Trimeles / Rozhovory / S p. Mattem nejen o sbírce zvířat v krabici
Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1 Na tom není nic vtipného! II.

Rozhovory

S p. Mattem nejen o sbírce zvířat v krabici

Jak všichni už víte, novým ředitelem Hogwarts se stal dosavadní zástupce pana Ronalda Holmse Williamse pan Matthew Whitecrow.  

Pojďte poznat multilaterálně nadanou osobnost, která má stejně blízko k poezii jako k programování. K humoru jako k dramatu.  K dobrému jídlu i ke sportu. I když v jeho věku… ;o))

***

Ne že bych se chtěl vytahovat, ale věděl jsem to už někdy před dvěma roky. Možná i dříve. Jen jsem netušil přesné datum… Takže když za mnou v podvečer 22. března přišel sir kolejní a nasupeně požadoval vrácení  věšteckých koulí, chvíli jsem nevěděl, o čem mluví. Ale on mě popadl, dotáhl před hradní bránu a ukázal mi to, co jsem kdysi dávno plácl do větru. Jenže, vážení, já nikdy žádnou věšteckou kouli neměl.  Nicméně jsem rád, že jsem se nespletl.

Ale už dost o cestách osudu. Pojďme s panem Mattem na slovíčko ke Třem. Zvu vás…

 

ornament_03

Andrew Uroboros > Dobrý den, pane. Dovolte, abych vám ještě jednou pogratuloval. Ona ta moje gratulace ve VS zanikla mezi těmi ostatními dřív, než jste se k ní nejspíš vůbec dočetl. Není divu. Byla to doslova kanonáda gratulací. Chvíli jsem měl strach, že vás ugratulují k smrti, ale pak jste se najednou stal žabákem a docela slušně z té situace vyhopsal. Ale upřímně… neměl jste v tu chvíli chuť vyhopsat úplně. Alespoň na hodinku dvě?

Matthew Whitecrow > Vlastně ani ne. Potěšilo mě, že mi k funkci gratulovalo tolik lidí a vlastně mi první gratulace dorazily ještě dřív, než jsem sám zjistil, co se vlastně stalo – zasměje se – Ale uvažoval jsem tak, že čím dřív mi pogratuluje co nejvíc lidí, tím dřív to zase celé utichne a budeme se všichni znovu moct pustit do práce… Nechápejte mě špatně. Jsem rád za každé vyjádření podpory. Jenže když si v jednom kuse jen podáváte s někým ruku a opakujete. „Děkuji“, „Díky moc“ a podobně, tak máte za chvíli pocit, že už by se mělo taky dělat něco užitečnějšího. – znovu se trochu rozpačitě zasměje

Andrew Uroboros > To naprosto chápu a věřím, že kdybyste k tomu měl každému podat ruku, ležíte ještě dnes na Ošetřovně a sl. Buráček se snaží vám ji zkrátit na původní délku…
Ale zpět – usměje se – Já vás nebudu mořit otázkami typu: Jak se cítíte a co chystáte do budoucna za změny, protože to si nejspíš přečteme jinde, já jsem zvědavý na něco jiného. Například: Co kabinet? Už vám dovezli nový nábytek?

Matthew Whitecrow > Máte pravdu. Na takové otázky už jsem odpovídal. S ředitelnou se to má trochu jinak, než jak to bývá u běžných kabinetů. Člověk si tam samozřejmě může nechat provést nějaké drobnější úpravy, ale ředitelna je místnost, ve které úřadovali velcí kouzelníci historie naší školy, jsou tam na stěnách vyvěšeny jejich portréty a ono sedět za stolem, kde sedávala i Sefrenie z Ylary… To snad ani nejde popsat. Proto jsem se zatím ani do žádných přestaveb nepouštěl a myslím, že v nejbližších měsících žádné neproběhnou, pokud to nebude nezbytně nutné.

Andrew Uroboros > – přikývne na znamení, že rozumí a chápe – Je pravda, že vám Gringottovi věnovali úplně nového a ještě nepoužitého draka, aby hlídal školní trezor?

Matthew Whitecrow > Ano, to se povídá. S jistotou to ale říct zatím nikdo nemůže. Leda by to šel na vlastní kůži prozkoumat.

(jak mlží! Však to všude vykecala Uršula. Dokonce o tom popsala v umývárně celou zeď)

Andrew Uroboros > To víte, zvědavci… Já jsem ale srabík, takže nic zkoumat nejdu – řehní se a pečlivě si vše zapíše, pak se podívá vážně na pana řídícího a posune si brýle na nose – Nehodláte zavést, po vzoru mudlů, dotované školství?

Matthew Whitecrow > V současné chvíli na provoz školy do značné míry přispívá svými dotacemi Ministerstvo kouzel. Přesto si myslíme, že je vhodné, aby i studenti za výuku platili tak, jak je tomu doposud. Je to osvědčený systém, díky kterému máme dost prostředků na zajištění kvalitních vyučujících a pomůcek do hodin, ale taky mají díky tomuto symbolickému 1 Galeonu zápisného studenti jistou motivaci pro to vážit si získaných znalostí a pečlivě se na hodiny připravovat.

(ale, pane! Inovace, inovace, inovace! Co si budeme povídat, na škole je už víc fialek jak studentů. Doba, kdy budou profesoři platit studentům, aby si vybrali právě jejich předmět, je za dveřmi ;o)) )

Andrew Uroboros > – chvilku si v duchu překládá, co právě slyšel – eeee…. Ani neplánujete mimořádné příplatky za studenty, kteří se kolejím mrazí a smaží… totiž maží… mazají… mažou… sakra, zkrátka se nechají smazat i s dluhy a kolejními předměty a půjčenými věcmi a tak nějak dál? – snaží se o nevinný úsměv –

(fakt nechápu, proč mi při překlepu snaží oprava podstrčit slovo nevilný )

Matthew Whitecrow > Jo ták. Už to chápu. Vám přijde ten jeden galeon málo a rád byste ze studentů do školství pumpoval peníze ve velkém. Mno, nápad to není vůbec špatný, ale zatím nic podobného neuvažuji.

(himl, ten to umí! Ale kdepak, tak to není!)

Andrew Uroboros > – podrbe se na hlavě – To snad ani ne, víte. Já bych jako radši… tento… pumpoval někoho jiného než studenty, no. Ale jak se tak na vás koukám… nic z toho nebude :o))

Matthew Whitecrow > Hmm… takové zvláštní myšlenky… To by mě asi ani ve snu nenapadlo, že by se snad pumpovalo školní konto? – oklepe se – Raději nemyslet…

(právě naopak, pane. Myslet a co nejvíc :o)) )

Andrew Uroboros > Tak nic, no… Nechcete něco na zahřátí? – nabídne chvějícímu se řediteli horký čaj a zadívá se do zápisníku, zavrtí hlavou nad otázkou Darii, pak škrtne otázku od Kimonky, ale nakonec zaváhá a upře na nového vůdce oko -Kimonka by ráda věděla, jestli jí nenamalujete do Obrazárny obrázek?

Rosmerta > Pampeliškový čaj pro Andrewa Uroborose

Rosmerta > Pampeliškový čaj pro Matthewa Whitecrowa

Matthew Whitecrow > – usrkne z horkého čaje a zaostří unavený pohled na Andyho –
Já a malovat? Asi bych svedl jen beránka v krabici… – zamyšleně přemítá mezi svými uměleckými výtvory zahrnujícími značné množství různých zvířat v krabicích a osob skrývajících se mezi stromy

Andrew Uroboros > Tak ona by byla vděčná i za jezevce v krabici, pane – zasměje se a zalistuje dál v otázkách zvědavců. Pak ale zvedne hlavu – Jooo, to jsem se chtěl zeptat… Co paní ředitelová? Nevrátí se teď na hrad? Koneckonců přeci nemůžete pořád jíst ty okoralé chlebíčky.
A co slečna dcera? Víte, ono to působí dost zvláštně, když máte rodinu u ledu.

Matthew Whitecrow > Vlastně je to aktuálně tak, že jsou obě… no řekněme v zemích za hranicemi všedních dnů. V mrazáku už není ani jedna… Nicméně to se nesmí brát tak jednosměrně. Dokonce i z těch vzdálených zemí se vždycky můžou vrátit zpátky. Jen to obyčejně trvá delší dobu – zakření se – A co se stravování týče, pečují o mě ti nejlepší hradní skřítkové, takže začnu předstírat, že mi schází dobré jídlo až ve chvíli, kdy se bude žena blížit zpět na hrad. A to jsme vlastně u začátku vaší otázky. Vedeme totiž s ženou i dcerou poměrně čilou korespondenci přes sýčky hrobaříky a dcera se nechala slyšet, že by ráda dostávala zvýšené kapesné. Manželka zase chce rozšířit zahradu u domu v Godrikově dole.

(vypadá to, že v GD přibude bazén. Nakonec proč ne? Prý má být v létě zase vedro)

Andrew Uroboros > – decentně skryje úsměv a přikyvuje – To je moudré, to je moudré… tedy ne to kapesné, ale ta zahrada. To víte… místa není nikdy dost.
dál pročítá otázky – Mám tu ještě dotaz od jedné nejmenované dušice. Ptá se, jestli s ní půjdete někdy na pivo?

(modlí se, aby p. Matt nepadl do pasti, protože když Grapi řekne pivo, myslí tím soudek)

Matthew Whitecrow > Měl bych tu pro ni odpověď s kladným pokývnutím formou dotazu. „Kdy vyrazíme?“ – zasměje se

(padl a rovnýma nohama :o( )

Andrew Uroboros > Vyřídím – zubí se – A na úplný závěr… – pousměje se a pokrčí rameny – já vím, že jsem říkal, že se na takové banality ptát nebudu, ale… neřeknete nám něco zpod ministerského závěsu? Něco… na co se třeba můžeme těšit, před čím se klepat?

Matthew Whitecrow > V současné chvíli máme rozpracovaných hned několik novinek, ale pravděpodobně žádná z nich nijak přímo nesouvisí s mým povýšením. Mám docela chuť něco málo prozradit, ale protože nás čeká ještě obrovská spousta práce, testování a korekcí předtím, než něco z toho zahlédne světlo světa, raději ještě zůstanu mlčet. Určitě ale sledujte dění v kolejních časopisech a Denním věštci. Tam se totiž čas od času náznaky věcí budoucích objevují poměrně jasně

(já fakt musím začít číst!)

Andrew Uroboros > Myslíte? – kouká na svůj kolejní časopis úplně novýma očima, ale pak se usměje a podá panu Mattovi ruku – Děkuji za rozhovor a nejen za něj. Všichni víme, jak moc pro nás děláte a jsme za to vděční. Vám i všem na MK.

Matthew Whitecrow > – potřese Andymu rukou – Však i vy se v redakci činíte. Hodně spokojených čtenářů přeji :)

Andrew Uroboros > Díky :o)

ornament_05

Jak jste si mohli všimnout, je nový ředitel absolutně normální kouzelník. Žádný postrach malých dětí, i když… respekt a úcta je na místě. Pokud zrovna neukecává varnou konvici formulkou „Hnečku vař!“ –cuknou mu koutky, mrkne kamsi do prostoru a pak si povzdychne– Zrovna mě napadla taková hromada otázek… Tak možná někdy příště.

No a to je všechno. Pan Matt utíkal znovu na MK, aby tam pracoval ze všech kouzelnických sil a já se jdu projít ke Gringottovým… Kdo ví, možná toho draka uvidím.

 

 

Mějte pěkný den

Andy

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*