Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka

Čas utíká jako voda, a tak skoro ani není překvapením, že zase nadešel čas, kdy se jedna bláznivá žlutá prefektka vydala za Moudrým kloboukem. Na její obranu nutno říci, že opravdu nemá za koníčka to, že mu pravidelně přivozuje skoro infarkty. Ona je jen tak trochu blázen. A kdo to neví, ten to brzy pozná. =D

Hogwartský hrad je charakteristický tím, že v každou noční i denní dobu tu někoho potkáte. A je jedno, jestli je sedm hodin večer či ráno, dvě hodiny v noci, či půlnoc. Právě v poslední zmiňované době tu ale potkáte docela dost lidí. Většinou to jsou navíc starší studenti či profesoři – občas nějaký ten duch či „prasinkář“. Mladou krev tu skoro nikdy nepotkáte, protože ta spořádaně spí ve svých malinkých barevných postýlkách v těch malinkých barevných kolejních místnostech. Co sem ale ty větší vlastně v tuto dobu přivádí? Někdo by mohl říci, že se marně pokoušejí vyzpovídat Půlnočníčka. Nebo že jejich síla zvyku vstávat o půlnoci na zapsání seminářů je tak silná, že to prostě a jednoduše praktikují každý den.
Jenže pravda je úplně a úplně jiná. Jistě teď vás napadne, že loví bazilišky či jinou havěť, ale stále jste na omylu. 
Oni si totiž brousí své meče hůlky na ty zlovolné, husinu nahanějící příšery ve sklepení. Právě po půlnoci se jim totiž dobije jejich kouzelnická zázračná energie na soubojování a oni mohou směle vytasit hůlky, klíče, váčky na kořist, berle (pro jistotu), svačinu a pití (no co, v tom sklepení se ztratí každý druhý). S tímto nákladem se pak mohou vydat vzhůru do sklepení… 
Jenže… každý, kdo tam chodí, zná i to čekání na příliv nové energie… nuda, čekání, zívání, kontrolování zásob,… a jednou takhle o půlnoci tam u mrzimorského kolejního stolu čekala i Elizabeth. Vesele si seděla na lavici v žlutém županu, kopala nožičkama a u toho si pískala. 
Když v tom ji něco zaujalo. Tam, přímo před profesorským stolem stála stolička. A na té stoličce neležel nikdo jiný než Moudrý klobouk. Jako vždy starý, ošumtělý, záplatovaný. 
Zvedla se tedy ze svého místečka a přemístila se na zem před klobouk. Ten potichu pochrupoval,  až se mu chvěla krempa. Eliz přemýšlela, jak ho šetrně vzbudit. Nejprve zkusila zaklepat o podlahu, následně i o stoličku, ale klobouk dál spal. Nakonec se k němu naklonila a v místě, kde by teoreticky měl mít ucho, zašeptala: „Klobouku?“
Reakce se dostavila okamžitě. Klobouk se s tichým výkřikem pobral a málem slítl ze stoličky. Když se už stihl rozkoukat a rozdýchat tento nepěkný zážitek (přeci jenom už není nejmladší),  velmi ošklivě se na Elizku zahleděl. „Ty?!“ 
Žlutá si povzdechla. Vzbudila klobouka, aby náhodou nezaspal a takhle se jí odvděčí. „No, vidíš tady někoho jiného?“ 
„Merlinužel ne,“ povzdechl si zase klobouk, protože si uvědomil, že rozhovoru no. 4 se prostě nevyhne. 
„No co se dá dělat. Co nováčci?“
„Stejný jako každej rok,“ odpověděl nabručeně klobouk.
„Nějaký blázen?“
„Naštěstí ne.“
„Jak to myslíš – naštěstí?“ podívala se na něj nechápavě.
„To bys nepochopila.“
„Hele, já nejsem tak blbá, jak vypadám!“ ohradila se. 
„Myslíš?“ kouknul se na ni přes obroučky brýlí, které stejně neměl. Ale to je detail.
„Jo, myslím! Ty už jsi jako Ave, to snad není možný,“ nepatrně se rozčílila. 
„Budeš mě otravovat ještě dlouho?“ povzdechl si.
„Já tě neotravuju!“
„Otravuješ!“
„Ale nene!“
„Jak to můžeš vědět?“
„Vždyť jsem na tebe hodná – nosím ti kuře a povídám si s tebou,“ ohradila se.
„Taky pravda,“ rezignoval klobouk. „Hele, nechceš už jít? Támhle vidím nějakýho červenýho, co se dere ze sklepení o berlích.“ Klobouk mávnul špičkou  ke vchodu do síně a přitom si gratuloval, že vyhrál sázku s tlející zombie. Ta si totiž myslela, že ten červenej toho kyklopa dá… tak trochu se spletla.
„Fakt?“ koukla se tam. „Jé, Oliver konečně nějakou příšeru neporazil! Já se jdu taky nechat zabít, tak se měj!“ Ještě mu mávla a už byla tutam.

Pro ŽT Elizabeth Gibsonová

PS: Tu zombie jsem nedala, ale nebude mi odolávat věčně! MuKVÁ- Muhaha! =D

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*