Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…
Toto je příběh, který mi vykládala matka. Přestože je to už dávno, pořád si ho pamatuji, jako bych ho slyšela včera a malého šaška je mi pořád stejně líto…
 
Jednou jsem se jako Hlídačka dostala na dvůr jednoho krále – už ani nevím, kdy a kde to přesně bylo. Měli tam nějaký problém s vlkodlaky, který se nám povedlo vyřešit, a král nás pak pozval na slavnostní hostinu.
 
Dodnes si pamatuji, když jsem ho viděla poprvé. Král, znuděný a ovíněný, na něj zavolal, aby hosty pobavil nějakou písní. Přišel, ještě chlapec, nastrojený v klasické kostkované červeni pošité rolničkami. Zašklebil se a posunul si čepici, která mu padala do čela. Všimla jsem si, že měl jasně modré oči.
Pak najednou udělal kotrmelec a začal zpívat. Slyšela jsem, jak opilí hodovníci tleskají a smějí se, ale myslím, že já byla jediná, kdo rozuměl, co vlastně zpívá:
 
„Elce pelce kotrmelce
Píchnem husy na videlce!
Pánům víno, lidu sláma,
Že jsme chudí? To je fáma!
V našich sýpkách není bída,
Sám král si to pěkně hlídá!
Hýření a pijatyky,
Pěstujeme lidské styky
– pro princeznu v sličné kráse
zase válka rozpoutá se!
Takový je osud světa,
Bohatí maj právo veta.
Drzost chudých nezná mezí…
Jen já stojím na pomezí.
A cože jsem vlastně zač?
K vašim službám – Kokrháč!“
 
Hluboce se uklonil, zamáchal rukama jako křídly a zplna hrdla zakokrhal. Odvrátila jsem hlavu. Tahle zábava nebyla pro mě a, jak jsem vytušila, ani pro něj. O pár hodin později jsem se při své noční nespavosti vydala na procházku do parku a tam jsem ho uviděla – nebo spíš uslyšela.
 
Seděl na nevysoké zídce a tiše a smutně si zpíval a já se zvědavě připlížila tak blízko, abych slyšela jeho slova:
 
„Že na blázna mě všichni mění,
To nevadí mi v nejmenším
Vždyť šílenství mě konejší
A rolničky mám za brnění.
Jediné, co bych ještě chtěl,
Je nepolykat vlastní slzy…
Vždyť radost nikdy neomrzí
Mě však smích z duše uletěl.“
 
Dlouho jsem stála a naslouchala té smutné melodii a jeho krásnému hlasu. Slyšela jsem i cinkání slz, jak padaly na kamennou zeď a mizely bůhvíkam. Bylo mi ho líto, ale co jsem mohla dělat? A pak mě něco napadlo. Zavřela jsem oči a tichounce zašeptala zaklínadlo. Dál už jsem nečekala a vydala se zpátky. Nechtěla jsem, aby mě viděl. Ještě jsem zaslechla jeho jasný smích, jak uviděl, v co se změnily jeho slzy – v malé průzračné ptáčky, kteří budou patřit jen jemu a budou mu zpívat do ucha, když se bude cítit moc sám…
 
Nemohla jsem mu dát svobodu. Ale dala jsem mu kousek svého světa.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*