Trocha korespondence

Chtěla bych napsat krátký dopis, který bych ráda věnovala slečně žluté s velkým Ž – Sophii Glis Glisové, kterou jsem velmi ráda oslovuji Soptíku. Nebudu Vás zatěžovat daty a statistikami, i když ona by to jistě uvítala, protože každá její ročenka byla plná pilně sestavených statistik. To jsou však věci, které si můžete sami dohledat, které stojí napsané černé na bílém.

Proto jen krátce. Na svou hruď si připínala stříbrný i zlatý odznak, zvolená Osobnost Mrzimoru, nositelka Ceny Helgy z Mrzimoru. A hlavně skvělá žurnalistka, která výrazně přispěla ke zvednutí Žlutého trimela z prachu. Pokud jsem na něco zapomněla, což je dost možné, tak se omlouvám, ale věřím, že ona mi to nebude mít za zlé.

Teď pro mě to podstatnější, ráda bych představila Soptíka takovou, jak ji vnímám já. Spolupracovaly jsme spolu v zasedačce, vždy se snažila najít pro všechny schůdnou a přijatelnou cestu. Mírnila emoce, proto ji přiřknu přízvisko Mistrině kompromisu. Nikdy nás do ničeho netlačila, jen nás tak nějak vhodně popichovala, abychom se posunuli dál. S trpělivostí čekala, až se vyjádří i takoví opozdilci jako jsem já. Dokázala vypídit snad každou i tu nejmenší informaci, nikdy neurážela a nikdy se neurážela. Obětavá, vždy ochotná pomoci, pečlivě odpovídající na sovy se sebehloupějšími dotazy, připravená potěšit vlídným slovem. Tak hlavně vidím Sophii Glis Glisovou a tak si ji ponesu ve svém srdci.

A chtěla bych ti popřát, aby se ty černé mraky nad tvojí hlavou roztrhaly a vykouklo na tebe zpátky slunce, protože to si zasloužíš.

Vendesousa

P.S.: Soptíku, posílám ti mandalu, kterou chci věnovat jen tobě, třeba ti maličko pomůže.