Posledního ducha jsem si nechala nakonec, jako takovou třešinku na dortu. Jedná se o mrzimorského kočkodraka, dušinku Ankaret Riannon Sarkany. A protože jde o našeho kolejního ducha, položila jsem ji o trochu více otázek než předchozím aktérům.

Helen: Už jsem s tebou jeden rozhovor četla, bylo to tuším těsně po tvé smrti. Moc jsi se tam nevyjadřovala, ale tak třeba teď s odstupem času… prozradíš mi, jak to s tím umíráním bylo? Vím jen, že v tom figuroval lustr.
Ankaret: Nic moc složitého, žuchl se mnou lustr.  :D.  Víš, jak si na něm ráda hovím, ne? A tenhle to nějak nervově nezvládl. – krčí křídly-

Helen: Já myslím, že se prostě nevyrovnal s tvou krásou. :) Když jsi zemřela, byla jsi studentka? V jakém ročníku?
Ankaret: Přesně tak, ve čtvrtém, myslím. Ehm, spíš s mojí váhou.  – směje se-

Helen: A jak dlouho už jsi duch?
Ankaret: Jéje, ty po mě chceš matiku? Když mě bolí hlava? – snaží se počítat- Hm.., od loňského srpna?
Helen: Oni si to pak všichni spočítají, neboj :).

Helen: Jsi taková naše zlobilka, a nezapírej, ale taky se ráda tulíš. Jaký máš podle tebe tvůj vztah s jezevci? A co je tvá nejoblíbenější škádlící činnost?
Ankaret: To jo, moooc mě to baví. – uculuje se- Doufám, že vztah je dobrý, mám je moc ráda. A nejraději na někoho bafám z dortu. :D :D :D :D
Helen: A taky spíš v hrnci od kaše. – odkašle si – 

Helen: Možná ne každý ví, že jsi naší kolejní opravovatelkou hrubek v článcích. Baví tě to? Nemáš chuť nás někdy za chyby zabít? :D
Ankaret: Baví… No, někdo to dělat musí. Mě to tříská do očí. – protírá si očička – . Zabít ani ne, spíš dumám, co vás v tvé škole učí. – potřásá kočičí hlavou –
– Helen se pustí do vysvětlování, že na Péči o kouzelné tvory gramatiku neprobírají. – 

Helen: Jsi na hradě už nějakou chvíli, máš pocit, že se v kolejce něco změnilo?
Ankaret: Docela jo. Dříve aktivní lidé nějak zmizeli, skoro doslova. Nepotkávám je v kolejce ani ve velké síni. Sem tam něco napíší a zase jsou na dlouho pryč. Asi únava – krčí křídly – Ale zase jsou aktivní jiní. 

Helen: Ptala jsem se ostatních duchů, jak spolu vy čtyři vycházíte. A jestli děláte duší párty?
Ankaret: S Matýskem a Marg v poho, a modrého ducha jsem snad ještě nepotkala.

Helen: A co párty, jak to je?
Ankaret: Jen Halloween, vyfotili jsme se.

Helen: Zaslechla jsem něco o tom, že si potrpíš na módu. Že jsi byla před smrtí taková hradní módní ikona. Je to pravda?
Ankaret: To bych až tak neřekla. Mám ráda hezké oblečení, ale na madam Any rozhodně nemám. Spíš několik kvalitních kousků a kombinovaní :)
Helen: To zní jako od módní znalkyně náhodou. Máš nějaký oblíbený kousek?
Ankaret: Mám ráda minišaty.

Dokonce jsem pro náš časopis získala exkluzivní obrázek tohoto módního kousku.

Helen: Poslední otázka. Chtěla bys něco jezevcům vzkázat?
Ankaret: Jste úžasní!

Zeptala jsem se pár jezevců, co si o naší dušince myslí. Vyzpovídala jsem Marka Williama Callawaye, studenta prvního ročníku, který ale není zcela nováčkem.  Lee Baker,  studentku druhého ročníku, Daria Vienského, pokladníka žluťásků, nedávno rozmraženéDarii Renawalti .

Helen: Všichni víme, a dušinka to sama potvrdila, že ráda škádlí okolí a hlavně nás, jezevce. Souhlasíš s tím? Jaký máš názor?
Mark: Souhlasím, a moc rád se k ní v tomto ohledu přidávám.
Dario: Ano, to víme všichni! Dušinka naše kolejní se na škádlení ostatních velice hodí a bez ní by tu nebyla taková sranda a pohoda v naší koleji.
Lee: Rozhodně s tím souhlasím, Anki pořád zlobí!
Daria: Souhlasím, Riuš je nezmar, což je trochu s podivem. Kočky si většinou hledí svého a baví se neštěstím ostatních z povzdálí. :))

Helen: Vzpomněl/a by sis na první setkání s ní?
Mark: To už je nějaká doba, v té době byla ještě studentka, byl jsem dokonce u její smrti. Jinak si ale na své první setkání moc nepamatuji. V té době jsem vlastně ještě ani nebyl členem koleje, ale jen prostý losos.
Dario: Jako studentku si ji bohužel nepamatuji. První setkání bylo hned potom, co zemřela. Psalo se o ní v časopisech. Poprvé jsem ji viděl ve velké síni, jak nám říkala, co se jí stalo.
Lee: Já jí znám jen jako ducha, ale prý zemřela krátce před mým příchodem. Myslím, že mé první setkání s ní bylo, když zase něco prováděla, tak jako vždy. -zasměje se-

Helen: Víš, jak zemřela?
Mark: Taková celkem normální smrt, která se přihodí jednou za pár let, spadl na ní lustr. Nic neobvyklého.
Dario: Jestli si dobře pamatuju, tak jí něco zapláclo. Lustr myslím.
Lee: Její smrt jsem nikdy nezkoumala, přišlo mi to nevhodné.
Daria: Uff, myslím, že se zhrozila a naježila chlupy. A prohlásila nějakou poznámku o mé mamce. O:)),

Helen: Jedno slovo, které ji podle tebe vystihuje?
Mark: Šílená!
Dario: Kočkodrak!
Lee: Kočkodrakoduch! :D
Daria:  Mňau.