Hodina a kousek zbývala do letošního rozřazování. Ovšem to by nebyli jezevečci, aby se přece jen něco nesemlelo… Pojďte si s námi připomenout cestu od žluté k fialové. Cestu přátelství, úsměvů, odvahy i radosti. Že nevíte, o co jde? Začtěte se a ponořte  do světa, kde se plní sny a kde je možné úplně všechno. Třeba dotknout se hvězd.

Všechno to vlastně začalo docela nenápadně. Andrew Urobos se prostě a jednoduše převlékl. Moc mu to slušelo, radost pohledět. Seděl ve Velké síni. Kolem sebe měl  přátele a usmíval se. Tak, jak to umí jen on sám.  Povídal si se všemi, byl milý a bylo ho všude plno. Vzduchem se laskavě nesla ozvěna smíchu, profesoři i studenti byli krásně odění pro zařazovací slavnost. Do síně pak ještě vstoupila překrásně oblečená Patricia, za ní jako motýl vstoupila Helen i nádherně oděná Shaien.

Zábava byla v plném proudu. Náhle však na stůl jezevců dopadla dešťová kapka. Všichni koukali ke stropu a doufali, že se nerozprší více. Marně!
Marisa se bála o svůj účes,  Patricia zase o svou překrásnou róbu. Kapky padaly ze stropu silněji a častěji. Opravdu se zdálo, že samy dešťové kapky vyhledávají nejhonosnější účesy a šaty. Až se nakonec opravdu nad mrzimorským stolem spustil déšť. Marska rychle vlezla pod stůl. Někdo přivolal deštník a náš Andy myslel na to, aby nedej Merlin, nezhasl kolejní oheň a myslel na nováčky, aby nenastydli.
Náhle se strop síně zahalil tmavými mraky a déšť už bičoval všechny přítomné. I pod stolem se tvořily kaluže a smáčely Marsku. Slunečníky či deštníky byly zhola zbytečné. Naproti tomu  Saurrine nadšeně běhala po síni a skákala mezi kapkami.
A Andy? Opět nemyslel na sebe, staral se o to, aby se nenamočil Moudrý klobouk. Helen, jako naše kolejní sluníčko, se deště nebála. Pevně zavřela oči a i přes liják se snažila slunce přivolat.
O nějaký čas později se obloha ve Velké síni začala protrhávat a ostýchavě propouštět první sluneční paprsky. Asi za to mohla Helen svým úsměvem či Andy svým dobrým srdcem, obloha byla už jen lehce zatažená, avšak  stále jemně mrholilo. Ne nadarmo se říká žluté jezevčí koleji sluníčková. Žádný déšť před ní dlouho neobstojí. Všichni zmoklí, ale stále šťastní, nastavovali tváře nesmělým slunečním paprskům, urovnávali své krásné sváteční hábity a vzhlíželi k obloze.
Znenadání se napříč celou síní rozprostřela majestátní duha. Kouzelníci a čarodějky ve Velké síni na ni upírali pohled, někdo s otevřenými ústy, jiní s úsměvem. Někteří toužící po hrnci zlata, jiní po hrnci galeonů.
Madam Anseiola však toužila po jediném.  Po jednorožci. A ejhle, na čele ji znenadání začala rašit malá boule!
Od mrzimorského stolu pak vyskočila Patricie a zvolala: „Andy! Víš, co to znamená? Na konci duhy může být poklad! Dáme ho Mrzimoru a budeme bohatí!“
Mezitím madam Ansí statečně bojovala s rostoucí boulí na čele, marně volajíc, že nechce být jednorožec.
Z ničeho nic se Paty zvedla, rozhodnutá doběhnout k jednomu konci duhy. Tam se totiž něco zatřpytilo. Helen ji však varovala, že se nejedná o klasickou duhu, ale magickou, a tak může být na jejím konci cokoliv. Paty však naopak přidala na tempu.
Mezitím se boule na čele profesorky zvětšila na 3 palce.
Jako první se vzpamatoval Andy a rozeběhl se za Patricií. Většina osazenstva hradu sledovala závod k duze, druhá polovina se zájmem pozorovala rostoucí roh madam Rawenclav.
Dle madam Oresty vypadala Patricie jako prasátko, co čichá lanýže.
Nakonec se ještě pár studentů nechalo strhnout davem a rozeběhli se také směrem k duze. A najednou, v místech, kde se duha ztrácela v  podlaze Velké síně, stál majestátní jednorožec! Kolem něj byl ale opsán zlatavý kruh. Reakce byly různé:
Selina například vytáhla z kabelky sedlo a zvolala: „Tak pojď, ty hřebče!“
Mnozí už jen zkoprněle hleděli, někteří opět s ústy dokořán.
Paty se rozšířily oči nadšením a neohroženě kráčela dál. Andy však na chvíli zaváhal. Prý jednorožci nemají rádi kluky…
Celá síň nyní napjatě sledovala Paty a Andyho. Patricii mnozí varovali, ať se k jednorožci nepřibližuje a nesahá na něj. Jezevčice však nikoho nevnímala, existoval pro ni jen jednorožec. A v tom se studenti, postávající bezprostředně kolem kruhové hranice, začali třpytit. Nyní by byl ve Velké síni slyšet spadnout i špendlík.  Všichni se zatajeným dechem sledovali, co se bude dít. Z různých koutů síně se ozývalo šeptání.
Co když je to past?
Nebo zakletý černokněžník?
Patricii však nikdo neodradil. Vypadala jako uhranutá. A rozhodnutá se jednorožce dotknout. Marska si kousala nehty strachem, Heli zavřela oči a modlila se. Andy se však nevzdával a snažil se Paty chytit za hábit a strhnout zpět.
Po chvíli se začaly dít další barevné změny. Paty zoranžověla a vzápětí  opět zežloutla. A aby toho nebylo málo, na špičce nosu Andyho se objevila třpytka.
Helen a její myšlenkové pochody: Chameleon?
Mezitím Paty už stihla zezelenat i zmodrat.
Jednorožec se otočil na madam Rawenclav a odfrknul si. Madam však pohotově zareagovala: „Nazdar krasavče!“
Nastalá situace je nepřehledná, hradní lékouzelnice zmateně pomrkává.
A pak odvážná mrzimorka už vztáhla k jednorožci ruku. Andy chtěl na poslední chvíli stáhnout Paty k sobě, ale začal měnit barvy ve stejném pořadí, jako před tím sama Patricie. Andy začal šílet, Paty se však na jednorožce přátelsky usmívala.
Pak dívka natáhla ruku.
Déšť okamžitě ustal.
Spolu s deštěm však zmizel i jednorožec.
A náhle všichni začali jásat a křičet.
Pan Andrew Urobos a slečna Patricia Beloure byli krásně fialoví!
Madam Oresta s úsměvem mávla hůlkou a v rukou obou čerstvých profesorů se objevila překrásná kytička. Mnozí zamáčkli slzu a ihned po tom, co se vzpamatovali, běželi ze srdce gratulovat. Někteří plakali, jiní nevěřili svým očím. Všichni se vzájemně objímali. Seli oběma novopečeným profesorům předala krabici se suvenýry a dortíky.

Nádherné uvedení do profesorského cechu! Překvapivé, dojemné a plné adrenalinu.
A nám nezbývá, než upřímně poblahopřát k úspěšnému složení všech náležitých zkoušek. Také přejeme za celou redakci a Mrzimorskou kolej mnoho sil a energie, hodně nápadů, fantazie, pohody, klidu, spousty zvídavých studentů a samozřejmě zdraví!

Za redakci ŽT,
Petromila Nivalis