Stojíme na potemnělém prostranství. Světlo vydává jen osm lucerniček a dva ohně žhnoucí u vstupu do Zapovězeného lesa. Všude se ozývá šeptání a nováčci nedočkavě postávají uprostřed skupinky

– kromě mě je tu ještě Bianka Trudi Aistrix, Anabell Elizabeth Brown a Judith Waitová. Vedle naší paní lesnice Jostein Lauierové tu stojí taky primuska žluté koleje Susan Cooková, která se snaží nervózní nováčky uklidnit svým smyslem pro humor.

Se Sue hovoří jedna ze dvou prefektek stejné koleje Emily Moonová. Společně vzpomínají na jejich zážitky na území Zapovězeného lesa a hlasitě se smějí. Když k nám dochvátá i Quinn, pomalu se vydáváme po lesní pěšince.

Po cestě tichým lesem madam Jostein rozdává pokyny, a když vidí, že já (Susie R. Queenová) vytahuji sušenky a nabízím všem okolo, pokárá mě a vyhlásí nové netradiční pravidlo. Na výpravě se nejí! Sušenky schovávám a dál už pokračuji v tichosti a vše si zapisuji do zápisníku, každý poznatek, každé pronesené slovo.

Pak se konečně dozvíme, za čím vlastně jdeme. Za lesními trolly! Většině z nás, kteří v lese ještě nebyli, přeběhne mráz po zádech. Hlasitě polknu. Trollové?

Zatímco já se snažím zachovat klid, mužská část naší výpravy zděšeně vykřikuje, že do bláta rozhodně nepůjde, že si zničí polobotky. Avšak spěšně vytahuje mrzidasky a polobotky ukládá do bezpečí svého zavazadla. Dál už jen sem tam někdo něco prohodí, ale všichni se spíš snaží nezabořit do bláta. Susan sebere starou ponožku a vítězoslavně prohlásí, že má druhou do páru z té minulé výpravy.

Po chvíli cesty narazíme na to, co jsme hledali. Vstup do trollího příbytku. Pohotově se řadím za slečnu Jostein připravena vrhnout se do nebezpečí, avšak za cennými informacemi pro vás. Chvílemi psát přestávám a radši svoje ruce – jako všichni ostatní – soustředím na zacpání nosu, protože pach je opravdu velmi odpudivý.

Pach stále sílí, naše nosy pomalu vypovídají službu, ale všichni konečně stojíme v pravém trollím příbytku. Susan pronese další vtipnou poznámku, tentokrát o majiteli příbytku, která zní ještě srandovněji se zacpaným nosem.

Když už jsme se dosti vynadívali na harampádí kolem, dala madam Jostein dar z nebes pro naše nosy a vrátila se s námi před jámu.

Už si přesně nepamatuji, kde to bylo, ale vím jistě, že se to stalo. Počítali jsme se a nějak se nám ztratila Anabell, já jsem na to řekla, že mám hlad a chtěla bych sníst ty sušenky. Dostalo se mi pokárání, že se mi ztratila spolužačka a myslím na jídlo. Anabell se naštěstí neztratila, protože když si vzpomenu na vyprávění o smrti naší milované a nenahraditelné Grapi, byl to takřka šok. Když se An zase objevila, vydali jsme se bahnem směrem, kde se na kopci tyčily Bradavice. 

Ani jsme nevyšli z Bahnitého ráje a už jsme slyšeli dupot a hlasitý křik. Všichni, zvlášť nováčci, skočili do keře a zanedlouho kolem nás opravdu prošli dva trollové, mířící do příbytku, který jsme právě opustili.

Jakmile se ozval křik, naznačující, že na nás trollové přišli, vystartovali jsme všichni a než byste řekli famfrpál, válelo se před branou Zapovězeného lesa osm mrtvolně bledých, avšak neskutečně šťastných lidí. Můžu s radostí prohlásit, že nás do lesa odešlo osm a osm se taky vrátilo. Což jsme všichni živí a zdraví, jen trošku zadýchaní, považovali za úspěch.

*

A nyní předávám brk Jud, která si pro vás připravila dva rozhovory. Nejprve poprosila madam Jostein, zda by se vyjádřila k výše zmiňované výpravě.

Madam Jostein, v lese jsme narazili na trolly. Nemyslíte si, že byla výprava přílis nebezpečná? Ptám se proto, že se jí zúčastnili i nezkušení nováčci včetně mě. Popravdě řečeno já osobně vůbec nevím, co bych měla dělat při útoku trolla.

Měla jsem připravené tři možnosti, kam jít. Rozhodla jsem se, že o konečné cestě bude rozhodnuto poté, co uvidím seznam účastníků. A když jsem uviděla slečny Susan a Emily, rozhodla jsem se, že půjdeme za nebezpečím. Víte, slečny jsou velice zdatné čarodějky, a tak jsem věřila, že mi v nouzi pomohou. Byl to trochu risk, ano. Ale zvládlo se to. A měla jsem vypozorované, kdy trollové nejsou doma! – usměje se –

Co si myslíte o předmětech, které jsme nalezli v jejich skrýši? Nemůže to být majetek školy? Budete o tom informovat vedení školy?

Hledala jsem nějaké cenné věci, které by škole mohli patřit. Myslím si, že většina věcí ze školy není. Je ale možné, že knihy, kotlíky a košťata by opravdu mohly pocházet ze školy. Zvláštní je, že zatím nevím, že by byla hlášená nějaká ztráta. Ale třeba se po tomto článku začnou ozývat lidé, kterým bylo něco odcizeno. A jak jsem říkala, pokud se prokáže, že opravdu trollové kradli u nás, můžeme s tím něco dělat.

Ještě poslední otázka: jak na vás celá výprava zapůsobila?

Já se přiznám, že nevím. Vždy si myslím, že jsem se dobře připravila, ale pak mám nějaké výčitky. Je to podobné, jak když hospodyňka vždy najde něco špatného na jídle, které vařila. A to jsem asi já…

*

A nyní ke druhému rozhovoru. Ze začátku to vypadalo, že bude naše výprava čistě babská záležitost. Naštěstí se k nám připojil Quinn. Ještě že tak, protože nebýt jeho a kouzelnického párátka, kterým byl vyzbrojen, cítila bychom se my děvčata v mnohem větším nebezpečí. Přeci jen když se muž postaví nebezpečnému trollovi, jistě má větší šanci na úspěch než když se mu postaví žena. :o)

Quinn nevypadal, že by si v dámské společnosti výpravu neužíval. Hlavně Bianka se mu snažila pobyt v temném lese zpříjemnit. Nabízela mu pomoc v náročném terénu a netrvalo dlouho a ruka byla v rukávu – ehm, chci říct – sympatie byly vzájemné.

Nemohla jsem si ujít příležitost, abych Quinna ohledně výpravy také nevyzpovídala.

Takže Quinne, jak se ti líbila výprava v čistě dívčím obležení?

Výprava se mi velice líbila, bylo to zajímavé vydat se do takového doupěte v čistě ženské společnosti, a musím přiznat, že jsem si to velice užíval. Tolik krásných slečen.

Jak už naši čtenáři ví, potkali jsme nebezpečné trolly. Nastal během výpravy okamžik, kdy si se cítil v ohrožení? – culí se dvojsmyslné otázce –

V ohrožení? Ne, to jsem necítil, i když v jednu chvíli, kdy jsem zaletěl do roští, jsem strach pocítil, ale jen maličký. Na druhou stranu jsem měl za keříkem milou společnost.

Který okamžik sis v Zakázaném lese naopak vyloženě užíval?

Já si užíval celou výpravu. Celá společnost byla úžasná, výprava správně nebezpečná a co jsem si vyloženě užíval, tak to byla společnost Bianky ;-) A těším se, až bude další výprava.

*

Děkuji Madam Jostein a Quinnovi, že si udělali po tak náročné akci čas a neodbyli mou sovu. Na památku na zdařilý výlet vkládám ještě společnou momentku některých členů z okraje lesa.

Pro Žlutého Trimela

Susie Rose Quennová a Judith Waitová