Trimeles / Archiv 2005–2009 / 03. číslo (2. 1. 2006) / První den v nové kůži
Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl

03. číslo (2. 1. 2006), Archiv 2005–2009

První den v nové kůži

aneb Jak je těžké být primuskou
 
Bylo krásné zimní ráno. Sluneční paprsky se mi otřely o tvář a zpěv venkovních ptáčků zněl jako ta nejlíbeznější píseň. Slastně jsem se protáhla a posadila se v mé vyhřáté posteli. Jediné, co mě trochu zarazilo, bylo, že až na mě v ložnici nikdo nebyl -ale co, nebudu se přece zatěžovat takovými drobnostmi.
 
Najednou se rozrazily dveře a do pokoje napochodovali moji drazí spolužáci. Někteří, přesněji Yoko, Anne a Sir, nesly dárkové koše, jiní obrovské svazky různých kytek.
,,No ovšem,“ usmála jsem se ,,vždyť já jsem primuska“.
 
……………………………………….
 
Ehm…tak přesně takhle to samozřejmě neprobíhalo, i když teda rozhodně mělo. Aspoň jsem si to tak plánovala…
 
Ovšem dopadlo to zhruba takhle:
 
Ráno mě neprobouzely žádné paprsky, ale můj budící netopýr. A to už v nekřesťanskou hodinu – v 6:00! Kdybych ho tak nutně nepotřebovala, asi bych po něm mrštila první věcí, která by mi přišla pod ruku….
Ale abych pokračovala – venku byla tma jak v pytli a bohatě mi stačilo slyšet ten vítr, co tam skučel, abych si ujasnila, že se mi nikam nechce.
 
To bych ovšem nesměla být donucena udržovat dobré mezikolejí vztahy…pche…
 
Já! Jako by tu snídani nemohl donést naší milované paní ředitelce někdo jiný. Ovšem kdyby jenom jí, já byla donucena (teda…samozřejmě, že jsem to dělala s radostí) občerstvit i ty modré, malé…ehm, mé příjemné havraspárské kolegy. Ewelina s bibi budou trpět, právě jsem se rozhodla.
 
Prostě a jednoduše, složitě jsem se vyškrábala z postele a zamířila ke kuchyni. Cestou jsem, jak jinak, nepotkala nikoho. Pokud teda nepočítám pana profesora Epanse a ten se počítat nedá, jelikož se právě vracel z celonočního pozorování hvězd, kdesi …kdesi. V kuchyni jsem si chvíli hrála s představou, že by mi do těch míchaných vajíček mohl nešťastnou náhodou spadnout jed na krysy, ale jelikož jsem tak neuvěřitelně hodná, tak jsem to zavrhla.
 
Drobným problémem se ukázal fakt, že mi zapomněli sdělit, kde se nachází havraspárská kolejní místnost. Ale vážně jenom drobným. Po chvilce bloudění po hradu jsem vrazila tác s jídlem, přáním dobré chuti a upozorněním, že pokud se to jídlo nedostane k těm dvěma v pořádku, bude tu někdo trpět, do ruky prvnímu modrému studentovi, který mi ke své smůle padl pod ruku – štěstí se tentokrát usmálo na Ivku.
 
Zbytek dopoledne probíhal v relativním klidu. Sice mě každou chvilku zastavoval někdo s gratulacemi, ale to se přežít dalo – zvlášť, když se někteří rozhodly u mě šplhnout nějakým dárkem.
 
Horší bylo odpoledne. Byla jsem nucena účastnit se konference v naší kolejce. Jelikož mým povýšením se na uvolněné místo prefektka dostal Otík, musel si projít typickou uvítací řeč. A já musela být u toho…těžkej život.
 
Díky mému úžasnému talentu se mi však povedlo nahodit lehký úsměv, přesvědčivě zírat do davu a totálně vypnout mozek. Ach, jak jsem jenom úžasná.
 
Večeře byla taky nezapomenutelná. Můj první den ve funkci a už musím řešit bitku, která se strhla ve Velký síni. A pak, že jenom zmijáci jsou zákeřní. Ale musím ty svoje žluté svěřence pochválit. Takovou krásnou trefu, kterou se podařilo vyslat Bobovi na Ethel, jsem dlouho neviděla. Ty špagety visící jí z hlavy moc ladily s jejími vlasy. Jak já mám svou sestřičku ráda.
 
Po večeři jsem radši úspěšně sehrála bolest hlavy a mohla se tak odplížit z dosahu dalších případných natěšených gratulantů a dělačů problémů.
 
Zahrabaný v posteli mi však došel jeden fakt – zítřejší den bude úplně stejný, ne- li horší. Být primuskou je opravdu těžká práce.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*