Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1

Vánoce jsou předvším svátky klidu, rodinné pohody a odpočinku. Každý si představujeme ty krásné dny zhruba stejně – vánoční stromek svítí, rodina sedí pohromadě a povídá si, na stole je cukroví, v krbu plápolá ohýnek, který zahřeje celou místnost, na stole svíčky, venku sněží a všichni se máme prostě skvěle. Vše má jeden háček. Co když dojde dříví? To automaticky znamená, že nemáme čím udržet oheň v krbu při životě a to zase znamená, že v místnosti bude zzzzzzima a to znamená, že nikdo rozhodně v pohodě nebude. No.. a to se právě stalo nám v kolejní místnosti!

Je pátek před třetím adventem a já se probouzím ve své posteli v Bradavicích. Pomalu otvírám oči. Vidím takhle po ránu ještě trochu rozmazaně, tak si oči promnu a opatrně se posadím na postel. V rozespalosti však zjišťuji, že je něco špatně. Pomalu ze sebe hrnu svojí přikrývku a v tom vidím, že mi z postele začne padat sněhový poprašek. V první chvíli mě napadá, že si zas nějaký spolubydla udělal srandu sněžícím kouzlem a zasněžil nám celý pokoj, jenomže v tu ránu vytřešťuji oči. Kdyby zůstalo u sněhového poprašku, bylo by to ještě v pohodě, jenomže přímo nad hlavou mi visí zhruba dvacetipalcový rampouch! Proboha, ten kdyby mi spadl na hlavu, tak by mi ani madam Oresta nepomohla. Okamžitě vyskakuji z postele, ale záhy zjišťuji, jak blbý nápad to byl. Rampouch sice okamžitě padá do prázdné postele, jenomže podlaha je celá zledovatělá a já se po ní dobrý dva metry skouzávám a snažím balancovat. Bum! Napálil jsem to přímo do postele Marka Williama Callawaye a padám rovnou pod ní. Čekal bych, že tím Marka probudím, ale je nějak moc potichu. Asi má tvrdý spánek. Opatrně se zvedám s modřinama na hlavě a na zadku a koukám na Marka. Problém. V místnosti byla ohromná zima. Odhaduji tak -20 stupňů a vypadá to, že chudák Marek kompletně zmrznul. Celá jeho hlava byla kompletně bílá a oči měl otevřený. Nejspíš zmrznul dřív, než si stačil uvědomit co se děje. Ježiš to je nadělení. Až teprve teď se koukám po celé místnosti a zjišťuji co se doopravdy stalo. Všude po stropě a na postelích visí rampouchy různých velikostí, po celé podlaze je dobrá pětipalcová vrstva ledu a na ní sníh a na všech předmětech od pokrývek, oblečení až po skříně je jinovatka. K tomu mě začínají neuvěřitelně studit nohy, jelikož mám jenom ponožky. Ještěže jsem od rodičů minulý rok dostal na Vánoce samozahřívací pyžamo. To bude ten jediný důvod, proč ze mě není rampouch jako z ostatních. 

Vybíhám do společenské místnosti abych zjistil co se doopravdy děje, snad tam bude někdo, kdo by mi mohl pomoct! Opět chyba. Než stačím vylézt z pokoje, tak moje nohy letí nahoru a já pomalu ale jistě sjíždím po schodem dolů do kolejní místnosti. Bum, bác, bum, bum… takový držkenzí jsem ještě nezažil. Jelikož je opravdu velika zima, tak vlastně ani nic necítím. Alespoň nějakou výhodu to má. Opatrně se zvedám na nohy a rozhlížím se kolem sebe. Jestli v našem pokoji to bylo nadělení, tak co je teprv toto! Koukám na krb. Oheň je kompletně vyhaslý a vedle něj není ani kousek dřívka. Jasně, všechno mi to dochází. Zapomnělo se dojít pro dříví, tudíž se nemělo čím přitopit. Oheň vyhasnul a naše kolejka kompletně zmrzla. Pomalu si dávám jedna a jedna dohromady. Jenomže stále na tom něco nesedí. Vždyť kdyby vyhasnul oheň, tak pořád bychom tak rychle nezmrzli, ne? Jasně zima tu bude, ale ne dobrých -20 stupňů a rampouchy na stropě. A hele! Kdo sakra otevřel okna?! Všímám si, že všechny okna v naší kolejce jsou otevřená! Jakej pitomec…? Ahá! V rohu za stolkem s máslovým ležákem, tedy teď spíš s máslovou zmrzlinou, slyším tichý smích. “Hahahaha, to je bžunda, to je sranda! Všichni zmrzli a budou zmrzlíííí, chichichi”. “Bombarda!” zařvu a namířím hůlku na stolek. Ten se rozletí. “No jasně, kdo jinej by v tom mohl mít prsty”, říkám a namířím hůlku na Protivu! “Ty zmetku, máš z toho srandu jo? Tos nečekal, že všichni nezmrzli!” Protiva na mě vytřeštil oči! “J-j-já? T-t-o néé já!!!”. To určitě, zmetek jeden. Okamžitě jsem na něj použil zkameňující kouzlo. Zavírám všechny okna v kolejní místnosti a snažím se vzpomenou na nějaké zahřívací kouzlo.

Naštěstí se otevírají dveře od kolejní místnosti a přichází naše madam kolejní Oresta. “Jéé minánku, co se tu u merlinových vousů stalo?” povídá. Všecho se jí snažím vysvětlit. Jak jsem se ráno probudil, jak jsou všichni zmrzlí a pak jak jsem našel Protivu, který se všemu smál. “No teda, tak tohle si pořádně odskáče!” řekla a mávla hůlkou. Všechno hned roztálo. Pod vrstvou sněhu na křeslech a na podlaze, která záhy mizí, se objevují další studenti, kteří pomalu roztávají. Amanda Wright, která usnula na křesle akorát nevěřícně kouká a vůbec netuší co se děje. Do místnosti vběhnou rychle skřítci a nesou tácy s horkou čokoládou a čajem, protože všichni studenti se vrací k životu a potřebujou nějaký životabudič. Celá naše kolej ten den zůstala v kolejní místnosti, jelikož nás madam Oresta omluvila z výuky. Všichni totiž po rozmrznutí zůstali nastydlí, celý den kašlou, jsou zachumlaní do peřin, dek a všemožných pokrývek a srkají horké čaje a čokolády. Kdo se alespoň trochu zmůže, tak hraje řachavého Petra nebo šachy a všichni si v rámci našich sil povídáme. Vlastně to dopadlo docela dobře a dá se říci, že jsme společně zažili poklidný a přijemný den. No a co Protiva? Toho si prej vzal do merku náš ředitel osobně. Nikdo neví, co se s ním stalo, ale proslýchá se, že prej ho nechal venku v tý zimě vytuhnout v Zapovězeném lese a že si tam s ním kentauři užili spoustu zábavy. Dobře mu tak!!!

Pre Žltý Trimeles

Freddy Reddy

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*