Trimeles / Archiv 2005–2009 / 03. číslo (2. 1. 2006) / První den v nové kůži
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

03. číslo (2. 1. 2006), Archiv 2005–2009

První den v nové kůži

aneb Jak je těžké být primuskou
 
Bylo krásné zimní ráno. Sluneční paprsky se mi otřely o tvář a zpěv venkovních ptáčků zněl jako ta nejlíbeznější píseň. Slastně jsem se protáhla a posadila se v mé vyhřáté posteli. Jediné, co mě trochu zarazilo, bylo, že až na mě v ložnici nikdo nebyl -ale co, nebudu se přece zatěžovat takovými drobnostmi.
 
Najednou se rozrazily dveře a do pokoje napochodovali moji drazí spolužáci. Někteří, přesněji Yoko, Anne a Sir, nesly dárkové koše, jiní obrovské svazky různých kytek.
,,No ovšem,“ usmála jsem se ,,vždyť já jsem primuska“.
 
……………………………………….
 
Ehm…tak přesně takhle to samozřejmě neprobíhalo, i když teda rozhodně mělo. Aspoň jsem si to tak plánovala…
 
Ovšem dopadlo to zhruba takhle:
 
Ráno mě neprobouzely žádné paprsky, ale můj budící netopýr. A to už v nekřesťanskou hodinu – v 6:00! Kdybych ho tak nutně nepotřebovala, asi bych po něm mrštila první věcí, která by mi přišla pod ruku….
Ale abych pokračovala – venku byla tma jak v pytli a bohatě mi stačilo slyšet ten vítr, co tam skučel, abych si ujasnila, že se mi nikam nechce.
 
To bych ovšem nesměla být donucena udržovat dobré mezikolejí vztahy…pche…
 
Já! Jako by tu snídani nemohl donést naší milované paní ředitelce někdo jiný. Ovšem kdyby jenom jí, já byla donucena (teda…samozřejmě, že jsem to dělala s radostí) občerstvit i ty modré, malé…ehm, mé příjemné havraspárské kolegy. Ewelina s bibi budou trpět, právě jsem se rozhodla.
 
Prostě a jednoduše, složitě jsem se vyškrábala z postele a zamířila ke kuchyni. Cestou jsem, jak jinak, nepotkala nikoho. Pokud teda nepočítám pana profesora Epanse a ten se počítat nedá, jelikož se právě vracel z celonočního pozorování hvězd, kdesi …kdesi. V kuchyni jsem si chvíli hrála s představou, že by mi do těch míchaných vajíček mohl nešťastnou náhodou spadnout jed na krysy, ale jelikož jsem tak neuvěřitelně hodná, tak jsem to zavrhla.
 
Drobným problémem se ukázal fakt, že mi zapomněli sdělit, kde se nachází havraspárská kolejní místnost. Ale vážně jenom drobným. Po chvilce bloudění po hradu jsem vrazila tác s jídlem, přáním dobré chuti a upozorněním, že pokud se to jídlo nedostane k těm dvěma v pořádku, bude tu někdo trpět, do ruky prvnímu modrému studentovi, který mi ke své smůle padl pod ruku – štěstí se tentokrát usmálo na Ivku.
 
Zbytek dopoledne probíhal v relativním klidu. Sice mě každou chvilku zastavoval někdo s gratulacemi, ale to se přežít dalo – zvlášť, když se někteří rozhodly u mě šplhnout nějakým dárkem.
 
Horší bylo odpoledne. Byla jsem nucena účastnit se konference v naší kolejce. Jelikož mým povýšením se na uvolněné místo prefektka dostal Otík, musel si projít typickou uvítací řeč. A já musela být u toho…těžkej život.
 
Díky mému úžasnému talentu se mi však povedlo nahodit lehký úsměv, přesvědčivě zírat do davu a totálně vypnout mozek. Ach, jak jsem jenom úžasná.
 
Večeře byla taky nezapomenutelná. Můj první den ve funkci a už musím řešit bitku, která se strhla ve Velký síni. A pak, že jenom zmijáci jsou zákeřní. Ale musím ty svoje žluté svěřence pochválit. Takovou krásnou trefu, kterou se podařilo vyslat Bobovi na Ethel, jsem dlouho neviděla. Ty špagety visící jí z hlavy moc ladily s jejími vlasy. Jak já mám svou sestřičku ráda.
 
Po večeři jsem radši úspěšně sehrála bolest hlavy a mohla se tak odplížit z dosahu dalších případných natěšených gratulantů a dělačů problémů.
 
Zahrabaný v posteli mi však došel jeden fakt – zítřejší den bude úplně stejný, ne- li horší. Být primuskou je opravdu těžká práce.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*