Na hradní vývěsce už visí rozpisy pro Školní famfrpálové mistrovství. Nová sezóna je tady. Mrzimor do ní vstupuje s novou kapitánkou, kterou není nikdo jiný než Daria Renawalti. Právě tu jsem požádala o rozhovor. Probraly jsme její rodinné vazby, řeč přišla také na postoj k Mrzimoru. Hlavním tématem byl ale samozřejmě famfrpál. Pokud Vás ještě nestrhlo nadšení z nové famfrpálové sezóny, tak Daria vás do něj uvrhne zaručeně!

Tak jo, Dari, vezmeme to od Tvých začátků. Tvou maminkou je Adrianet le Ros, bývalá studentka Nebelvíru a později bradavická profesorka. Co říkala na to, že ses dostala do Mrzimoru, jak to nesla? A setkala ses někdy s nějakými negativními narážkami třeba z okolí Tvé maminky?

Mamka to vzala úplně v pohodě, sice chodila do Nebelvíru, ale velká část rodiny pochází z Mrzimoru, například její rodiče. U nás doma nikdy neprobíhalo žádné prosazování koleje typu: „Budeš chodit tam, kam jsem chodila já, jinak se domů nevracej!“ Myslím si, že jsem se nesetkala s žádnou výrazně negativní narážkou na to, proč chodím do Mrzimoru a ne do Nebelvíru. Jen v začátcích se občas někdo podivil, že takové torpédo by tipovali spíš do Zmijozelu. – Zazubí se a uvelebí se pohodlně do tureckého sedu. – 

Naplnil Mrzimor Tvá očekávání, bylo něco, v čem Tě třeba zklamal? Mandy mi posledně přiznala, že Mrzimor nebyl její volbou, jak to bylo u Tebe?

U mě byl právě Mrzimor jasnou volbou a zbožným přáním a myslím si, že moje očekávání ještě předčil. Líbí se mi ta svoboda možností, která v něm je. Už jako nováček máš otevřené dveře na tolik míst, kam se můžeš zapojit a všude je ti někdo k ruce ochoten pomoci. Co mi ještě nadmíru vyhovuje, je atmosféra. V kolejce se neustále něco děje a přitom když na chvilku jen sleduješ a vrátíš se až po delší době, pořád skvěle zapadneš a lidi tě vezmou mezi sebe. To je přesně to, co potřebuji. Mít se kam vracet. – Pokyvuje hlavou. – 

Ani Ty jsi Mrzimor určitě nezklamala, rozhodně patříš mezi aktivnější členy, a to jak na poli famfrpálu (o čemž bude určitě ještě řeč), tak na poli bodovém. Nedá mi to se nezeptat, co říkáš na náš kolejní cíl? Nemrzí Tě, že se body tento školní rok úplně odepsaly? Sama jsi už Mrzimoru nasbírala nemálo bodů.

Nemrzí, nejenom body je kolej kolejí. Naopak to oceňuji. Myslím si, že je dobré vyzdvihnout i jiné aktivity a ukázat jejich důležitost. Ono, když si to tak vezmeš, všechno souvisí se vším a jedno by bez druhého těžko fungovalo. Když si vezmeme takové to klišé: Řetěz je tak silný, jako je jeho nejslabší článek. A pokud máme někde slabá místa, je potřeba se na ně zaměřit. Přirovnala bych to k takové štafetě. – usměje se –  Než se dáme do závěrečného sprintu, musíme dohnat tempo i na jiných stanovištích.

– pokyvuje hlavou – Alespoň se teď můžeš víc věnovat tomu famfrpálovému poli. Jak jsi ke kapitánskému odznaku vlastně přišla? A nechybí Ti ten mezistupeň na pozici zástupce kapitána?

Nu, přišla jsem k němu tak, že mi ho pan kolejní nabídl. :) Chvíli jsem váhala, ale asi tak… pět minut. – zasměje se – To ukáže teprve čas. Ve famfrpálu jsem aktivní hráčkou od prvního ročníku, už tehdy jsem se účastnila skoro každého kolejního tréninku. V loňské sezóně to byly dokonce úplně všechny. Ráda se proháním na hřišti i sama individuálně, však jsem málem vypáčila dveře na hřiště, když jsem tenkrát čekala, až zestárnu o rok a budu tam moci sama bez doprovodu. – Ušklíbne se. – Ale jestli to bude stačit? Kdo ví. To ukáže až sezóna. – usměje se – 

Dostala jsi od od Chrise nějaké know-how? A jak hodnotíš jeho kariéru kapitána?

S Chrisem jsme zatím neměli moc čas si o tom promluvit, ale určitě se na něj ještě obrátím. – Chvilku zvažuje odpověď. – Chris měl nelehký úkol vybudovat tým během zásahů profi ligy a myslím si, že ho splnil výborně. Vytrénoval dobrou stabilní sestavu. Na nás teď je, abychom to co nejvíc zúročili.

Kdykoli jsem na hřišti, potkávám tam hodně žlutých, mám z toho radost, přijde mi, že docházka je dobrá, ale nemám to vůbec podložené nějakými statistikami, ani nemám porovnání s jinými kolejemi, jak hodnotíš tréninkovou morálku žlutých Ty? Případně už máš nějaké nápady, jak je ještě víc motivovat?

Máš pravdu, opravdu je na hřišti poměrně žluto. – usměje se – Nevím, jestli si toho víc všímám teď, když jsem kapitánka a bylo to tak vždy anebo jestli je motivovalo naše vítězství v posledním zápase, každopádně aktivita je vysoká, na tom se shodneme. Bezesporu by mohla být ještě vyšší, na tom se asi taky shodneme. – Zasměje se. – Už od začátku roku nám běží famfrpálová motivačka, nicméně se domnívám, že nejlépe na hráče platí kolektivní duch. Když vidí, jak makáme všichni. To je pak pohání dál. Ale kdo ví, třeba vymyslím ještě něco dalšího.

V tomto týdnu se na nástěnce objevily termíny pro první kolejní tréninky. Budeš spíše zastánkyní intenzivnějších delších tréninků nebo se budeme potkávat na hřišti častěji, ale na kratší časové úseky? Kde vidíš optimum?

Podle mě mají smysl spíše delší tréninky a to dobře promyšlené a načasované. Pokud mám většinu týmu na mezních úrovních, nevidím moc smysl, proč bych měla tréninky sekat na kratší úseky a to třeba ještě s několika denními rozestupy. Jistě, teď jsme po pololetních prázdninách a bylo snazší termíny sladit tak, aby se tým mohl co nejlépe posunout. Během sezóny to bude chtít už důkladnější a strategičtější uvažování a hlavně mít neustále o všech přehled. Naštěstí na to nejsem sama a mám skvělého zástupce, který je mi pravou rukou i nohou, Aarona. – usměje se – 

Představ si, že rozhovor čte nějaký žlutý nováček, který se ve famfrpálu teprve hledá. Jaký post bys mu doporučila, koho postrádáme nejvíc? A naopak na jakém postu máme nyní třeba i nadbytek hráčů, jestli se to tak dá říci, protože hráčů samozřejmě není nikdy dost.

Myslím si, že pro nováčky je teď úplně ta nejlepší doba. Mým cílem totiž je naverbovat na každou pozici jednoho nového aktivního hráče. Ráda bych udělala takový menší konkurz do týmu, na který se už brzy mohou těšit. – Ďábelsky se zachichotá a promne si ruce. – Asi nechci konkrétně upřednostňovat tu či onu pozici. Nejlepší bude, když nováček dorazí, vyzkouší a uvidí, v čem se najde. A o volné místo se když tak poperou mezi sebou. – Zachichotá se a ukousne ze sušenky. – 

Jak vnímáš pozici kapitána? Rozhodně nechci podceňovat jeho roli v minulosti, ale řekněme, že teď má víc možností třeba ohledně taktiky. A všímají si toho i studenti, např. v tradičním anketním článku Corvina Declaratio o cenách zakladatelů mnozí přáli řád právě kapitánům, snad i častěji, než „péčkům.“ Co si myslíš Ty, nezastiňují v dnešní době kapitáni trochu péčka? Kdo je víc? – ušklíbne se nad svou zákeřnou otázkou –

Hehe, snažíš se mě dostat trochu na nebezpečnou půdu, viď. – usměje se –   Nemyslím si, že péčko či kapitán je víc než druhý. Podle mě je kapitán akorát trochu víc vidět. Je to jako u mudlů. Sport má větší publicitu, zápasy jsou události, při kterých se zvedá adrenalin a často i na těch trénincích. Péčka dělají spoustu neviditelné práce, která zdaleka takovou publicitu nemá. 
Kapitán je pro mě osobně neskutečně zodpovědná role. Jsem od přírody velmi soutěživý a ambiciózní typ, který navíc nesnáší, když někoho zklame. Tak trochu čekám, že mě hráči možná budou proklínat, protože se z nich budu snažit dostat to nejlepší. Zároveň ale vím, jak je důležité, aby zůstali všichni dobře naladění a na hřiště se rádi vraceli. Občas budu asi svádět boj sama se sebou, abych svou buldočí bojovnost nechala na interní porady a na kolejní tréninky tahala jen část. – usměje se – 

Jak vidíš budoucnost své postavičky za čtyři školní roky? Myslíš, že se budeš vzorně chystat na OVCE nebo, třeba nějakým nedopatřením, zůstane věčnou páťačkou?

Sama bych si moc přála, abych prošla celým studiem řádně, nicméně můj mudlovský život umí být občas celkem divoký. Někdy si připadám jako v Hollywoodském velkofilmu. Takže kdo ví. Je možné, že za rok za sebou budu mít NKÚ. Stejně tak je ale možné, že budu touhle dobou popíjet koktejl v Miláně. Ať už mě to zavane kamkoliv, budu se snažit kouzelnické studium nezanedbávat, ale hlavně ten famfrpál. – mrkne –

Přinejhorším budeš navždy páťačka. Mohly bychom spolu třeba závodit v počtu vysvědčení z pátého ročníku, počítat, kolik mladších spolužáků nás přeroste, odškrtávat si výročí…, život v pátém ročníku je tak vzrušující!! Nakonec se nemůžu nezeptat, sbíráš v rámci naší vnitrokolejky tlapky? – usměje se –

To zní lákavě. – Pokýve hlavou. – Tlapky sbírám hlavně díky trénování famfrpálu, na ostatní moc nebyl čas, protože jsem měla plno práce se svou mudlovskou kamufláží. Chystám se ale zapojit i do jiných aktivit. – usměje se – 

Já taky, a doufám, že i za tenhle článek nějakou dostanu. Totiž, ne že bych Tě zvala kvůli tlapkám, i když…! No tak jako tak to bylo moc příjemné, mnohokrát děkuji za poskytnutí rozhovoru. Ať se Ti v nové pozici daří a žlutý famfrpálový tým pod Tvýma rukama jen vzkvétá!

Pro Žlutého Trimela 

Vicky Charmant