Trimeles / O naší koleji / Stezka prdících obrů
Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2

O naší koleji, Výpravy a výpravníci

Stezka prdících obrů

Velká síň se žlutě rozsvítila.

U vchodu postávala jezevčí skupinka v čele s madam Orestou – Andrew, Helen, Cassiopea, Patricia, Saurinne, Shaien a má maličkost. Vyzvedla si nás madam Monny a již vyrážíme k lesu… To jsme však ještě netušili, jak to vše dopadne a co neskutečného zažijeme!!!

Při čtení nedoporučuji jíst a pít.

Hned na začátku výpravy nám bylo jasné, že to nebude žádná legrace. Vítr, tma a počínající bouřka prozrazovaly nejednoduchou výpravu. Samozřejmě se přidaly ještě hromy a blesky. Madam Monny se hned u brány lesa rozlétly z rukou papíry s našimi jmény. V dobré víře nám nabídla vcelku nefunkční deštníky. Ty odlétly někam v dáli a výprava začala.
Všichni jsme se klouzali v bahně. Někdo se smál, někdo tančil mezi kapkami deště, jiný přitahoval kabát ke krku, další zase nespokojeně hudral. Opatrně, promoknutí až na kost, jsme kráčeli hlouběji do lesa. Jen já si stěžovala, proč nemůžeme šlapat po nadýchaném mechu a chytat berušky.
Náhle z lesa vyběhlo cosi šedého, opelichaného a mokrého. Mělo to obrovské uši i oči. Pěkně jsme se vylekali, ale po bližším ohledání nám došlo, že se nejedná o nikoho jiného, než o vlkodlaka Evžena. Chvěl se zimou, v očích únavu, chlupy slepené deštěm. Všichni, no tak dobře, ne všichni, mu hned nabízeli své oblečení, bundy a kabáty. Nakonec si Evženek vybral bundu madam Oresty a spokojeně se zachumlal. Začal nám vyprávět o svém trápení. Před norou mu ležel obr, Evžen nemohl domů, tak se potuloval v lese a hledal pomoc. Až objevil nás. Jsme to ale štěstím bez sebe!

Všichni jsme dali hlavy dohromady. Z vyprávění vlkodlaka jsme došli k závěru, že v lese je obrů více, nutno podotknouti, že spících. Jak je ale z lesa dostat pryč? Andrew přišel na skvělý nápad, který byl ale radou starších zavržen. Dát jim vosí hnízdo do kalhot by prý nebylo příliš etické. Rovněž i nápad s lechtáním neprošel.
Rozhodli jsme se tedy pro akci na místě. V blátě i dešti jsme odhodlaně pochodovali lesem, hledajíce obry.
Došli jsme na mýtinu hned u lesa. Och, ten odér vám popisovat nebudu. Ležela tam těla obrů, přesněji řečeno, pšoukající těla obrů. Nahlas a silně.
Madam Oresta okamžitě zaujala bojový postoj a chtěla ucpat jisté otvory mechem. Jenomže jsme si všimli jedné zvláštní věci. Všichni obři měli v jedné nosní dírce zaražen klacek. Rozhodli jsme se jednomu obrovi klacek vytáhnout. Ano, všichni jsme se dobrovolně hlásili, jeden přes druhého. Po úspěšném vytažení klacíku z nosu obra se ten posadil, mocně kýchl a poprskal celou výpravu svými snoply. Obřími hleny. Slizké, vazké… ano, už toho nechám. Obr nám sdělil, že jedl guláš a fazole, pak že si ale už na nic nepamatuje. Vzápětí jsme zjistili, že je obr dosti zmatený, je ztracený a neví, kde bydlí. Musím velice smutně dodat, že se mi vysmrkal do !mého! krásného žlutého pláště. Bylo mi ho líto. Toho pláště.
Rozhodli jsme se vzbudit dalšího obra. Scénář byl absolutně stejný. Mocné kýchnutí a zmatenost, nebudu zabíhat do podrobností.

Během těchto pár chvil na mýtinu dorazili další obři, upustili větry a omdleli (s klackem v nose). Opět jsem si vzpomněla na mech a berušky.

Vydali jsme se tedy po jejich stopách, odkud obři přicházeli.
Došli jsme z mýtiny k řece. Na jejím konci byl most. Na něm stála rusovlasá dívenka, která máchala rukama a něco evidentně vykřikovala. O kousek dál se vlivem jejích kouzel zapichovaly obrům klacky do nosu.

Snažili jsme se s ní domluvit, ale nereagovala, spíše na nás nedůvěřivě shlížela. Ovšem madam Oříška vytáhla z její kouzelné brašny cukrátka. Dívenka se nechala uplatit, kouzla vlivem dobrůtek zmizela. Ptali jsme se jí, proč ubližuje chudákům obrům. Inu, mít za sousedy obry, co jedí fazole, den co den, je těžký úděl. Chápali jsme. Nutno ještě dodat, že bydlela po větru! No uznejte sami, museli jsme jí pomoct!

Madam kolejní se rozhodla pro kouzlo DIMINUENDO, díky kterému jsme hravě zmenšili její chaloupku s dřevěnou věžičkou. Nyní se vešla do dlaně. Rusovlasé stvoření, ne tak mladé, jak se na první pohled zdálo, nás pak přeneslo na nádhernou louku s vodopády. Tady jsme zase její chaloupku pěkně zvětšili a umístili dle jejích představ. S pocitem dobře vykonané práce jsme si zasloužili koupání při měsíčku. Někteří z nás se koupali, jiní ovšem bojovali s beruškami! Ano! Napadlo mne hejno berušek! Jenomže ony kousaly! Hryzaly, štípalo to, pálilo a svědilo. Marně jsem se je snažila odehnat a sundat ze sebe. Všechno marné. Byl to strašlivý zážitek!

Pak už se ale ozvalo PLOP a všichni, jeden vedle druhého, jsme se rozplácli ve Velké síni. Jen madam Oresta dopadla do síně ladně. S přáním dobré noci odplula směr ošetřovna. Zbytek výpravy se šel statečně odbahnit a vyspinkat. Tak kam to bude příště, jezevci?

Pro ŽT Petromila Nivalis

Jeden komentář

  1. Andrew 24. 9. 2020 20:44

    Senzační výprava a nemíně senzační článek. Monny je démon, to je ona nás může vzít na podobné místo :oD
    Ale copak bychom to chtěli jinak? Já ne! :oD

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*