Slunce ozařovalo bradavické pozemky, na kterých se tkvěly rozkvetlé květiny a vyvolávaly tak pocit radosti v duších těch, kteří se přišli pokochat tou krásou.

 

Bylo horko a jediné útočiště před spalujícími paprsky byl hrad, nebo stíny stromů na pozemcích. Studentské tváře často rozjasňovaly úsměvy z toho, že už jenom dva měsíce školy a pojede se domů na prázdniny. Ale bohužel je ještě předtím čekají těžké testy, či snad zkoušky NKÚ, nebo OVCE.

 

To byl i případ čtyř kluků sedících ve stínu starého stromu u Černého jezera.

 

„Super, ještě zbývají dva měsíce do konce školy a já už byl na rande se všema holkama z ročníku. To je rekord, pánové,“ vychloubal se se spokojeným výrazem černovlasý chlapec.

 

„Ještě se tak předčasně neraduj, se všema ne,“ vrátil ho zpět na zem brýlatý chlapec.

 

„Ale Evansová se nepočítá, když chodí s tebou,“ podíval se na kamaráda.

 

„Ale já jsem nemyslel ji,“ zasmál se.

 

„No tak se všema ne no. To je toho, Jamesi,“ odsekl podrážděně.

 

„Jo, jedna holka tvému kouzlu pořád úspěšně vzoruje,“ zasmál se trochu otrhaně vyhlížející chlapec a podíval se na hnědovlasou dívku, která si právě sedala k jednomu z nedalekých stromů.

 

„Už dlouho nebude,“ zamračil se.

 

„To říkáš vždycky, ale ještě jsem neslyšel, že by s tebou Riperová někam šla,“ řekl zamyšleně James.

 

„Však ona půjde, jenom o tom ještě neví.“ Spiklenecky mrkl na své kamarády a pozoroval sedící dívku, která si četla nějakou knihu.

 

„Doufám, že nemáš nějaký špatný nápad,“ zamračil se James.

 

„Proč?“

 

„No, Lily si myslí, že už jsme se zklidnili, nerad bych ji zklamal,“

 

„Koukám, že seš pěkně pod pantoflem, Dvanácteráku,“ zasmál se Sirius.

 

„To není pravda!“ křikl naštvaně, čímž rozesmál i zbylé kluky.