Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království
V Orlických horách, kde se narodila moje babička, žije jedna bytost, se kterou se nikde jinde nesetkáte. Jde o Přítulníka. A co že je to za zvláštního tvora?
 
Je to velmi zvláštní bytůstka, žijící poblíž Masarykovy chaty, na hranicích s Polskem. Potkala jsem se s ním poprvé před dvaceti lety, když jsem tam v zimě byla s rodiči lyžovat. Byla jsem tehdy ještě škvrček a jednoho dne jsem se bez vědomí svých rodičů (a také k jejich zděšení, když na to přišli) vydala na samostatný průzkum okolí. Asi kilometr od chaty jsem narazila na zvláštní stopy ve sněhu. Byla to velká, ale velmi mělká stopa. Tak mě zaujala, že jsem se po ní vydala. Po poměrně dlouhé době (nevím jak přesně, protože jako dítě jsem čas tak dobře nevnímala) se stopa schovala do jakési prohlubně v zemi.
 
Jelikož jsem odjakživa byla odvážné děvče, tak jsem se rozhodla tam vlézt. Čekala jsem, že tam bude tma, a proto jsem byla velmi překvapena, když tomu tak nebylo. Ocitla jsem se v jakési noře, která byla osvětlena ze stěn. Později jsem zjistila, že stěny jsou ze speciálního kamene, který dokáže vyzařovat po dlouhé hodiny světlo. Stačí je osvětlit jen na pár sekund denně například baterkou a ony kameny umí s tímto světlem báječně dlouho hospodařit.
 
Rozhlédla jsem se pořádně kolem a překvapilo mě ještě několik dalších věcí. Přestože venku byla zima, zde bylo teplo. V rohu stála jakási truhlice, z které sálalo ono teplo. Další, co mě zaujalo, byla tráva, která tu rostla všude po zemi. Byla měkoučká a zeleňoučká. Později jsem se dozvěděla, že je to speciální druh, používaný ke stejnému účelu, jako naše koberce. Úplně láká k posezení, či dokonce k poležení.
 
Najednou jsem sebou trhla, neboť se u vchodu zaslechla šramot. Otočila jsem se a strnula v úžasu. Stálo tam jakési stvořeníčko, asi 50 cm vysoké, s velikýma nohama. (Nebudu se zde rozepisovat dopodrobna, jak ona bytůstka vypadala, ale raděj přikládám obrázek do externí sovy, na kterém si ho můžete prohlédnout.) O co větší byl můj úžas, když na mě ten tvoreček promluvil. „Ahoj, kde ses tu vzala?“ Jelikož jsem byla ještě dítě a měla jsem bujnou fantazii, vlastně mě ani moc dlouho netrvalo se s tím vším vyrovnat. Nějak to tak dopadlo a začali jsme si spolu povídat. Ona bytůstka mi sdělila, že se jí říká Přítulník a u toho již zůstalo.
 
Na tu chatu jezdím od té doby každý rok. Přítulník stále žije ve své krásné žluté noře a já ho zde vždycky navštívím a povídáme si často velmi dlouho do noci. Za ta léta se z nás stali přátelé. Dozvěděla jsem se o něm například, že kdysi měl velikou rodinu, ale lavina zavalila jejich domov a už se odtamtud nedostali a zahynuli tam. Jen můj kamarád Přítulník nezemřel, protože byl zrovna na procházce po okolí. Přítulník nerad povídá o své minulosti, ale zato velmi rád plánuje. Nemám ponětí, kolik mu je let, ale podle jistých poznámek jsem usoudila, že žil již v 16. století. A to mi povídal, že je teprve v první třetině svého života. Také povídal, že je už posledním tvorem svého druhu vůbec.
 
Je nesmírně hodný, přítulný (proto nejspíš i to jméno) a velmi rád naslouchá. Také má zvláštní dar vyprávění krásných příběhů. Ale mám veliké štěstí, že se se mnou baví. Jsem totiž jediná. Jednou do roka se věnuje mě a jinak žije zcela osaměle. Kdybych ho tenkrát nenašla, tak by se o něm svět nejspíš vůbec nedozvěděl.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*