Když jsem viděl první trailer na tuto předělávku, říkal jsem si, proč chtějí předělávat něco, co má dobrý ohlas u veřejnosti a těší se úctě přede všemi, kdož si pamatují dobu před Marvelem. A možná to byl ten důvod.
Pokračovat ve čtení
Když jsem viděl první trailer na tuto předělávku, říkal jsem si, proč chtějí předělávat něco, co má dobrý ohlas u veřejnosti a těší se úctě přede všemi, kdož si pamatují dobu před Marvelem. A možná to byl ten důvod.
Pokračovat ve čtení
Touto dobou už asi tušíte, že mám rád anime. Tedy pro neznalé – kreslené snímky se specifickou japonskou kresbou. Takže tento rodinný film od Mamoru Hosody byl nutností. Přece jen se takových do našich kin moc nedostane.
Pokračovat ve čtení
Budu k vám upřímný. Tento snímek trpí krizí identity. Ostatně jako většina Burtonových pohádek. Ať to byl Sirotčinec slečny Perenginové, Alenka v říši divů nebo Karlík a továrna na čokoládu. Vždy se to tváří a hraje na notu dětství a přitom se začnou řešit věci a záležitosti dospělých.
Pokračovat ve čtení
Když Freddy ve středu večer vletěl do studenstké místnosti a začal hulákat, že tenhle film viděl a jak byl úžasný, malinko mi zkazil exkluzivitu. Nemám mu to ale za zlé. Asi jeho nadšení úplně nesdílím, přece jen jsem už Hollywoodem lehce znaven. Asi se ptáte: „Theo, zatím jsi vydal jen dva články o filmech. Tak jaké znavení?“. Víte, první pohledy na to, co je zrovna v kinech už píšu pár let.
Pokračovat ve čtení
Bylo to nějak takhle. Jak je mým zvykem, byl jsem v Prasinkách. Jenže tentokrát jsem se nevracel z brigády, ale šel na jistotu. Tady z hlavní ulice, okolo Čmouda doprava, kousek dolů z kopečka…Však tu cestu začínám znát jak vlastní boty. Před dveřmi jsem se podíval na vývěsku, co se dnes vlastně hraje. A hle jeden starý známý. Stálo tam „Jak vycvičit draka 3“. Už teď se nemůžu dočkat…
Pokračovat ve čtení
Bylo to asi takto. Jednoho pozdního odpoledne jdu Prasinkami po namáhavé brigádě údržby Letové plochy. Noha střídá nohu. Užívám si čerstvého vzduchu a přírody. Rozhlížím se kolem. Nebudu vám lhát, flákal jsem se, až to nebylo hezké. Když mě z mého nic nedělání vytáhlo něco podivného. Jedny ne úplně normální dveře do jednoho z domů, které bylo dvoukřídlé a daly se otevřít na obě strany. Vstoupil jsem do nich a ocitl ve foyer kinosálu.
Pokračovat ve čtení