Možná jste jednu krásnou prázdninovou středu zavítali do velké síně a spatřili jste něco, co vás zaskočilo. Do síně se z prázdnoty propadlo šest jezevců. Což by nebylo samo o sobě divné, z výpravy ze Zakázaného lesa se takto výletníci vrací často.
Zajímavé se ukázalo spíše to, v jakém stavu se žluťásci nacházeli. Začnu-li od nejpovolanějších – madam Oresta pobíhala vesele kolem stolů a převáděla letadlo, Andy filozofoval o bytí či nebytí, Freddy všem jen nadával a vztekle kopal nožičkama, do něžného romantika se naopak vtělil Theo, Elí se strachy z přeludů ani nehýbala, no a já jsem měla potřebu básnit nebo pomalovat celý hrad. Pokud vás zajímá proč a jak se naše výprava dostala z tripu na tripu, čtěte dále!Ale začněme pěkně od začátku –uculí se-. Jen, co madam Monny zavřela za našimi zády bránu, objevila se na zemi hromada košíčků. Přes velmi dusné počasí, jsme se vydali, každý s kapesním atlasem a někteří i s nožíkem, nasbírat houby. Avšak na vysněnou smaženici jsme si mohli nechat zajít chuť, neboť hledané druhy měly patřit do hradního kabinetu lektvarů.
Ani jsme nemuseli zacházet příliš hluboko do lesa a začali jsme kýžené houby nacházet. Z horka se nám však motaly nohy, takže sběr připomínal spíše známou mudl hru „Kloboučku hop“. Někteří z nás si jen prozpěvovali: „Pojď hříbečku do košíku,“ jiní si na houbu dokonce hráli a ti nejvyšší hledali po zemi jako prasata lanýže.
Z ničeho nic se kolem nás cosi mihlo. A stejně tak rychle, jak to zmizelo, se Theovi místo nosu objevil prasečí rypák. Rozhlížejíce se zmateně kolem sebe, zaslechli jsme posměšné: „To, aby se ti líp hledalo!“ Za chvíli se také objevil mužík, kterému hlas patřil. Malý fousatý mrňousek s houbovým kloboukem nás začal osočovat, že jsme záměrně pod závojem tmy přišli škodit a krást na jeho území.
Takové nařčení! My a zloději?! Celá banda se cítila opravdu rozhořčeně, že nás nějaký zálesácky ušmudlanec takto osočuje z trestné činnosti. Jak se samozřejmě o chvíli později ukázalo, spletl si nás s nějakým darebou, který chodí po lese a místo hřibů nasazuje do mechu a kapradí sádrové odlitky hub!
Když se celá situace tedy vyjasnila, Dědeček hříbeček – tedy Zachariáš – se nám omluvil a přislíbil, že nás k houbě Čistivce zavede. K mé smůle jen právě vokamžení, kdy probíhala diskuze o prasečích rypácích. Najednou začal Freddy škemrat, že by taky jeden chtěl. No a Zach, asi aby své nařčení odčinil, prohlásil: „Rypáčky buď nikdo nebo všichni.“ A PUF! Všem nám narostly oválné nosy s dvěma dírkami kulatými jako hrášek.
Můj nos vypadal jako nefalšovaný hledač lanýžů! Aby toho nebylo málo, Eliz špatně šlápla a zlomila si kotník. Musela jsem ji tedy, neboť právě ve stejném okamžiku nás do rypáků praštila uzená vůně, ošetřit vlastním silami. Ostatní šli jako pomatení za linoucím se pruhem vůně. Jako by neslyšeli, neviděli, se zabořenými rypáky v zemi běželi na mýtinku plnou Čistivek.
A započal sběr. Jéje, to vám byla úroda… Jenže pak se stalo něco, co očekával jen ten, kdo ví, co madam kolejní na ošetřovně dovede! Z místa, kde sbírala své úlovky znělo: „Dvě do košíčku, jedna nenápadně do pusinky.“ Dokola a dokola zachovávala tento systém.
Nemusím popisovat, že madam nezůstala sama sebou, po pár dávkách se začala chovat velmi podivně, až přespříliš vesele. Samozřejmě co není zakázané, je povolené. Každý si honem honem musel také nacpat plnou pusu houbičkami s vidinou, že bude přemíru veselý. Kdo nechtěl, tomu byly nacpány madam kolejní násilím. Avšak chyba kouzelníka! Co se u Merlina nestalo? Každý chytl jinou náladu, což jsem vám již popsala v úvodu vyprávění.
Mela začala! Freddy křičel, že chce houby a hned! Theo mi dával spíš úchylácky než romanticky ruku na rameno a mlel něco o kočičkách. Andy filozofoval o tom, jak by se daly houby využít, Elíz jen zaraženě stála a házela po všech nedůvěřivé pohledy. Do toho kolem tančila madam Oresta a já běhala za motýly jako hippie ve snaze je namalovat či o nich básnit.
Když se po chvíli vrátil Dědeček hříbeček, byl v šoku! „U Merlina, vy jste ty houby jedli?“ zhrozil se. „No to je nadělení. Musím vás odtud dostat, než to praskne,“ bědoval a plánoval, co s námi. Freddy mu začal nadávat, že praskne on jeho, načež mu obveselená madam Oresta narvala houbičku do pusy. Jakmile Zachariáš houbu dožvýkal, ozvalo se jakési PLUMP a najednou jsme padali ze stropu hradu na podlahu velké síně.
Říkáte si, dobře to dopadlo, kouzlo hub zmizelo. Omyl, vážení! Už Dědeček hříbeček nás varoval, že dávka očarování vydrží do dalšího dne. A tak začala mela v pořadí číslo dvě.
Jak jsme řádili v lese, než nás skřítek dostal pryč, tak jsme pokračovali v síni. Nemohu vyprávět zdaleka vše, ale vyberu pár skutečně zajímavých okamžiků:
Freddy Reddy: – začne třást s Andym – Kde jsou ty švestky!!! Zatraceně!!! Něco jsme si domluvili, sakra ale!!!
Helen Miltonová: Jeee, pane Olíku, tady se mi posaďte. –usadí profesora na židli a začne ho malovat na žluto-
Oliver McCollin: Nééé fuuuj žlutáá!
Theodor Mudd: Ale, pane Olíku. To si tak neberte. Dáme si nějakou klasickou, zamilovanou, co vy na to? – začne hrát na vzdušnou kytaru-
–
Freddy Reddy: -skočí k panu Oliverovi, začne mávat pěstma a řvát cosi o galantních jelenech-
Misaka Rainbow: –sejme Freddyho k zemi-
Helen Miltonová – odhodí básnické střevo a jde na pergamen malovat galantního jelena –
Freddy Reddy: – zakousne se Misace do nohy-
–
Freddy Reddy: –rozčíleně běhá kolem kolejních stolů a řve na ostatní-
Andrew Uroboros: Jestli budu muset takhle přemýšlet příštích 24 hodin, pukne mi hlava. –přemýšlí, co bude dělat s puklou hlavou –
Helen Miltonová: –vytáhne štětec a namaluje Freddymu srdíčko na tvář-
Freddy Reddy: -vytrhne vzteky Helen z ruky štětec a hodí ho po Selině-
Theodor Mudd: Ještě chybí růžová – rozplývá se romanticky-
Helen Miltonová: -namíchá růžovou a maluje kolem sebe, po stěnách, lavicích, studentech- Andy! -vypískne- Jsi k pomalování. – a začne po něm čmárat –
Andrew Uroboros: –sleduje své ruce a pak se na Helen zářivě usměje – to je krásné…jako louka, vidˇ?
A to je prosím jen to nejužší…, bylo to mnohem mnohem horší. Velká síň po naší návštěvě musela vypadat jako po výbuchu. Nakonec nás vysvobodilo to, že se Freddy tak nakrknul, že nás vykopal do Jezera. Když jsme do něj spadli, účinky houbiček, Zaplaťmerlinovi, přestaly fungovat.
MINISOUTĚŽ!!!
Jistě jste si všimli výjevu z lesa. A moje otázka zní: Najdete našeho primuse? Kdo mi první pošle do sovy obrázek se správně označeným místem, kde se nachází – může se těšit na malou odměnu.
Pro Žlutého Trimela včetně ilustracíuž nezhoubičkovaná
Helen Miltonová