Zajímá vás, jak si vede dinosaurus ve školním roce a zda ještě vůbec trefí do učebny? Čtěte dál!

Takže už jsem nějakou dobu z mrazáku venku a sebejistě si myslím, že se na hradě už celkem orientuji. Vyzvedla jsem si krysu z útulku, pravidelně si nechávám napráskat v soubojovém klubu (po tom, co jsem se přestala třást zimou natolik, že si věřím, že udržím hůlku aniž bych s ní někomu vypíchla oko, a jsem na sebe nejvíc hrdá, že tam vůbec trefím), vlezla jsem i do sklepení a zase našla cestu ven. Dokonce jsem odložila dvě vrstvy svetrů a už se netřesu zimou ani v letních šatech. Připadám si skoro jako bych v mrazáku nikdy ani nebyla!

Pak jsem si ale takhle jen tak existovala ve Velké síni, spokojená sama se sebou, jak pěkně zvládám rozmražení, když mi přijde sova – teda spíš darovaná květina. Tak jasně, mám radost, ale moc nerozumím tomu vzkazu u ní. Jak jako, že by mi ji Oliva neposlala, kdyby nebylo výzvy? Jaké výzvy?

Zároveň se ozve hlášení o tom, že kdosi splnil týdenní výzvu a otevřel tajemnou truhlu. Jakou výzvu, jakou truhlu? Co to zase je za novinku? Proč se ve Velké síni shánějí lidi na různé aktivity jako jsou maškvorky a šachy? To je nějaký turnaj nebo co?

Ano, nebudu vás napínat, výzvy jsem nakonec objevila a již několikátý týden pilně plním a otvírám truhly. A zase mám ze sebe radost. Dokonce jsem zjistila, že když strávím líné sobotní odpoledne ve Velké síni, čeká mě zábava ve formě spousty různých her, protože každý hledá dobrovolníka, co si s ním zahraje to, co mu zrovna chybí do splnění Výzvy. A tak jsem po mnoha letech hrála maškvorky, Řachavého Petra – a dokonce párkrát vyhrála šachy!

Ano, i tohle mi nakonec došlo (a ani jsem ze sebe neudělala blbce, protože jsem se nikoho nestihla zeptat). Nejedná se totiž o seminář na téma klobouků, ale o seminář, který Vám zapíše Moudrý klobouk! Tak třeba některý příští termín seberu odvahu.

Pro Žlutého Trimela
Felicitas Frobisherová
ilustrovala Ivy Emersonová