucích studentů bez barvy) a pak na září čekají ještě jeden.

Tohle přímo podbízí myšlenku na tah lososů, skákajících proti silnému proudu v řece. Merlinžel, kolikrát přímo do tlam všudypřítomných hladových medvědů. Ehm, děkuji, nechci býti lososem…

Tak, milí letošní lososi, nezoufejte! Pokud Merlin dá, budete co nevidět pečlivě rozřazeni a náležitě obarveni. Nebudete muset přespávat ve Velké síni po dva měsíce, protože Moudrý klobouk odjel na letní prázdniny, ale dostanete vlastní pokoj a postel s nebesy do týdne. Nicméně, tu zimu za hradbami vám skutečně nezávidím. Tak se pořádně oblečte a nezmrzněte nám, protože na mrazák máte času víc než dost!

Ciel Revede Meil

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*