Zdravím, žluťásci,

Než začnu se svým článkem, chtěla bych e vás na něco zeptat: Lidé jsou jen sobecká stvoření. V každém z nás je sobeckost, i když se člověk jeví, jakoby se pro druhé rozkrájel. Tak si to řekněte takto: Zeptali jste se někdy člověka na jeho život?

Na to, co zažil? Pokud ano tak si to řekněte takto: Zeptal se vás někdy člověk na váš život? Na to, co jste zažili? Ano? Nikdo se mě na to nezeptal, nikdy a ani já jsem se na to nikdy nikoho nezeptala. Jen ukázka lidského sobectví. A co přísloví: „Je lepší dávat, než dostávat“? Každý zná význam tohoto přísloví, ale když se podíváte po pokrývku, zjistíte, že je stejně sobecké jako všechna ostatní. Dám někomu dárek, takže jsem ta hodná, mám dobrý pocit, ale ten, který dárek dostal je automaticky ten špatný? Je to jenom další ukázka nekonečné lidské sobeckosti, protože autor myslel zase jen a jen na sebe.

Teď už ale k mému tématu, já se lidí na životopisy ptala, našla pár zajímavých, lehce nevěrohodných příběhů…

Natally Daley

Kolej: Nebelvír

Ročník: 2

Narodila jsem se v rodině smíšené. Otec Theo je čaroděj a pracuje na ministerstvu kouzel a matka Jessie je mudla a pracuje jako podnikatelka.. Žili jsme v mudlovském světě, takže znám vše z prostředí mudlů, tak i kouzelníků. Jsem bohužel jedináček, ale doufám, že ještě nějakého toho sourozence mít budu.

Dopis do Bradavic mi přišel před 2 roky a jsem za to strašně moc ráda. Táta si myslel, že čarodějka nebudu, ale když mi přišel dopis, byl hrozně rád, stejně jako máma, která na mě byla pyšná.

O Bradavicích jsem si hned vše nastudovala a bylo mi jasné, že skončím ve Zmijozelu nebo Nebelvíru, protože jsem měla vždy sklony k obojímu. Můj táta byl Havraspár, ale na Havraspár jsem až tak chytrá nebyla.

Když jsem dorazila do Bradavic, hrozně jsem se těšila. Moudrý Klobouk věděl ihned, kam půjdu a skončila jsem v Nebelvíru, za co jsem neskutečně moc šťastná. Všichni jsou tu neskutečně úžasní a jsou jako moje druhá rodina.

Ve volném čase miluji čtení, trávení času ve Velké síni či u Tří košťat a nejvíce ze všeho miluji létání na koštěti. Hraji i famfrpál na postu střelce a myslím, že mi to i jde docela dobře.

Jednou až dostuduji v Bradavicích, určitě bych chtěla být buď profesorka, nebo bych byla ráda profesionální hráčka famfrpálu, tak uvidím, co ze mě jednou bude

Wendy Praštěná

Kolej: Zmijozel

Ročník: 3

Můj taťka byl 2x zavřený v Azkabanu za svou praštěnost, a proto s mojí mamkou utekli do džungle, kde se vzali se svědky nejrůznějších druhů zvířat. Pak jsem se narodila já. Pomocí létajícího koberce od strýčka jsme procestovali půlku světa!! Byli jsme ve Španělsku na býčích zápasech, na Eiffelovce ve Francii, na nejlepší čokoládě v Belgii… Dokonce u v Transylvánii, kde začal taťka obchodovat s upíry, se kterými má doteď dobrý vztah. V 5-ti letech se začaly projevovat moje kouzelnické schopnosti, a tak jsme se radši vrátili do Velké Británie a nastěhovali se k dědečkovi a babičce do jejich vily. Bydlíme tam doteď a jsme spokojení.

Katie Cardy

Kolej: Mrzimor

Ročník: 1

Moje matka byla vykázána z bradavic za špatný žert. Neměla rodiče a tak bydlela v Zapovězeném lese. Tam se seznámila s kentaurem a vznikla jsem já. Táta musel zůstat v lese, ale máma se přestěhovala do Godrikova dolu, kde jí zatklo ministerstvo a buď tam musela půl roku pracovat jako posel nebo jít do Azkabanu… Ten půl rok jsem bydlela u své tety Bellatrix Lestrangee a ona se mě snažila přetáhnout na svou stranu… Nenechala jsem se…

Mé velké díky patří Natally Daley, Wendy Praštěné a Katie Cardy za poskytnutí informací a taky vám čtenářům Žlutého Trimela.

Pro Žlutý Trimeles

 Susie R. Queenová