Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku

Čas utíká jako voda, a tak skoro ani není překvapením, že zase nadešel čas, kdy se jedna bláznivá žlutá prefektka vydala za Moudrým kloboukem. Na její obranu nutno říci, že opravdu nemá za koníčka to, že mu pravidelně přivozuje skoro infarkty. Ona je jen tak trochu blázen. A kdo to neví, ten to brzy pozná. =D

Hogwartský hrad je charakteristický tím, že v každou noční i denní dobu tu někoho potkáte. A je jedno, jestli je sedm hodin večer či ráno, dvě hodiny v noci, či půlnoc. Právě v poslední zmiňované době tu ale potkáte docela dost lidí. Většinou to jsou navíc starší studenti či profesoři – občas nějaký ten duch či „prasinkář“. Mladou krev tu skoro nikdy nepotkáte, protože ta spořádaně spí ve svých malinkých barevných postýlkách v těch malinkých barevných kolejních místnostech. Co sem ale ty větší vlastně v tuto dobu přivádí? Někdo by mohl říci, že se marně pokoušejí vyzpovídat Půlnočníčka. Nebo že jejich síla zvyku vstávat o půlnoci na zapsání seminářů je tak silná, že to prostě a jednoduše praktikují každý den.
Jenže pravda je úplně a úplně jiná. Jistě teď vás napadne, že loví bazilišky či jinou havěť, ale stále jste na omylu. 
Oni si totiž brousí své meče hůlky na ty zlovolné, husinu nahanějící příšery ve sklepení. Právě po půlnoci se jim totiž dobije jejich kouzelnická zázračná energie na soubojování a oni mohou směle vytasit hůlky, klíče, váčky na kořist, berle (pro jistotu), svačinu a pití (no co, v tom sklepení se ztratí každý druhý). S tímto nákladem se pak mohou vydat vzhůru do sklepení… 
Jenže… každý, kdo tam chodí, zná i to čekání na příliv nové energie… nuda, čekání, zívání, kontrolování zásob,… a jednou takhle o půlnoci tam u mrzimorského kolejního stolu čekala i Elizabeth. Vesele si seděla na lavici v žlutém županu, kopala nožičkama a u toho si pískala. 
Když v tom ji něco zaujalo. Tam, přímo před profesorským stolem stála stolička. A na té stoličce neležel nikdo jiný než Moudrý klobouk. Jako vždy starý, ošumtělý, záplatovaný. 
Zvedla se tedy ze svého místečka a přemístila se na zem před klobouk. Ten potichu pochrupoval,  až se mu chvěla krempa. Eliz přemýšlela, jak ho šetrně vzbudit. Nejprve zkusila zaklepat o podlahu, následně i o stoličku, ale klobouk dál spal. Nakonec se k němu naklonila a v místě, kde by teoreticky měl mít ucho, zašeptala: „Klobouku?“
Reakce se dostavila okamžitě. Klobouk se s tichým výkřikem pobral a málem slítl ze stoličky. Když se už stihl rozkoukat a rozdýchat tento nepěkný zážitek (přeci jenom už není nejmladší),  velmi ošklivě se na Elizku zahleděl. „Ty?!“ 
Žlutá si povzdechla. Vzbudila klobouka, aby náhodou nezaspal a takhle se jí odvděčí. „No, vidíš tady někoho jiného?“ 
„Merlinužel ne,“ povzdechl si zase klobouk, protože si uvědomil, že rozhovoru no. 4 se prostě nevyhne. 
„No co se dá dělat. Co nováčci?“
„Stejný jako každej rok,“ odpověděl nabručeně klobouk.
„Nějaký blázen?“
„Naštěstí ne.“
„Jak to myslíš – naštěstí?“ podívala se na něj nechápavě.
„To bys nepochopila.“
„Hele, já nejsem tak blbá, jak vypadám!“ ohradila se. 
„Myslíš?“ kouknul se na ni přes obroučky brýlí, které stejně neměl. Ale to je detail.
„Jo, myslím! Ty už jsi jako Ave, to snad není možný,“ nepatrně se rozčílila. 
„Budeš mě otravovat ještě dlouho?“ povzdechl si.
„Já tě neotravuju!“
„Otravuješ!“
„Ale nene!“
„Jak to můžeš vědět?“
„Vždyť jsem na tebe hodná – nosím ti kuře a povídám si s tebou,“ ohradila se.
„Taky pravda,“ rezignoval klobouk. „Hele, nechceš už jít? Támhle vidím nějakýho červenýho, co se dere ze sklepení o berlích.“ Klobouk mávnul špičkou  ke vchodu do síně a přitom si gratuloval, že vyhrál sázku s tlející zombie. Ta si totiž myslela, že ten červenej toho kyklopa dá… tak trochu se spletla.
„Fakt?“ koukla se tam. „Jé, Oliver konečně nějakou příšeru neporazil! Já se jdu taky nechat zabít, tak se měj!“ Ještě mu mávla a už byla tutam.

Pro ŽT Elizabeth Gibsonová

PS: Tu zombie jsem nedala, ale nebude mi odolávat věčně! MuKVÁ- Muhaha! =D

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*