Vánoce se blíží a je to poznat na každém rohu. Vánoční ozdoby, shon kolem dárků a sem tam i nějaký ten vánoční stromeček nebo možná dokonce skřítek… Jednoho nám představí Alanise Olien Harlin.
Není tomu tak dávno, co jsem si v klidu seděla v kolejní místnosti. Neměla jsem co na práci, úkoly se mi psát nechtěly tak jsem si jen tak čmárala na pergamen a vyhřívala se u krbu. A najednou slyším šelest. Zajímalo mne, odkud pochází. Když jsem se postavila, šelest se ozval znovu. Vypadalo to, že jde od záclon. Potichu jsem se vydala k oknu a šelest se pořád ozýval. Znělo to trochu jako myš, ale raději jsem si připravila hůlku. Odkryju závěs a co nevidím – malý skřítek! Na hlavě Santa-clausovskou čepici, která mu lezla do očí a uši mu z ní trčely, rudý kabátek, který se zdál trochu širší, než byl sám skřítek, kalhoty stejné barvy a boty ostře zelené. Seděl tam na zadku, s roztaženýma nohama a urputně ohryzával spodní stranu našeho nového kolejního závěsu. Zdálo se mi, že mě ani nezpozoroval.
„Ahoj, co tu děláš?“

Snažila jsem se nasadit klidný tón, abych skřítka nepolekala. Stejně se mi to nepovedlo – škubnul sebou a vystrašeně se vymrštil na nožky.
„Já? Já tu jen tak hryžu…. závěs…. jak vidíš. Prostě si tu tak sedím, hryžu, hryžu, a hrozně mě to baví, teda jako né že by mě bavilo ničit cizí věci, ale tak prostě hryžu, hryžu…“ zdál se mi poměrně zmatený a už začínal blábolit.
„A jak si se sem dostal?“ opravdu mi to bylo divné, že by snad vypadl Santovi, který cestuje k mudlům, ze saní?
„No, asi jsem se ztratil. Santa zastavil, potřeboval si odskočit, no, a já se vydal na obchůzku. Když jsem se vrátil, Santa už tam nebyl, prostě mi zdrhl, bídák, já mu ukážu, až ho zas potkám! A pak jsem dolezl po stěně až sem – že jsem šikovný! My vánoční skřítkové totiž umíme lozit po jakémkoli povrchu, dokonce i hlavou dolů – dívej!“ zběsile vyšplhal na strop nad okno, nechávaje po sobě blátivé otisky malých nožiček.
„Pojď dolů, ještě se ti tam něco stane!“

Ale on nechtěl, nejspíš to byl jen úhybný manévr, zdálo se mi, že se mě bojí. Vyčistila jsem alespoň to okno, to by mi primuska dala, že se ani o to okno nedokážu postarat :), ale závěs zůstal trčet ohryzaný. Toho si snad nikdo nevšimne, vždyť tam máme tolik oken a tolik závěsů…
Takže Santa už cestuje k mudlům? Co tam bude dělat, nadělovat dárky? Teď, na začátku prosince? Kdo ví, za jakým účelem se tam vydal… Tím se teď ale nebudeme zaobírat, snad možná někdy příště, v nějakém jiném vydání…
Skřítkovi jsem zřídila malou postýlku nad krbem, za těch pár dní, co ho tam chovám se mi zdá, že nabyl Mrzimorského ducha. Nechal se dokonce přesvědčit, abych jeho oblečení přebarvila (a zároveň si tak i procvičila kouzlo do Přeměňování) na žluto.

Tímto článkem bych tedy Mrzimorským chtěla oficiálně představit našeho spolubydlícího Ferdu – Vánočního skřítka a požádat o souhlas, že jej můžu chovat a že vám to nevadí… Doufám, že ho nezklamete :D!

Tak snad nám do Vánoc neuteče a zařídí nadílku :)